Percy Jackson: Zloděj blesku

Autor: Rick Riordan
Originální název: Percy Jackson and The Lightning Thief
Počet stran: 400
Nakladatelství: Fragment
Mé hodnocení obálky: 3.5/5
Mé hodnocení knihy: 4.5/5

Percy je vyjímečný chlapec. To ví již od malička. Má problémy se ve škole soustředit, chvíli pokojně neposedí, má problémy se déle soustředit a i čtení mu dělá problém, jelikož trpí dysleksií. Taky se zdá, že je přímo magnetem na problémy, a proto se pořád musí stěhovat z jedné internátní školy do druhé. A doma zůstat nemůže, jelikož ho jeho nevlastní otec nesnese. A i když Percy věděl, že je jiný, než jeho vrstevníci, neměl tušení, že ve skutečnosti je ještě daleko vyjímečnější, než si představoval. A když se na školním výletě jeho matikářka promění v nestvůru a on jí v souboji porazí a přitom všichni kolem dělají, jakože nikdy neexistovala, uvědomí si, že je potřeba přijít věcem na kloub.

Celá Percyho série je velmi populární a zdá se, že snad každý ji miluje. Asi proto jsem se sama čtení tak vyhýbala. Bála jsem se, abych nebyla zklamaná. Ovšem nemohla jsem být dále od pravdy! To, že je celá série tak populární, mí své opodstatnení. Už dlouho jsem nečetla tak dobrodružný, napínavý, vtipný, zajímavý a a zábavný příběh. A hned po dočtení prvního dílu jsem měla chuť pustit se do čtení toho dalšího.

Knížka je primárně určena pro mladší čtenáře. Samotným hlavním postavám je teprve dvanáct let a vůbec z celého děje je jasné, komu je text určen. Vůbec mu to ovšem neubírá na kvalitě. Stejně jako třeba při čtení Harryho Pottera, ani tady jsem se u čtení nenudila, nebo si na knížku připadala "moc stará".  Ano, Percy se choval i uvažoval přiměřeně svému věku, kniha byla ale psaná tak poutavým stylem, že se nad tím člověk ani nepozastavoval. A ze všech "dětských" knížek, co jsem četla, mi tato připadala nejbohatší na fantazijní prvky a rozhodně nejvtipnější a nejpoutavější. Ani jsem nečekala, že mě téma řeckých bohů zasazených do moderního světa tak chytne.

Jak už jsem zmínila, postavy se chovaly přiměřeně svému věku, přesto jsem si je nesmírně oblíbila. Ať už jde o Percyho a jeho dva kamarády z tábora, tak i všechny vedlejší postavy mi přirostly k srdci. Zamilovala jsem si také prostředí a atmosféru, ve které se knížka odehrává. Tábor je úžasný a už se těším, že se do něj zase v dalším díle vrátíme. Stejně tak mě moc bavila atmosféra spontálního roadtripu, který hlavní hrdinové byli nuceni podniknout.

Děj byl zábavný a nepředvídatelný. Dokonce ani já jsem nebyla schopna odhadnout, co se předem stane. Jedna událost byla následována další, z jednoho průšvihu se hrdinové ned vrhali do dalšího. Což dělalo knížku opravdu napínavou, přesto mi děj už ke konci připadal až moc překombinovaný a napadlo mě, že by autor udělal lépe, kdyby hrdiny nechal chvíli spočinout. Dost možná bych akční prvek knížky ocenila, kdybych ji četla jako dvanáctiletá, takto jsem ale toužila po větších metaforách a nějakých těch symbolech, které by mě donutily se trochu zamyslet.

Mimo to jsem si knížku doopravdy užila. Nedovedu si představit lepší oddechovku a krásnější fantasy příběh pro mladé. Už teď vím, že jestli někdy budu mít děti, určitě jim bucu chtít Percyho přečíst. A já sama se už moc těším, co nám přinesou další díly a jakým nástrahám budou muset hlavní postavy čelit.
Za poskytnutí recenzního výtisku srdečně děkuji nakladatelství Fragment.

P jako Pivo | audiokniha

Loni jsem si předsevzela, že hodlám rozšiřovat své čtenářské obzory. Zjistila jsem totiž, že jsem četla až závratně velké množství knížek v žánru young adult, a proto jsem chtěla svoje čtenářské zážitky obohatit i o klasickou literaturu, adult knížky, knížky pro děti a audioknihy. A  proto jsem byla tak nadšená, když mi nakladatelství OneHotBook nabídlo audioknížku P jako pivo, jelikož tou jsem zabila dvě mouchy jednou ranou - knížka pro děti a audiokniha! Alespoň takové bylo mé očekávání. Ve finále se ukázalo, že P jako pivo je daleko více, než jen obyčejná kniha pro děti, ale o tom si více povíme později.

“You know what the game of golf is, don't you? It's basketball for people who can't jump and chess for people who can't think.” 

Když jsem se o P jako pivo poprvé doslechla, nestačila jsem se divit. Knížka o pivu a pro děti? A jak

může vůbec nějaký američan napsat knihu o pivě? Ovšem rozhodla jsem se, že si nebudu dělat předsudky a raději se sama přesvědčím, jestli takovýto námět může vůbec pro děti fungovat. Vyjímečnost této knížky spočívá v tom, že autor se nesnaží děti nijak zjevně poučovat. Jen popisuje události dospěláckého světa očima zvídavé šestileté Grácie Pierklové. Grácie má pocit, že všechno v jejím životě se poslední dobou točí kolem piva a rozhodne se, že této zlatavé tekutině musí přijít na kloub. Při svém pátrání mimoděky zažije spoustu zajímavých věcí, ať už jde o osobní kontakt s kapalinou, konfrontaci s učitelkou nedělní školky, nebo setkání se s vymyšlenou pivní vílou.

Ačkoliv jsem k samotnému příběhu původně přistupovala dost skepticky, musím říct, že napsat knížku pro děti o pivě byl opravdu skvělý nápad. Myslím, že děti podobné věci zajímají a určitě takto originální námět ocení. A v podání Toma Robbinse šlo i o opravdu jedinečně zpracovaný příběh, který si určitě s chutí přečtou i rodiče. Snad v žádné knížce jsem se ještě nesetkala s tak vtipnými a originálními přirovnáními. Je vidět, že autor povolil uzdu své fantazii, čímž se snadno zavděčí jak mladým čtenářům, tak i těm starším, jelikož je knížka díky nim neuvěřitelně vtipná.

