Percy Jackson: Zloděj blesku

Autor: Rick Riordan
Originální název: Percy Jackson and The Lightning Thief
Počet stran: 400
Nakladatelství: Fragment
Mé hodnocení obálky: 3.5/5
Mé hodnocení knihy: 4.5/5

Percy je vyjímečný chlapec. To ví již od malička. Má problémy se ve škole soustředit, chvíli pokojně neposedí, má problémy se déle soustředit a i čtení mu dělá problém, jelikož trpí dysleksií. Taky se zdá, že je přímo magnetem na problémy, a proto se pořád musí stěhovat z jedné internátní školy do druhé. A doma zůstat nemůže, jelikož ho jeho nevlastní otec nesnese. A i když Percy věděl, že je jiný, než jeho vrstevníci, neměl tušení, že ve skutečnosti je ještě daleko vyjímečnější, než si představoval. A když se na školním výletě jeho matikářka promění v nestvůru a on jí v souboji porazí a přitom všichni kolem dělají, jakože nikdy neexistovala, uvědomí si, že je potřeba přijít věcem na kloub.

Celá Percyho série je velmi populární a zdá se, že snad každý ji miluje. Asi proto jsem se sama čtení tak vyhýbala. Bála jsem se, abych nebyla zklamaná. Ovšem nemohla jsem být dále od pravdy! To, že je celá série tak populární, mí své opodstatnení. Už dlouho jsem nečetla tak dobrodružný, napínavý, vtipný, zajímavý a a zábavný příběh. A hned po dočtení prvního dílu jsem měla chuť pustit se do čtení toho dalšího.

Knížka je primárně určena pro mladší čtenáře. Samotným hlavním postavám je teprve dvanáct let a vůbec z celého děje je jasné, komu je text určen. Vůbec mu to ovšem neubírá na kvalitě. Stejně jako třeba při čtení Harryho Pottera, ani tady jsem se u čtení nenudila, nebo si na knížku připadala "moc stará".  Ano, Percy se choval i uvažoval přiměřeně svému věku, kniha byla ale psaná tak poutavým stylem, že se nad tím člověk ani nepozastavoval. A ze všech "dětských" knížek, co jsem četla, mi tato připadala nejbohatší na fantazijní prvky a rozhodně nejvtipnější a nejpoutavější. Ani jsem nečekala, že mě téma řeckých bohů zasazených do moderního světa tak chytne.

Jak už jsem zmínila, postavy se chovaly přiměřeně svému věku, přesto jsem si je nesmírně oblíbila. Ať už jde o Percyho a jeho dva kamarády z tábora, tak i všechny vedlejší postavy mi přirostly k srdci. Zamilovala jsem si také prostředí a atmosféru, ve které se knížka odehrává. Tábor je úžasný a už se těším, že se do něj zase v dalším díle vrátíme. Stejně tak mě moc bavila atmosféra spontálního roadtripu, který hlavní hrdinové byli nuceni podniknout.

Děj byl zábavný a nepředvídatelný. Dokonce ani já jsem nebyla schopna odhadnout, co se předem stane. Jedna událost byla následována další, z jednoho průšvihu se hrdinové ned vrhali do dalšího. Což dělalo knížku opravdu napínavou, přesto mi děj už ke konci připadal až moc překombinovaný a napadlo mě, že by autor udělal lépe, kdyby hrdiny nechal chvíli spočinout. Dost možná bych akční prvek knížky ocenila, kdybych ji četla jako dvanáctiletá, takto jsem ale toužila po větších metaforách a nějakých těch symbolech, které by mě donutily se trochu zamyslet.

Mimo to jsem si knížku doopravdy užila. Nedovedu si představit lepší oddechovku a krásnější fantasy příběh pro mladé. Už teď vím, že jestli někdy budu mít děti, určitě jim bucu chtít Percyho přečíst. A já sama se už moc těším, co nám přinesou další díly a jakým nástrahám budou muset hlavní postavy čelit.
Za poskytnutí recenzního výtisku srdečně děkuji nakladatelství Fragment.

Síla vzdoru | Recenze

Poslední díl této úspěšné triologie obkolpuje nejvíce kontroverzních názorů. A není se čemu divit. Během dvou předešlých dílů bylo otevřeno hned několik oblastí, které vždy rozdělily fanoušky na dvě skupiny. V tomto díle můžeme sledovat, jak se tato témata uzavírají a je logické, že jedna polovina fanoušků bude vždy nespokojená. Tímto si autorka na sebe tak trochu upletla bič, přesto si troufám tvrdit, že se jí třetí dál této trilogie velmi povedl a já jen smekám nad její odvahou popsat konečný díl a uzavřít příběh tak, jak to udělala.

