Mrs. Poe od Lynn Cullen | Recenze

Autor:  Lynn Cullen
Název v originále: Mrs. Poe
Nakladatelství: Metafora
Počet stránek: 376
Mé hodnocení obálky: 4/5
Recenze:
Skrze svůj román se nám snažila Lynn Cullen podat svou beletrizovanou verzi životopisu známého spisovatele Edgara Allana Poe. Hned v úvodu své knihy nás spisovatelka (či její editor) varuje, že kniha je pouhou historickou fikcí a že všechny postavy, lokality i děje jsou přikrášleny autorčinou fantazií. Po svém zkoumání Edgarova života se nám snažila podat i jiný pohled na Edgarův osobní život. Troufale se snažila kouknout na jeho milostný život a  jeho aférku se spisovatelkou Osgoodovou, která je dodnes jen velikou spekulací, použila jako předmět své knihy. Tato kniha vyvolala ve světě veliké spekulace a hodně uznávaných kritiků ji odsoudila jako naprostý literární brak, vzhledem k tomu, že si autorka dovolila znovu otevřít pomyslnou skříň Edgarova osobního života a vytáhla z ní ty největší kostlivce, což se mnohým milovníkům Poea vůbec nelíbilo. I já mám ráda pochmurná díla tohoto literárního velikána. Jeho osobní život jsem nikdy moc neřešila, jenom jsem věděla o jeho manželství s jeho podstatně mladší sestřenicí. Tento román mě tedy nepohoršil a rozebírání vztahu se spisovatelkou Osgoodovou mi přišlo spíše zajímavé. Přesto mám k této knize lehce smíšené pocity.

Ve své knize se autorka snaží držet známých historických faktů o Poeově životě. Kniha se odehrává v New Yorku v rozmezí dvou let (1845 - 1847), kdy se Poe těšil největší slávě z vydaného Havrana. Žil se svou manželkou — sestřenicí, a její matkou — jeho tetou, v docela prostém domě a ve vyšších kruzích společnosti byl znám pro svou bouřlivou povahu, přičemž  každý spisovatel té doby se obával jeho recenzí, které byly vždycky velice nelítostné a kruté. Pouze jedna spisovatelka - Francess Osgood - se jeho kritiky bát nemusela, jelikož její básně Poe vždy vyzdvihoval až do nebes. A také díky jeho chvále se podařilo Osgoodové proslavit. Právě jejíma očima můžeme číst příběh této knihy. Hned od prvních stran knihy je zjevné, že mezi Poem a Osgoodovou je určitá chemie a že oba spisovatelé si jsou daleko bližší, než je možná pro sezdané lidi přípustné.

“It is as if producing a creative work tears a piece from your soul. When it is ripped completely free of you, the wound must bleed for a while. How similar it is to letting go of a dream, your hope, or your heart’s desire. You must open up and let it drain.” 

U mnohých čtenářů vyvolalo otevření tak konspiračního tématu veliké pobouření. Ovšem pravdou zůstává, že dodnes víme o Poeově osobním životě velmi málo. S jistotou víme jen všeobecně známá fakta, jako že  byl sirotkem a měl velmi krušné dětství. Jistí si také můžeme být tím, že si doopravdy vzal svou podstatně mladší sestřenici a také si můžeme být jisti tím, kdy zemřel. O všem ostatním můžeme jen spekulovat. Proto si myslím, že je dobré brát i tuto knihu pouze jako další z možností toho, jak mohl Poeův život vypadat. Autorka dala několikrát najevo, že nepředpokládá, že takto se věci skutečně odehrály, jen chtěla poukázat na to, že i takto se mohly události vyvíjet. Popustila uzdu své fantazii, a já musím říct, že jsem si její temný příběh velmi užívala.

Moc se mi líbil styl autorčina psaní. Román působil, jako by byl napsán v devatenáctém století, díky autorčiným poetickým výrazům a rozvinutým větám bohatým na popis. Kniha se opravdu četla velmi dobře, byla psána více než poutavě a já se přistihla, že příběh doslova hltám. Na své si přijdou všichni milovníci čarovných metafor a přirovnání. Autorce se také podařilo vykreslit strukturu společnosti. Společně s hlavními hrdiny můžeme nahlédnout do vyšší společnosti a uvědomit si, že ani v nejvyšších kruzích nebyl vždycky život takový, jaký se mohl na první pohled jevit.

“Tell me,” said Miss Fuller, “who is behind a great woman?” She looked around our circle, then stopped at me. “That’s right. No one. She has to get there by herself.” 