“Beer can lead men to think they're mighty and foul-mouthed women to believe themselves amusing and hip.” 

Pro vyprávění této knihy nemohlo nakladatelství OneHotBook vybrat lepšího narátora než Oldřicha Kaisera. Oldřich je pro čtení pohádkového příběhu jako dělaný, jeho hlas je příjemný a uklidňující. V jeho podání nešlo jen o prosté přečtení příběhu, ale o opravdový posluchačský zážitek, jelikož se dokázal do rolí dokonale vcítit a skvěle je zahrát. Měnil hlasy pro každou postavu, odmlčoval se na správných místech a naopak zrychloval čtení v pasážích, kde si to příběh vyžadoval. Někdy se do příběhu tak vžil, že bylo těžké uvěřit, že knihu sám nenapsal.

Stejně jako u všech audioknih, ani v této nechybí hudební prvky. Trochu jsem se tohoto aspektu audioknížky bála, jelikož se může snadno stát, že hudební doprovod je moc násilný a kazí potom celkový dojem z příběhu. O to více jsem byla mile překvapena! V této knížce nešlo jen o hudební úvod do každé kapitoly, ale celou knížku provázelo množství různých zvuků, ciknkání, syšení, šumění či bublání, které byly do příběhu vsazovány na pravých místech a jenom podněcovaly humornou a rozvernou náladu.

“It's personal freedom, not hundred dollar bills that lights the soul's cigar.”

P jako pivo je opravdu jedinečná audiokniha. Samotný příběh nemusí učarovat úplně každého, ovšem v podání audioknihy je těžké si knihu nezamilovat. Takže pokud máte doma zvídavé dítě, které už nebaví stokrát omálané příběhy o princeznách a dracích, nebo pokud vy sami by jste si rádi rozšířili obzory a zkusili si poslechnout tak trochu výstřední pohádku, P jako pivo bude pro vás tím pravým.

Audioknihu P jako pivo si můžete objednat na stránkách OneHotBook.

Vražedná pomsta | Recenze

(Abeceda knihomola - C)
Není to tak dlouho, co jsem napsala recenzi na první díl Hunger Games triologie a už mám dočtený i druhý díl. A jak to se mnou je při druhém čtení těchto knížek? Opadlo ze mě již nadšení z této všemi milované série? Je druhý díl stejně dobrý, jako ten první?
(Pozor! První odstavec je anotace a může obsahovat spoilery, pokud jste nečetli první díl!)

V druhém díle této úspěšné triologie sledujeme to, jak se dva mladí výherci Katniss a Peeta, vyrovnávají z chaosu, který s sebou přinesla jejich výhra v Hladových hrách. Člověk by řekl, že po výhře už budou mít oba mladíci klid, ale opak je pravdou. Katnissin čin s boblemi je brán jako akt rebelie a ona má co dělat, aby přesvědčila prezidenta Snowa i celý Panem, že to byl pouze čin zamilovanosti. Ve vzkvétající revoluci se snaží zachránit všechny lidi, na kterých jí záleží a ještě do toho vyřešit své pocity k Peetovi i Hurikánovi.
I druhý díl této úspěšné triologie mě nezklamal. V prvním díle se nám autorka snažila poukázat na zvrácenost celé Panemské společnosti, a pak nám také připravila opravdu zajímavý a akční příběh. V druhém díle myslím strávila daleko více času nad charakteristikou postav a relistickým popisem toho, jak těžké mohou někdy vztahy být a jaký dopad má na člověka tak těžká událost. Musím se přiznat, že se mi ona první polovina knihy, která je trošku zdlouhavější, dost líbila. Bavilo bě zkoumat, jak se která postava chová a přistihla jsem se, že přemýšlím nad tím, jaké chování by v dané situaci asi bylo nejmoudřejší. A to je myslím přesně to, o co se podle mě autorka snažila. Je opravdu správným řešením riskovat život vašich nejbližších, rozpoutat revoluci s nejistým příslibem změny k lepšímu, nebo je lepší utéct, nechat politiku za sebou a žít si svůj život někde v lesích?

Líbilo se mi, jak v druhém díle autorka pracovala se všemi svými postavami. A žádná z nich nebyla jenom černá, nebo bílá, ale postavy měly značnou hloubku a byly opravdu reálné. Něčinili jen správná rozhodnutí, ale právě to je dělalo lidskými a snadno pochopitelnými. V druhém díle jsme také měli šanci lépe poznat Hurikána, Haymitche i další postavy, které v prvním díle byly spíše v pozadí.
Děj byl podle mě strukturován dobře. Přesto jsem si ale všimla, že v druhém díle je daleko více

hluchých míst a nastaly i části, kdy jsem se vyloženě musela nutit číst dál. Je dost možné, že je to způsobeno tím, že šlo o re-reading a proto jsem už předem věděla, co se stane, přesto si myslím, že oproti prvnímu dílu šlo o jistý pokles. Ovšem není se čemu divit, vždyť prvním dílem nasadila autorka sama sobě téměř nepřekonatelnou laťku!
Druhý díl této triologie byl opět dobrodružnou jízdou. Člověk se do knížky snadno začte, příběh je zajímavý a zábavný a postavy jsou ohromě sympatické. Závažná témata jsou v knize prezentována velmi nenásilně, takže čtenáře neruší a dopřejí mu prostor k vytvoření si vlastního názoru. Celkově jde o naprosto skvělé dílo, které by nemělo chybět v žádné knihovničce!
Já děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!