“What I need is the dandelion in the spring. The bright yellow that means rebirth instead of destruction. The promise that life can go on, no matter how bad our losses. That it can be good again.” 

Co se příběhu týče, třetí díl je nejvíce odlišný od těch ostatních. Nečeká nás již aréna, ani Turné vítězů. Dokonce hlavní postavy nejsou většinu příběhu pohromadě. Přesto tento fakt neubírá na zajímavosti a poutavosti příběhu. Autorka se zaměřila na popis kruté stránky války. Poukazuje na to, jak je válka nemorální a nelítostná. Pokazuje na to, že někdy je těžké vědet na čí straně leží spravedlnost a že někdy může být hranice mezi dobre a zlem velice tenká. Vztahové linii příběhu se ve třetím díle sice nedostává tolik pozornosti, přesto můžeme pozorovat, jak si Katniss začíná uvědomovat rozdíl mezi zamilovaností a láskou, nákloností a sympatiemi a tak nějak mimoděky si dává svůj milostný život do pořádku. A i přes to, že díky válce a všem okolnostem je kniha neuvěřitelně temná a pesimistická, přesto vás děj doopravdy pohltí a zaujme. Přesto musím podotknout, že oproti předešlým dílům, zde se nenajde tolik akce, zvláště v první polovině knihy. A vzhledem k tomu, že autorka věnovala větší pozornost psychologickému rozboru postav a jaký vliv na ně má válka, občas se objevily i pasáže, kdy jsem se přistihla, že se trošku nudím.

“Fire is catching! And if we burn, you burn with us!”

Co se postav týče, třetí díl byl po této stránce mým nejoblíbenějším. Katniss se díky všem krutostem, kterými si prošla, dost změní a dle mého názoru i dospěje. Chová se přiměřeně k okolnostem, ale přesto musím ocenit to, že byla velmi rozumná a čestná.
Co se Hurikána týče, ve třetím díle dostal daleko více prostoru. než kdy dřív a my tím pádem můžeme dokonale pochopit jeho divokou povahu. Vždycky stojí věrně po Katnissině boku, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že k ní prostě povahově nesedí. Ano, jako přítel možná, přesto mi přišlo, že Katniss díky němu často jednala až moc spontálně a nelogicky. Jeho prudkost a horlivost by mohly být úctyhodné, kdyby se je naučil trochu krotit.
Peeta se změnil asi nejvíce. Stále je neuvěřitelně milý a pozorný, ale hry jej změnily. Ztvrdnul a vyrostl.  Z někdy trochu naivního mladého chocha se stal rozumný muž a tato role mu velice slušela.
Za pozornost stojí také vedlejší postavy, jako třeba Prim, která od prvního dílu dospěla osamostatnila se, nebo i Katnissina matka, kterou válka konečně probrala z otupělosti a donutila ji konečně zase žít. A pak samozřejmě Finnick, kterého pokud jste si nezamilovali v druhém díle, ve třetím vám srdce ukradne určitě,

“I drag myself out of nightmares each morning and find there's no relief in waking.”

Celkově jde o opravdu dobře napsaný závěr triologie. Na konci knížky máte takový ten dobrý hořko-sladký pocit a jste ponecháni napospas svým myšlenkám. Hunger games není jen obyčejnou dystopickou young adult triologií, ale jde o opravdu vyjímečné dílo, které ve vašem srdci zakoření a dlouho tam zůstane.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

 

Vražedná pomsta | Recenze

(Abeceda knihomola - C)
Není to tak dlouho, co jsem napsala recenzi na první díl Hunger Games triologie a už mám dočtený i druhý díl. A jak to se mnou je při druhém čtení těchto knížek? Opadlo ze mě již nadšení z této všemi milované série? Je druhý díl stejně dobrý, jako ten první?
(Pozor! První odstavec je anotace a může obsahovat spoilery, pokud jste nečetli první díl!)