Jednou z nejsilnějších stránek knihy byly postavy. Ať už samotná Francess, nebo Poe, tak i všechny vedlejší postavy byly vykresleny tak realisticky, že působily jako živé. A vzhledem k tomu, že se kniha snaží držet reálných historických základů a se odehrává v druhé polovině devatenáctého století, často jsme s emohli setkávat se zmínkami o téměř všech slavných osobnostech, které v té době žily. Z  počátku mi přišlo velmi sympatické, že mohu sledovat Edgara Allana Poea ve stejné místnosti se spisovatelkou Alcotovou (Malé ženy), ovšem ke konci knihy se to už slavnými osobnostmi jen hemžilo, až mi to přišlo trochu nerealistické a přehnané. Přesto musím smeknout klobou  před autorčiným umem vcítit se do pocitu postavy. Díky tomu bylo velmi snadné sympatizovat s rozporuplnými pocity Francess.

“Madness,” he said quietly, “is as a drop of ink in water. It sends sly tendrils from the afflicted person into everyone around until all are shaded in black. Soon one does not know who is mad and who is not.” 

Jedním z největších témat této knihy byla otázka samotné lásky. Líbilo se mi s jakou chytrostí a

inteligencí spisovatelka otevřela tak diskutabilní téma, a dovolila svým čtenářům, aby si na tak složité předmět utvořili svůj vlastní názor, aniž by na ně nějak tlačila. Bylo to, jako by si sama připomínala slova, která v knize vložila do úst panu Peovi: "Vy a já jsme básnici, paní Osgoodová. Naší prací je otázky pokládat, ne na ně odpovídat." A musím říct, že tuto část splnila paní Cullenová ve své knize velmi zdařile. Kniha mě doopravdy donutila zamyslet se na tím, co to vůbec láska je a kde se nachází nějaká hranice mezi touhou a rozumem. Přesto se musím přiznat - přestože romance mezi ústředními postavami nebyla nijak nepatřičná či vulgární - přistihla jsem se, že často mě právě ona romance příběhu unavovala a působila na mě trochu přeslazeně. Domnívám se ovšem, že je to pouze mými osobními preferencemi, jelikož moc nefandím přílišné romantice v literatuře.

I přesto, že kniha už tak nabídla mnoho různých námětů na přemýšlení a byla velmi bohatá na detaily i příběh, autorka ještě navrch tomu všemu přidala tajemnou a temnou dějovou linii. Dost možná to prostě k příběhům o Edgarovi patří, přesto si myslím, že by možná bylo lepší, kdyby ke konci knihy bylo trochu méně dramatu. Opět jde ovšem o mé osobní preference a z objektivního hlediska musím přiznat, že onen tajemný aspekt knihy na příběhu nikterak neubíral a ještě mu možná dodával na kvalitě.

“First you must believe there is a soul."

"Do you?"

"If by a soul one means the creature who lives within each of us, a creature born loving, born joyful, but who with each wordly blow shrinks more deeply into its shell until at last, the poor desiccated thing is unrecognizable, even to its own self, yes. I do.” 

Celkově se musím přiznat, že mě kniha Mrs. Poe velice překvapila. Už dlouho mě žádná kniha nedonutila se tolik zamyslet. Taky se mi už dlouho nestalo, že bych se nějakým příběhem cítila tak pohlcená. Dokonce jsem v průbehu čtení také pátrala na internetu a zjišťovala si různé faktické informace o životě Francess Osgoodové, jejím manželovi i dětech a o rodině pana Poea. Netvrdím, že mě kniha přesvědčila o tom, že Poe měl milenku, nebo že ji dokonce vroucně miloval. Přesto mi kniha poskytla další pohled na jeho život, rozšířila mi obzory a donutila mě zamyslet. A proto považuji tuto knížku za velmi zdařilou.
A já tímto děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku!

Prozření Mary Dyerové RECENZE

Autor: Michelle Hodkin
Originální název:The Unbecoming of Myra Dyer
Žánr: Paranormální, Fikce, Romantické, Mysteriózní, Young Adult
Počet stran: 368
Nakladatelství: Brio
Mé hodnocení obálky: 5/5

Hned na úvod musím říct, že i když jsem si čtení knížky doopravdy užila, trochu jsem se děsila psaní recenze. Jeden z důvodů je ten, že jsem ve skutečnosti nikdy nečetla žádnou young adult paranormální mysterii, a proto jsem neměla knihu s čím srovnávat a druhým důvodem je ten, že díky tomu, že je knížka psaná pro mladé, měla doopravdy spád, na druhou stranu si myslím, že v hodně ohledech jí to ubíralo na vážnosti a tak mi nějakou dobu trvalo, než jsem děj začala brát vážně. Ale teď už si pojďme knihu rozebrat kousek po kousku.

"Thinking something does not make it true. wanting something does not make it real."