Hunger Games | Recenze

Hunger games je jedna z prvních dystopických knížek, které (minimálně v Česku) odtartovaly velikou vlnu dystopických a young adult knížek. Myslím, že v dnešní době je jen málo lidí, kteří knížku sami nečetli, nebo o ní minimálně neslyšeli. Kolem celé série je obrovské pozdvižení a všichni se zdají být touto sérii naprosto unešení. A právě díky tomu, že je knížka tak vychvalována, se nachází mezi lidmi čím dál tím více skeptiků, kteří nevěří, že by knížka mohla doopravdy být tak skvělá, jak se o ní říká. Já sama jsem knížku poprvé četla asi před čtyřmi lety a naprosto mě dostala. Otevřela mi tak nějak dveře do young adult žánru, který jsem si od té doby velmi oblíbila. Proto jsem se ovšem bála, že knížka při druhém čtení již nebude tak skvělá. Přeci jenom jsem ji poprvé četla v době, kdy mi nějaké kritické přemýšlení o knihách bylo cizí a jediné, o co mi šlo, bylo, aby knížka byla čtivá. Přes všechny mé obavy jsem se ovšem rozhodla, že knížku znovu přečtu a tentokrát nad ní bucu více bádat. A k čemu jsem dospěla? Stojí opravdu knížka za přečtení a zaslouží si tolik chvály? Moje odpověď je ANO a ANO.

"You don’t forget the face of the person who was your last hope.”

—  Suzanne Collins, Hunger Games

Hlavní hrdinkou knížky je šestnáctiletá Katniss Everdeen žijící v nemilostném zemi Panem, který je rozělen do dvanáct krajů pod nadvládou Kapitolu. Život v této zemi není zrovna lehký, zvlátě po tom, co Katnissin otec před čtyřmi lety zemřel na výbuch v dolech a ona je nucena starat se o svou mladší sestru Prim a matku, která se ze smrti otce nikdy úplně nevzpamatovala. Takže mezi chozením do školy musí chodit Katniss taky tajně lovit do lesa se svým kamarádem Hurikánem a společně se starají, aby je, ani jejich mladší sourozence nikdo nevylosoval do Hladových her. Souteže vymyšlené Kapitolem, kdy se dvacet čtyři teenagerů musí v aréně nvzájem pozabíjet, dokud nezbyde jen jeden.

"Stupid people are dangerous."

—  Suzanne Collins, Hunger Games

Vzpomínám si, že když jsem knížku četla poprvé, nemohla jsem přestat žasnout nad tím, jak čtivá a poutavá knížka je. A to se nezměnilo ani do druhého čtení. Jedním z hlavních pozitiv knihy je to, že Suzanne Collins píše knížku v první osobě, používá hodně popisů a myšlenkových pochodů hlavní hrdinky, takže má člověk pocit, jako by sám byl součástí světa Panemu a jako by i on sám byl nucen pojovat na smrt v aréně Hladových her. Celý svět je velmi promyšlený, politický systém je vysvětlen dostatečně na to, aby vás uspokojil a přitom jste se necítili přehlceni zbytečnými informacemi, kterým by jste stejně ani nerozuměli.

Co se postav týče, vzpomínám si, že dřívě jsem nijak neměla v oblibě hlavní postavu Katniss. Nevím,

proč, ale tentokrát jsem s ní žádný problém neměla. To, že se sama nevyznala ve svých pocitech, mi už v ději nepřekáželo, spíše jsem s ní soucítila v tom, že o podobných věcech nechce v tak vypjaté situaci ani slyšet. Obdivovala jsem ji pro to, že byla čestná a upřímná sama k sobě i klidem kolem sebe. Byla statečná i chytrá, přesto působila velmi realisticky. Peeta byl úžasným příkladech charismatického, věrného a oddaného přítele. Byl vtipný, statečný, milý a inteligentní. Postavu Hurikána jsme mohli vnímat více méně jen skrze oči a vzpomínky Katniss, ale v prvním díle mu ještě nebyla věnována moc velká pozonost. Sečteno podrtženo, postavy jsou opravu silnou stránkou tohoto příběhu. Jak hlavní, tak i vedlejší postavy  jsou vyvedeny a vykresleny tak bravurně, že je těžké si je nezamilovat a nesoucítit s nimi.

“Kind people have a way of working their way inside me 

and  rooting there.” 

                  —  Suzanne Collins, Hunger Games

Příběh je velmi dobře strukturovaný. Hned ze začátku se seznámíme jak s historií samotného Panemu, tak i s osobní historií hlavní hrdinky, takže nám následující děj dává vetší smysl a netápeme slepě ve tmě. Každý kousek knížky je napěchován napětím, děj plyne velmi rovoměrně a těžko by jste v celé knížce našli jedno hluché místo. Autorka opravdu ví, kdy přestat s popisováním myšlenek postav a dopřát nám nějakou akci a kdy naopak potřebujeme zase na chvíli oddych.

Ovšem nejsilnjší strákou knihy a to, proč je tato knížka tak výjimečná, jsou témata, symboly a hluboké metafory. Člověk prostě nemůže přečíst knížku, aniž by se nemusel zamyslet na svými porálními zásadami či nad politickou situací, ve které se naše země nachází. Autorka se nesnažila čtenáře natlačit do kouta a donutit ho myslet si přesně to, co by chtěla. Spíše nám skrze její příběh dala příležistost zamyslet se nad lidskostí, přátelstvím a obětavostí, dala nám prostor ujasnit si své postoje a hodnoty, aniž bychom to vůbec vědomě postřehli.

"For there to be betrayal, there would have to have been trust first."

                     —  Suzanne Collins, Hunger Games


Hunger Games je opravdu skvělá dystopie, která v sobě skrývá všechno, co by dobrá knížka měla mít. Má opravdu zajímavý námět, děj je čtivý a poutavý, postavy jsou zajímavé. Holky určitě ocení romatické náměty knihy, ale na své si přijdou i lidé, kteří se nad knížkou rádi zamyslí. Tato kniha opravdu patří mezi naprostou špičku všech dystopií a myslím, že tento příběh zůstane mezi lidmi ještě hodně dlouho.
U nás knížku vydalo nakladatelství Fragment a já bych jím tímto chtěla moc poděkovat za to, že mi knížku zaslali k recenzi.

95%

4.8

Cizí slovo láska | Recenze

Název v originále: Love And Other Foreign Words

Autor: Erin McCahan

Počer stran: 304

Nakladatelství: Fortuna Libri

Mé hodnocení obálky: 1/5

Josie není obyčejná patnáctiletá hrdinka. Je nadprůměrně inteligentní, přeskočila třídu a již druhým rokem navštěvuje kurzy na vysoké škole. Mluví hned několika jazyky! A to ne jenom těmi zahraničními, ale také dobře ovládá jazyk středoškoláků, jazyk rodičů, jazyk starých dam či jazyk vysokoškoláků. Skvěle si rozumí se svými staršími sestrami a celkově je se svým životem spokojená. Všechno se to bohužel změní, když její sestra Katie oznámí, že je zasnoubená se svým přítelem Geoffem, kterého ovšem Josie nemůže snést. Snaží se tedy pochopit, jak jej může její sestra milovat, jelikož láska - to je jediný jazyk, který Josie zatím neovládá.