V druhém díle této úspěšné triologie sledujeme to, jak se dva mladí výherci Katniss a Peeta, vyrovnávají z chaosu, který s sebou přinesla jejich výhra v Hladových hrách. Člověk by řekl, že po výhře už budou mít oba mladíci klid, ale opak je pravdou. Katnissin čin s boblemi je brán jako akt rebelie a ona má co dělat, aby přesvědčila prezidenta Snowa i celý Panem, že to byl pouze čin zamilovanosti. Ve vzkvétající revoluci se snaží zachránit všechny lidi, na kterých jí záleží a ještě do toho vyřešit své pocity k Peetovi i Hurikánovi.
I druhý díl této úspěšné triologie mě nezklamal. V prvním díle se nám autorka snažila poukázat na zvrácenost celé Panemské společnosti, a pak nám také připravila opravdu zajímavý a akční příběh. V druhém díle myslím strávila daleko více času nad charakteristikou postav a relistickým popisem toho, jak těžké mohou někdy vztahy být a jaký dopad má na člověka tak těžká událost. Musím se přiznat, že se mi ona první polovina knihy, která je trošku zdlouhavější, dost líbila. Bavilo bě zkoumat, jak se která postava chová a přistihla jsem se, že přemýšlím nad tím, jaké chování by v dané situaci asi bylo nejmoudřejší. A to je myslím přesně to, o co se podle mě autorka snažila. Je opravdu správným řešením riskovat život vašich nejbližších, rozpoutat revoluci s nejistým příslibem změny k lepšímu, nebo je lepší utéct, nechat politiku za sebou a žít si svůj život někde v lesích?

Líbilo se mi, jak v druhém díle autorka pracovala se všemi svými postavami. A žádná z nich nebyla jenom černá, nebo bílá, ale postavy měly značnou hloubku a byly opravdu reálné. Něčinili jen správná rozhodnutí, ale právě to je dělalo lidskými a snadno pochopitelnými. V druhém díle jsme také měli šanci lépe poznat Hurikána, Haymitche i další postavy, které v prvním díle byly spíše v pozadí.
Děj byl podle mě strukturován dobře. Přesto jsem si ale všimla, že v druhém díle je daleko více

hluchých míst a nastaly i části, kdy jsem se vyloženě musela nutit číst dál. Je dost možné, že je to způsobeno tím, že šlo o re-reading a proto jsem už předem věděla, co se stane, přesto si myslím, že oproti prvnímu dílu šlo o jistý pokles. Ovšem není se čemu divit, vždyť prvním dílem nasadila autorka sama sobě téměř nepřekonatelnou laťku!
Druhý díl této triologie byl opět dobrodružnou jízdou. Člověk se do knížky snadno začte, příběh je zajímavý a zábavný a postavy jsou ohromě sympatické. Závažná témata jsou v knize prezentována velmi nenásilně, takže čtenáře neruší a dopřejí mu prostor k vytvoření si vlastního názoru. Celkově jde o naprosto skvělé dílo, které by nemělo chybět v žádné knihovničce!
Já děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!

Hunger Games | Recenze

Hunger games je jedna z prvních dystopických knížek, které (minimálně v Česku) odtartovaly velikou vlnu dystopických a young adult knížek. Myslím, že v dnešní době je jen málo lidí, kteří knížku sami nečetli, nebo o ní minimálně neslyšeli. Kolem celé série je obrovské pozdvižení a všichni se zdají být touto sérii naprosto unešení. A právě díky tomu, že je knížka tak vychvalována, se nachází mezi lidmi čím dál tím více skeptiků, kteří nevěří, že by knížka mohla doopravdy být tak skvělá, jak se o ní říká. Já sama jsem knížku poprvé četla asi před čtyřmi lety a naprosto mě dostala. Otevřela mi tak nějak dveře do young adult žánru, který jsem si od té doby velmi oblíbila. Proto jsem se ovšem bála, že knížka při druhém čtení již nebude tak skvělá. Přeci jenom jsem ji poprvé četla v době, kdy mi nějaké kritické přemýšlení o knihách bylo cizí a jediné, o co mi šlo, bylo, aby knížka byla čtivá. Přes všechny mé obavy jsem se ovšem rozhodla, že knížku znovu přečtu a tentokrát nad ní bucu více bádat. A k čemu jsem dospěla? Stojí opravdu knížka za přečtení a zaslouží si tolik chvály? Moje odpověď je ANO a ANO.

"You don’t forget the face of the person who was your last hope.”