“Someday, I will be brave enough to say these things to you in person. For now, I remain in happy, quiet contemplation over you and can say tonight that I just might love you. Or could someday.”

—  Love and Other Foreign Words, by Erin McCahan

Když jsem tuhle knížku vyhrála v jedné giveaway, byla jsem nadšená. Sama si podobné romantické a oddechové knížky moc často nekupuji, přesto jednou za čas ráda po podobné knížce sáhnu, když se mi nechce číst něco složitého. Navíc tato knížka, o lehce geniální, i když trochu asociální holce, která mi z anotace připomínala Shelocka, Sheldona a jim podobné, připadala opravdu zajímavá. Musím ovšem říct, že i když knížka splnila má očekávání a opravdu to byla perfektní oddechovka, přesto jsem bohužel našla spoustu věcí, které dost ničily můj dobrý dojem z četby. A co konkrétně mi na knížce vadilo?

První z věcí, které mi moc nesedly byl autorčin styl psaní. Nevadí mi kratší kapitoly, třeba v Maře Dyerové jsem je přímo vítala, ovšem tady byly trochu nemístné. Často mi přišlo, že kapitola končí uprostřed scény a někdy jsem z toho byla dost zmatená. Myslím, že celkově mi trvalo více než polovinu knížky, než jsem si zvykla na zvláštní styl psaní autorky. Věřím, že spoustě lidí se může líbit, mě ovšem skákání v čase a chaotické uspořádání textu prostě nesedlo.

“Good becomes perfect, but perfect is an illusion. And illusions are like all spells—temporary and soon broken. And when that happens, feelings change.”

—  Erin McCahan Love And Other Foreign Words

Dalším aspektem, který podle mě rušil požitek z knížky, byla sama hlavní hrdinka. Josie mi neuvěřitelně lezla na nervy. Přišla mi povrchní a drzá. Nelíbilo se mi s jakým despektem jedná se svou rodinou a kamarády a omlouvá si to tím, že je prostě "talentovanější" (inteligentnější), než ostatní. Já si myslím, že kdyby byla chytrá, nemusela se takto vůbec chovat. Celkově na mě prostě nepůsobila dojmem génia. To, že někdy analyzovala některé události ještě neznamená, že je chytrá a já jsem nad jejími hláškami dost často obracela oči v sloup.

Co se týče samotného hledání lásky a jejího vztahu se sestrou, doufala jsem v něco více, než co mi knížka nabídla. Sama mám dvě sestry, které jsou mi dražší, než cokoliv na světě, a tak jsem trochu doufala, že knížka bude plna citu a pochopení. Ovšem to, jak se k sobě sestry chovaly, to jak si dělaly naschvály a byly navzájem zákeřné, to mi prostě přišlo dost dětinské. Ano, taky se se sestrami někdy kočkujem, ale nikdy to nezajde do takových hranic, že bychom si jedna druhé doopravdy ubližovaly. A takovéto silné sesterské pouto jsem ovšem v knize nenalezla.

Také mi přišlo, že ke konci už autorka knihu uspěchala. Všechny nejdůležitější momenty vměstnala do poslední třetiny knihy, což je obrovská škoda. Kdyby se tématy, které otevřela až na konci knihy, zabývala již v průběhu příběhu, myslím, že by kniha byla stokrát zábavnější a zajímavější. Přesto se mi ale líbilo, že nakonec autorka dokázala podat náměty na zamyšlení se nad tím, co vůbec láska znamená a jaký je rozdíl mezi zamilováním se a skutečným hlubokým citem. 

Cizí slovo láska nebyla špatná kniha. Nakonec se z ní přece jenom vyklubala ideální knížka na oddech mezi písemkami. Moc jsem si zamilovala vedlejší postavu Stua a u některých scén jsem se dokonce i zasmála. Knížku bych asi doporučila čtenářkám (ano, myslím, že málokterému klukovi by kniha mohla sednout), které mají rády příběhy ze života s kapkou lásky a nevadí jim lehce na nervy jdoucí hlavní hrdinky.

2.6

46%

Prozření Mary Dyerové RECENZE

Autor: Michelle Hodkin
Originální název:The Unbecoming of Myra Dyer
Žánr: Paranormální, Fikce, Romantické, Mysteriózní, Young Adult
Počet stran: 368
Nakladatelství: Brio
Mé hodnocení obálky: 5/5

Hned na úvod musím říct, že i když jsem si čtení knížky doopravdy užila, trochu jsem se děsila psaní recenze. Jeden z důvodů je ten, že jsem ve skutečnosti nikdy nečetla žádnou young adult paranormální mysterii, a proto jsem neměla knihu s čím srovnávat a druhým důvodem je ten, že díky tomu, že je knížka psaná pro mladé, měla doopravdy spád, na druhou stranu si myslím, že v hodně ohledech jí to ubíralo na vážnosti a tak mi nějakou dobu trvalo, než jsem děj začala brát vážně. Ale teď už si pojďme knihu rozebrat kousek po kousku.

"Thinking something does not make it true. wanting something does not make it real."

Prozření Mary Dyerové je první díl young adult mysteriózní triologie, přičemž v Česku byl zatím vydán pouze díl druhý. Je těžké shrnout, o čem knížka vlastně je, protože to, že celou dobu nevíte, co se vlastně děje, je hlavním záměrem celého příběhu. Celý příběh vypráví osudy šestnáctileté Mary Dyerové, která se po otřesné události probudí v nemocnici. Zjistí, že byla nalezena v rozpadlém domě se třemi svými kamarády, kteří bohužel nepřežili. Mara je otřesená, nic si z noci nepamatuje. S rodinou se odstěhují z města a doufají, že to Maře pomůže, ovšem posttraumatický šok je daleko vážnější, než Mara přiznává svým rodičům a ona trpí hroznými halucinacemi.

Jak už jsem řekla, knížka se mi vážně líbila. Moc si na duchařské příběhy nepotrpím a vážně na ně nevěřím, ale hned od prvních stránek mě zajímalo, co se vlastně v onu osudnou noc stalo, a jaké bude mít autorka vysvětlení pro podivné věci, které se Maře dějí. Atmosfér byla opravdu dokonalá. Bylo to lepší, než se koukat na nějaký psychologický thriller, jelikož mi prostředí a atmosféra nepřišli moc kýčovité, jak tomu ve filmech často bývá. Co se týče stylu psaní, tady už to byl trochu problém. Vím, že hodně lidem se autorčin styl líbí a musím uznat, že i já jsem si po asi padesáti stranách zvykla, ovšem nepřišlo mi, že by to byla nějaká spisovatelská špička. Události byly popsány věcně a hezky, dokázala jsem si je představit, ovšem tak trochu mi to zavánělo přehnanou jednoduchostí a předvídatelností a chyběly my tam detailnější popisy prostředí či postav.

"The two of us snuggled like quations in his room full of words."

Postavy byly další aspekty, které trochu ubíraly na mém dojmu z knihy, jelikož právě tito sedmnáctiletí teenageři byli ti nejméně originální a nejvíce typičtí young-adultští hrdinové. Hlavní hrdinka nebyla špatná. Dokonce jsem vážně oceňovala to, jak špatně snášela svou situaci, protože mi její reakce vždycky připadaly reálné. Mimo to už ale byla dost obyčejná. Typická kráska, která si ovšem o sobě nemyslí, že je krásná. Shawn, se kterým se později v knížce také seznámíme, byl také jako vystřižený s romantické komedie pro puberťáky. Krásný, až to bere dech, opředený tajemstvím. Kuřák, který se chová jako nezbedný kluk a přitom víte, že někde uvnitř má v sobě daleko více. Už jenom při popisu těchto postav musím obracet oči v sloup.

Na druhou stranu, do knížky jsem šla s vědomím, že je to knížka pro mladé a že obsahuje i romantiku, a proto jsem se proti tomu nějak vnitřně obrnila a zas tak zlé mi to nepřišlo. Ve skutečnosti mi popis jejich vztahu v konečném důsledku ani nepřišel až tak kýčovitý. Je logické, že se Shawn Maře líbil, vzhledem k tomu, jak vypadal, a taky je logické, že s ním nechtěla být hned od začátku. Moc jsem i oceňovala to, jak oba jejich vztah brali a že jej spíše nechali tak nějak pozvolna plynout. A protože je knížka nesená v tajuplném duchu, trocha romantiky v konečném důsledku jenom vybalancovala situace, které by byly bez toho až moc přehnané.

Celkově knížku hodnotím kladně. Je pravda, že některé klišé náměty knížce trochu na hodnocení ubraly, ovšem taky musím ocenit originalitu a námět. Opravdu jsem ji jenom hltala a přistihla jsem se, že stejně na ni musím myslet i ve chvílích, kdy jí nemůžu zrovna číst. Rozhodně bych ji doporučila každému, kdo má rád klasické young adult romance, ale zároveň by chtěl i trochu záhady a napětí. Mě se knížka líbila moc a už se těším na druhý díl. 

78%

rychloRecenze #1 | Temný ráj, Město ze skla, Ztacená naděje, Válka hluku

 

Zjistila jsem, že není v mých silách napsat kompletní recenzi na všechny knížky, co za měsíc přečtu. což je mi ale líto! Ráda bych se alespoň krátce vyjádřila ke všem knížkám, co jsem četla! Proto mě napadlo vytvořit nový koncept, kde bych opravdu letmo popsala a vyjádřila svůj názor ke všem knihám, na které nestihnu/nechci psát detailní recenzi. A kdo ví? Třeba patříte mezi čtenáře, kteří neradi zkoumají knížky do detailu a více oceníte právě tento styl recenzí. I když je to spíše jen můj komentář k dané knížce a hodnocení.

Cahos triologie #2, Temný ráj - Patrick Ness

databaze knih | goodreads

93%

Jedná se o druhý díl této výjimečné sci-fi série. Pokud chcete zkráceně vědět o čem to je, koukněte na mou recenzi prvního dílu a přečtěte si začátek. Taky může být tahle 'recenze' trochu spoilerující, pokud jste nečetli první díl. Druhý díl se mi zdál méně akční, rozhodně se toho v ději odehraje méně a nejnapínavější část nás čeká až v poslední třetině knihy. Todd a Viola stráví skoro celou knížku odděleně, což mi bylo na jednu stranu líto, na druhou stranu jsem oceňovala to, že se Viola trochu projevila a jednala sama za sebe. Líbilo se mi, jak Patrick Ness vnesl do knihy spoustu velkých témat jako třeba Kdo je správná autorita? Jak poznáme zlo? Jaká je cena lidstva? Co je to pokora? Další pozitivní věcí jsou vedlejší postavy, které si v jeho knihách často oblíbím snad více, než hlavní hrdiny. Tak třeba Wilf. Musím ještě něco dodávat? Kdo to četl, ví, o čem mluvím Brilantní dílo, které mě opravdu dostalo. Mimochodem  - naštval mě překlad názvu? Co to má společného s temným rájem? Proč to prostě nepřeložili tak jak měli - Otázka a Odpověď?!