—  Suzanne Collins, Hunger Games

Hlavní hrdinkou knížky je šestnáctiletá Katniss Everdeen žijící v nemilostném zemi Panem, který je rozělen do dvanáct krajů pod nadvládou Kapitolu. Život v této zemi není zrovna lehký, zvlátě po tom, co Katnissin otec před čtyřmi lety zemřel na výbuch v dolech a ona je nucena starat se o svou mladší sestru Prim a matku, která se ze smrti otce nikdy úplně nevzpamatovala. Takže mezi chozením do školy musí chodit Katniss taky tajně lovit do lesa se svým kamarádem Hurikánem a společně se starají, aby je, ani jejich mladší sourozence nikdo nevylosoval do Hladových her. Souteže vymyšlené Kapitolem, kdy se dvacet čtyři teenagerů musí v aréně nvzájem pozabíjet, dokud nezbyde jen jeden.

"Stupid people are dangerous."

—  Suzanne Collins, Hunger Games

Vzpomínám si, že když jsem knížku četla poprvé, nemohla jsem přestat žasnout nad tím, jak čtivá a poutavá knížka je. A to se nezměnilo ani do druhého čtení. Jedním z hlavních pozitiv knihy je to, že Suzanne Collins píše knížku v první osobě, používá hodně popisů a myšlenkových pochodů hlavní hrdinky, takže má člověk pocit, jako by sám byl součástí světa Panemu a jako by i on sám byl nucen pojovat na smrt v aréně Hladových her. Celý svět je velmi promyšlený, politický systém je vysvětlen dostatečně na to, aby vás uspokojil a přitom jste se necítili přehlceni zbytečnými informacemi, kterým by jste stejně ani nerozuměli.

Co se postav týče, vzpomínám si, že dřívě jsem nijak neměla v oblibě hlavní postavu Katniss. Nevím,

proč, ale tentokrát jsem s ní žádný problém neměla. To, že se sama nevyznala ve svých pocitech, mi už v ději nepřekáželo, spíše jsem s ní soucítila v tom, že o podobných věcech nechce v tak vypjaté situaci ani slyšet. Obdivovala jsem ji pro to, že byla čestná a upřímná sama k sobě i klidem kolem sebe. Byla statečná i chytrá, přesto působila velmi realisticky. Peeta byl úžasným příkladech charismatického, věrného a oddaného přítele. Byl vtipný, statečný, milý a inteligentní. Postavu Hurikána jsme mohli vnímat více méně jen skrze oči a vzpomínky Katniss, ale v prvním díle mu ještě nebyla věnována moc velká pozonost. Sečteno podrtženo, postavy jsou opravu silnou stránkou tohoto příběhu. Jak hlavní, tak i vedlejší postavy  jsou vyvedeny a vykresleny tak bravurně, že je těžké si je nezamilovat a nesoucítit s nimi.

“Kind people have a way of working their way inside me 

and  rooting there.” 

                  —  Suzanne Collins, Hunger Games

Příběh je velmi dobře strukturovaný. Hned ze začátku se seznámíme jak s historií samotného Panemu, tak i s osobní historií hlavní hrdinky, takže nám následující děj dává vetší smysl a netápeme slepě ve tmě. Každý kousek knížky je napěchován napětím, děj plyne velmi rovoměrně a těžko by jste v celé knížce našli jedno hluché místo. Autorka opravdu ví, kdy přestat s popisováním myšlenek postav a dopřát nám nějakou akci a kdy naopak potřebujeme zase na chvíli oddych.

Ovšem nejsilnjší strákou knihy a to, proč je tato knížka tak výjimečná, jsou témata, symboly a hluboké metafory. Člověk prostě nemůže přečíst knížku, aniž by se nemusel zamyslet na svými porálními zásadami či nad politickou situací, ve které se naše země nachází. Autorka se nesnažila čtenáře natlačit do kouta a donutit ho myslet si přesně to, co by chtěla. Spíše nám skrze její příběh dala příležistost zamyslet se nad lidskostí, přátelstvím a obětavostí, dala nám prostor ujasnit si své postoje a hodnoty, aniž bychom to vůbec vědomě postřehli.

"For there to be betrayal, there would have to have been trust first."

                     —  Suzanne Collins, Hunger Games


Hunger Games je opravdu skvělá dystopie, která v sobě skrývá všechno, co by dobrá knížka měla mít. Má opravdu zajímavý námět, děj je čtivý a poutavý, postavy jsou zajímavé. Holky určitě ocení romatické náměty knihy, ale na své si přijdou i lidé, kteří se nad knížkou rádi zamyslí. Tato kniha opravdu patří mezi naprostou špičku všech dystopií a myslím, že tento příběh zůstane mezi lidmi ještě hodně dlouho.
U nás knížku vydalo nakladatelství Fragment a já bych jím tímto chtěla moc poděkovat za to, že mi knížku zaslali k recenzi.

95%

4.8