Nástroje smrti #3, Město ze skla - Cassandra Clare

databaze knih | goodreads

78%

Anotaci najdete tady. Musím říct, že když jsem se do série pouštěla, byla jsem dost skeptická a neočekávala jsem, že se mi knížky budou líbit. Je pravda, že nejde o nijak intelektuální čtení, ale je to neuvěřitelně napínavé a zábavné čtení. A třetí díl mi stylem psaní a vývojem děje přišel zatím asi nejoriginálnější. Je pravda, že vztah hlavích protagonistů mi už přišel až moc klišé a 'přehrávaný', na mé míře požitku to ovšem moc neubralo. Docela dost postav mi přirostlo k srdci a svět lovců stínů mi v této knížce přišel ještě více zajímavý a skutečný. Trochu jsem nepochopila, proč autorka vydala ještě další díly, asi skončím u té trojky (minimálně prozatím), děj mi přišel hezky uzavřený a nechci, aby mi ostatní díly zkazily dojem ze série. Rozhodně bych vám celou sérii doporučila, pokud máte rádi akci, napětí a fantasy. :)

Ztracená naděje - Colleen Hoover

databze knih | goodreads
35%

Chápu, že jde o osobní názor a můj vkus, ale mě tahle knížka přišla naprosto zbytečná. Jde o "druhý díl" Beznaděje, nebo-li spíše tu samou knihu, psanou očima Holdera. Beznadějná byla OK. Dost věcí mi na ni přišlo klišé a polovinu času jsem obracela oči v sloup, ovšem oceňovala jsem autorčinu originalitu, co se zápletky týče. Protože to jsem teda vůbec netušila. Vůbec. A oceňovala jsem, že nejde jen o povrchní YA romanci. Což ovšem nemůžu říct o téhle knize. Vzhledem k tomu, že už jsem znala zápletku, kniha mě nijak nepřekvapila. Spíše mi přišlo, že autorka dala dohromady všechny věci, které mi vadily na první knížce a udělala z nich samostatný román. Asi je to vážně jen můj názor, ale já si opravdu nemyslím, že během jednoho víkendu se dva lidi můžou do sebe zamilovat tak moc, že je z toho láska, aniž by se už předtím znali. Taky jsem při jedné scéně hned ze začátku (nechci spoilerovat, ale kdo to četl snad ví, o čem mluvím) měla chuť praštit jak Holdera za to, že se chová jak vůl a omlouvá si to úmrtím sestry, tak autorku, že vůbec něco takového píše. Jako by tam i bez toho nebylo dost erotických scén. Což je další věc, která mi vadila. Proti troše erotiky v knihách nic nemám. Není to můj šálek kávy, ale normálně za to nestrhávám hvězdičky. Ovšem taky? Vždyť tady nešlo o romantiku, ale jen o sexuální napětí. Jako by hlavní hrdinové (především Holder) byli jen zvířata. No můj šálek kávy rozhodně kniha nebyla.

Chaos triologie#3, Válka hluku - Patrick Ness

databze knih | goodreads

96%

Poslední knížka této brilantní triologie mě přivádí k myšlence, že Patrick Ness je jeden z nejlepších spisovatelů dnešní doby. Miluju tento díl. Miluju, jak byl každý díl triologie něčím výjimečný a jedinečný. Tento se více zabýval aspektem války a jaký dopad může mít válka na lidi, První polovina knížky mě bavila podstatně méně. Nechápejte mě špatně, i tu část, která mě bavila méně, jsem milovala, ale z osobních důvodů mě prostě nenadchla tolik, jako samotné ukončení příběhu. Byla totiž celá jen o válce a průběhu války. Bylo to zajímavé, ale myslím, že tuhle část si více užijí kluci. Druhá polovina už pro mě tedy byla podstatně zajímavější. Hrozně se mi líbilo, jak byla knížka psaná ze tří úhlů pohledu, Violy, Todda a Sádráka. Přišlo mi, že v tomto díle se autorovi dokonale podařilo vykreslit celý svět Nového Pettistownu i celé planety a čtenář se tak může těšit i na historii toho, jak to celé začalo. Nápad hluku mi tady přišel opravdu geniální a nejlépe rozpracovaný a opravdu mi běhal mráz po zádech z toho, jak jej starosta používal jako zbraň. Co se postav týče, všechno bylo dovedeno k dokonalosti a já miluju všechny hrdiny ještě více, než v minulých knihách. Celkově Patricku tleskám a jenom doufám, že přeloží i jeho další knížky!

Recenze | Mé sladké šestnácté století

Autor: Rachel Harris
Originální název: My Super Sweet Sixteenth Century
Žánr: Fikce, Young Adult, Fantasy, Romantické
Počet stran: 256
Nakladatelství: Cooboo
Mé hodnocení obálky: 1/5*

Tuhle knížku jsem vůbec neměla v plánu číst. Byla jsem ale nemocná, neměla jsem moc dobrou náladu, vůbec se mi nechtělo číst něco akčního a měla jsem prostě náladu se odreagovat u nějaké oddechové knížky. A tehdy jsem si vzpomněla, že Rodaw zařadila tuhle knížku mezi její nejoblíbenější knížky za minulý rok a dokonce řekla, že se ji knížka dost možná líbila více než Polibek pro Annnu. A i když mě obálka hrozně odrazovala, fakt že knížka je o cestování časem mě přiměl, že jsem si knížku přečetla. No a co na ní říkám? Nic moc...

Příběh začíná, když patnáctiletá Cat letí se svým otcem a jeho snoubenkou do Florencie, aby tady

strávili dovolenou před Catinými šestnáctými narozeninami. Cat nesnáší snoubenku svého otce a ještě méně stojí o nějakou párty, ovšem vzhledem k tomu, že ona snoubenka se živí jako organizátorka velkých párty, Cat má smůlu a musí se zúčastnit Snaží se z ní nějak vyvléct a doufá, že se alespoň trochu odreaguje ve své milované Florencii, které je kolébkou umění, které tolik miluje. Při její procházce městem se jí ovšem přihodí velmi podivná věc a ona se po setkání se záhadnou cikánkou ocitne v šestnáctém století.

Tohle by mohl být opravdu zajímavý příběh a měl opravdu hodně potenciálu, který ovšem nebyl moc dobře využit. Celý příběh je psán lehkým, oddechovým jazykem, a proto mi bylo líto, že autorka spadla do hloupých young adult stereotypů. Holka, která je naštvaná na celý svět se ocitne v těžké životní situaci. Samozřejmě se zamiluje - a to hned na první pohled! Po pár dnech je z toho láska jako trám, kterou nic neotřese, do cesty se jim ale postaví nečekané překážky, které samozřejmě v srdceryvném konci všechny vyřeší. Ano, to je příběh shrnutý v jedné větě.

Celý příběh (a důvod, proč jsem knížku neodložila) byl fakt, že Florencie v šestnáctém století je zkrátka kouzelná. Prostředí dodávalo knížce na kouzlu a dělalo jí výjimečnou, i když příběh za moc nestál. Taky musím uznat, že na to, jak krátká knížka byla, mám pocit, že se autorce podařilo do děje vměstnat spoustu zajímavých postav, třeba Catina "sestřenka" byla hrozně zajímavá a sympatická.

Autorka vydala i volné pokračování knihy s názvem Příběh dvou století. Ten je psán z pohledu již zmiňované Catiny sestřenky, která se ocitne v budoucnosti (pro nás v přítomnosti). Nemyslím, že knížku přečtu brzy, ale myslím, že až zase budu nemocná a budu mít zase romantické choutky, možná po knížce sáhnu. Mimichodem - na hodně blozích jsem četla, že si knížku koupili kvůli krásné obálce. Vím, že se říká proti gustu žádny dišputát, ale vážně? :D Obálka byla jedna z hlavních důvodů, proč jsem se knížky bála. Cooboo většinou má krásné obálky, ale tohle se jim moc nepovedlo. Strašný kýč.

Knížku bych doporučila slečnám, kterým nevadí prvoplánové romance, kdy se do sebe hlavní hrdinové zamilují na první pohled. Myslím, že knížka prostě nebyla psaná pro mě, ale chápu, proč se holkám, co mají rády romance, líbí. Šestnácté století má prostě své kouzlo. Taky si myslím, že už jsem prostě na tohle moc stará, chápu, že mladším slečnám by se to mohlo líbit hodně. Když to vezmu kolem a kolem, nebylo to to nejhorší, co jsem četla, to rozhodně ne. 

47%

Book Talk #1 | Nepřečtené knížky z mé knihovny!

Dneska, když jsem si prohlížela svou knihovnu, tak jsem zjistila, že v mé knihovně je až přespříliš knížek, které jsem ještě nepřečetla. Není to nutně tak, že bych je číst nechtěla, jen prostě ještě nebyl čas. Však to znáte... Knížek moc, ale času málo. Proto jsem si říkala, že by bylo možná zajímavé ukázat vám, které knížky vlastním a nečetla jsem je. Celkem jsem jich napočítala 19 (ano já vím, jsem ostuda!). Jaké knížky máte nepřečtené vy? Taky jich je tolik, nebo patříte k lidem, kteří čtou knihy hned jak je koupí?

Tady můžete vidět všechny hezky vedle sebe. Některé knížky jsem už četla, ale je to tak pět let zpátky, moc si z nich nepamatuju, jenom vím, že se mi líbily, a tak si je chci přečíst znova. Teď už se ale pojďme kouknout na jednotlivé knížky.

Tyhle dvě anglické knížky jsem koupila asi před rokem v jednom antikvariátu a ještě jsem se k nim nedostala. A Sight for Sore Eyes je detektivka autorky, které v česku vyšla pěkná řádka knížek. Před tím, než jsem si tuhle pořídila, jsem o ní moc neslyšela, ale moc se mi líbila obálka, tak jsem do toho šla. The Beach Hut do češtiny přeložena nebyla. Mělo by jít o nějakou lehkou, romantickou oddechovou knížku na léto. Uvidíme, kdy se k ní dostanu!

Případ dobře vychlazené pomsty, Pan Doyle a dokor Belle i Ahoj z nebe knížky, které jsem dostala na narozeniny od bratra (děkuju moc!), ale ještě jsem se k im prostě nedostala. Od Sherlocka mě zatím pokaždé odradilo to, že jsem neměla moc chuť na detektivku a od Ahoj z nebe mě zase odrazuje nízké hodnocení. Na druhou stranu si myslím, že jde o super námět, takže knížku určitě v budoucnu přečtu. Co vy? Četli jste některou z nich?

 Křižovatky je druhá kniha autora, který napsal mou oblíbenou knížku Chatrč. Na tule knížku se strašně těším, ale vím, že vzhledem k tomu, že je dost na přemýšlení, potřebuju na ni knid a čas - a to je něco, co momentálně nemám. :D Stejně tak jako s Támar, Rút a Rachab, což jsou v podstatě tenoučké knížky převýprávěných příběhů Biblických žen.

Tohle je skupina knížek, které jsem už četla, ale bylo to hodně dávno (některé až šest let zpátky), bylo to v době, kdy jsem o knížkách přemýšla úplně jinak a navíc jsem tyto knížky měla tehdy půjčené z knihovny. Proto jsem si je koupila a chystám se je znovu přečíst. Strašně se na ně těším! Dopisy malých žen, Opatství Northanger, Farma zvířat a Jáma a kyvadlo.

A máme tady dvě sci-fi dystopie. Válku hluku jsem nečetla jenom proto, že je to třetí, tudíž i poslední díl mé nejoblíbenější série, kterou jsem letos četla. Tenhle příběh mi hrozně přirostl k srdci a oblíbila jsem si ho a nechci ještě, aby skončil. Ale myslím, že se k němu dostanu ještě tento, nebo příští měsíc. O sérii Oškliví jsem slyšela hodně. Většině lidí se dost líbila, ale já byla skeptická. Když jsem ale tento první díl našla v levných knihách za 29Kč, nemohla jsem ho tam nechat! Teď už se na knížku moc těším. :)

Poslední sérií knížek, které jsem nečetla, jsou klasiky. Na ty se taky moc těším, ale na klasiku prostě musím mít náladu, nejsou to knížky, které bych hltala, a proto je možné, že si na poličce ještě chvíli posedí. Zabijáka už jsem trochu načala a moc se mi líbí styl psaní. Myslím, že to bude super knížka. Šarlatové písmo jsem sehnala v Levných knihách za pakatel a jsem z ní moc nadšená. Lásku za časů cholery mi koupila kamarádka na narozeniny, protože jí samotné se knížka moc líbila. Tahle knížka je z nich na mém TBR seznamu asi nejvýše, Poslední knížka plná povídek od Marka Twaina není žádná novinka. U babičky jsem jí jako malá občas čítávala a ona mi jí teď darovala. Až budu mít někdy chuť na něco milého a nostalgického, určitě po ní šáhnu. :)

Recenze | Hlas Nože - Patrick Ness

Autor: Patrick Ness
Originální název: The Knife of Never Letting Go
Žánr: Fikce, Young Adult, Dystopie, Sci-fi
Počet stran: 367
Mé hodnocení obálky: 2/5*

Hlas nože je první díl Chaos triologie napsané Patrickem Nesse, který mimo jiné také napsal knížku Volání Netvora. Když jsem zjistila, že autor mé oblíbené knížky napsal také dystopicko - schi-fi triologii, věděla jsem, že jí musím mít. Patrick za tuto skvělou triologii získal řadu ocenění, proto mě překvapilo, že v České republice není triologie tolik populární.

A co si myslím o triologii já? Miluju jí. Ještě jsem tedy nečetla celou, ale už teď si myslím, že se umístí na vrchní místa mého žebříčku oblíbených sérií. 

Hned v úvodu první knížky se seznamujeme s mladým Toddem Hewittem, který žije na planetě Nový svět. Tuto planetu už ale obývali tzv.Sádráci, kteří se údajně své planety nechtěli jen tak vzdát a proto začala válka. Sádráci vypustili vir, který způsobil, že muži mohou navzájem slyšet své myšlenky a zároveň zahubil všechny ženy, tedy i Toddovu maminku. Alespoň tohle je to, co mladého Todda všichni muži vždycky učili. Potom, co ale v bažinách narazí na úplné ticho - dívku - zjistí, že ne všechno je tak, jak si myslel a začne dobrozdružství, o kterém neměl ani tušení, že by mohl kdy zažít.

Patrick Ness používá v této knížce velice originální způsob psaní. Vzheledem k tomu, že je Todd nevzdělaný a my můžeme slyšet - číst - všechny jeho myšlenky, knížka je plná hovorových až nespisovných výrazů. Ze začátku jsem z toho byla zaražená postupem knížky jsem si ale na tento styl psaní zvykla a přišel mi sympatický, protože jsem měla pocit, že dokážu naprosto plně porozumět všem postavám.

Samotný děj byl podle mě bezchybný. Opravadu  v knížce nenajdete jedno hluché místo, kde by jste se nudili. Každá kapitola je plná akce a zvratů, až jsem někdy měla pocit, že ji je tam až moc. 

Svět, který pro nás v této knížce Patrick připravil, je velice sympatický. Dost se podobá naší planetě, ale je plný cizích zvířat, o kterých bylo velice zábavné číst. Celkově se mi líbilo, jak propracovaný příběh byl a měla jsem pocit, že jsem součástí tohoto světa společně s hlavními 

hrdiny.

Co se postav týče, byla jsem zaskočena tím, jak moc mi přirostly k srdci. Bylo mi sympatické, že hlavní postavou není holka - jako poslední dobou ve skoro všech dystopických knížkách. Todd byl milý, vtipný a hodný. Je pravda, že dělal některá špatná rozhodnutí, ale vždy si uvědomil svou chybu a připadal mi tím ještě více lidský. Obdivuji jak komplexní a odvážnou postavu autor dokázal vytvořit.

Machee, Toddův pes, který jej pronásleduje celou knížku, můžeme myslím považovat za samostatnou postavu. Vzhledem k tomu, že jsme mohli slyšet i jeho myšlenky, považovala jsem ho za jednu z hlavních postav a hrozně jsem si jej oblíbila. Vždycky "říkal" přesně to, co by jste čekali, že by psi říkali, kdyby mohli mluvit a hrozně jsem se při jeho hláškách nasmála. 

Viola, dívka, která s Toddem putuje, je super. V novém světě se ocitla v podstatě náhodou, nepochází odtud, a proto se mi líbilo, jak byla někdy ze světa kolem sebe zmatená. Zároveň se ale ukázalo, že je velmi chytrá a citlivá a skvěle Todda doplňovala. To, jak si k sobě s Toddem nacházeli cestu bylo opravdu dechberoucí a myslím, že je to asi nejlepší rozvoj postav, o kterém jsem kdy četla.

Celkově nemůžu jinak, než knihu všemi deseti doporučit. Momentálně čtu druhý díl a zatím je stejně dobrý, jako tn první, tak se těšte na brzkou recenzi.
A co vy? Četli jste Hlas nože? Taky vás takto uchvátil?

97%

T5W | Červené obálky

(ikonka z tohoto blogu)

Pokud chcete vědět, co to vůbec T5W je, můžete se kounout na článek z minulého týdne, kde jsem se to snažila nějak vysvětlit. Téma tohoto týdne je velice jednoduché - 5 knížek s červeným obalem! Tak to nebudu prodlužovat a hned se na to vrhnu.

#1

Vražedná pomsta / Catching Fire - Suzanne Collins

Myslím, že v knížním světě snad ani neexistuje člověk, který by hunger games sérii nečetl, nebo o ní neslyšel, takže není potřeba knížku představovat. Je to asi ta nejčervenější knížka, kterou vlastním, takže tady rozhodně patří! :D

#2

Aliance / Allegiant - Veronica Roth

Aliance byla původně úplně první knížka, která mě napadla, ale když jsem se na ní koukla pořádně, tak mi došlo, že je spíše oranžová a tak jí tu dávám až na druhém místě. Aliance je moje nejoblíbenější knížka triologie. Vím, že hodně lidí mě za to bude nenávidět, ale dokonce se mi líbil i konec. Ne, že by nebyl smutný, ale přišlo mi to takhle správné a dávalo to smysl.

#3

Případ trhače jahod / Der Erdbeerpflücker - Monika Feth

Trhače jahod jsem četla už asi tak 4 roky zpátky, takže nevím, jak bych knihu hodnotila teď, ale vzpomínám si, že tehdy mě úplně pohltila a uchvátila. Dodnes si pamatuji některé scény a napětí, které jsem při čtení cítila. A to myslím něco vypovídá o kvalitě knížky. 

#4

Muži, kteří nenávidí ženy / Män som hatar kvinnor - Stieg Larsson

Vím, že tahle knížka není přímo červená, ale má červený hřbet a název a tak jsem jí tady rařadila. Navíc nové paperbackové vydání je červené celé, takže to zas takový podvod není. Obálka je krásná - záhadná a temná, stejně jako její příběh, který určitě nemusím představovat, Pro mě nejlepší thriller/detektivka, co jsem četla.

#5

Stoletý stařík, který vyskočil z okna a zmizel - Jonas Jonsson

Zas tolik červených knížek doma nemám, tak na poslední místo dosazuji knížku, o které jsem psala už ve Wrap up za říjen. Super knížka, recenze bude brzy. :)