Prozření Mary Dyerové je první díl young adult mysteriózní triologie, přičemž v Česku byl zatím vydán pouze díl druhý. Je těžké shrnout, o čem knížka vlastně je, protože to, že celou dobu nevíte, co se vlastně děje, je hlavním záměrem celého příběhu. Celý příběh vypráví osudy šestnáctileté Mary Dyerové, která se po otřesné události probudí v nemocnici. Zjistí, že byla nalezena v rozpadlém domě se třemi svými kamarády, kteří bohužel nepřežili. Mara je otřesená, nic si z noci nepamatuje. S rodinou se odstěhují z města a doufají, že to Maře pomůže, ovšem posttraumatický šok je daleko vážnější, než Mara přiznává svým rodičům a ona trpí hroznými halucinacemi.

Jak už jsem řekla, knížka se mi vážně líbila. Moc si na duchařské příběhy nepotrpím a vážně na ně nevěřím, ale hned od prvních stránek mě zajímalo, co se vlastně v onu osudnou noc stalo, a jaké bude mít autorka vysvětlení pro podivné věci, které se Maře dějí. Atmosfér byla opravdu dokonalá. Bylo to lepší, než se koukat na nějaký psychologický thriller, jelikož mi prostředí a atmosféra nepřišli moc kýčovité, jak tomu ve filmech často bývá. Co se týče stylu psaní, tady už to byl trochu problém. Vím, že hodně lidem se autorčin styl líbí a musím uznat, že i já jsem si po asi padesáti stranách zvykla, ovšem nepřišlo mi, že by to byla nějaká spisovatelská špička. Události byly popsány věcně a hezky, dokázala jsem si je představit, ovšem tak trochu mi to zavánělo přehnanou jednoduchostí a předvídatelností a chyběly my tam detailnější popisy prostředí či postav.

"The two of us snuggled like quations in his room full of words."

Postavy byly další aspekty, které trochu ubíraly na mém dojmu z knihy, jelikož právě tito sedmnáctiletí teenageři byli ti nejméně originální a nejvíce typičtí young-adultští hrdinové. Hlavní hrdinka nebyla špatná. Dokonce jsem vážně oceňovala to, jak špatně snášela svou situaci, protože mi její reakce vždycky připadaly reálné. Mimo to už ale byla dost obyčejná. Typická kráska, která si ovšem o sobě nemyslí, že je krásná. Shawn, se kterým se později v knížce také seznámíme, byl také jako vystřižený s romantické komedie pro puberťáky. Krásný, až to bere dech, opředený tajemstvím. Kuřák, který se chová jako nezbedný kluk a přitom víte, že někde uvnitř má v sobě daleko více. Už jenom při popisu těchto postav musím obracet oči v sloup.

Na druhou stranu, do knížky jsem šla s vědomím, že je to knížka pro mladé a že obsahuje i romantiku, a proto jsem se proti tomu nějak vnitřně obrnila a zas tak zlé mi to nepřišlo. Ve skutečnosti mi popis jejich vztahu v konečném důsledku ani nepřišel až tak kýčovitý. Je logické, že se Shawn Maře líbil, vzhledem k tomu, jak vypadal, a taky je logické, že s ním nechtěla být hned od začátku. Moc jsem i oceňovala to, jak oba jejich vztah brali a že jej spíše nechali tak nějak pozvolna plynout. A protože je knížka nesená v tajuplném duchu, trocha romantiky v konečném důsledku jenom vybalancovala situace, které by byly bez toho až moc přehnané.

Celkově knížku hodnotím kladně. Je pravda, že některé klišé náměty knížce trochu na hodnocení ubraly, ovšem taky musím ocenit originalitu a námět. Opravdu jsem ji jenom hltala a přistihla jsem se, že stejně na ni musím myslet i ve chvílích, kdy jí nemůžu zrovna číst. Rozhodně bych ji doporučila každému, kdo má rád klasické young adult romance, ale zároveň by chtěl i trochu záhady a napětí. Mě se knížka líbila moc a už se těším na druhý díl. 

78%

T5W | Červené obálky

(ikonka z tohoto blogu)

Pokud chcete vědět, co to vůbec T5W je, můžete se kounout na článek z minulého týdne, kde jsem se to snažila nějak vysvětlit. Téma tohoto týdne je velice jednoduché - 5 knížek s červeným obalem! Tak to nebudu prodlužovat a hned se na to vrhnu.

#1

Vražedná pomsta / Catching Fire - Suzanne Collins

Myslím, že v knížním světě snad ani neexistuje člověk, který by hunger games sérii nečetl, nebo o ní neslyšel, takže není potřeba knížku představovat. Je to asi ta nejčervenější knížka, kterou vlastním, takže tady rozhodně patří! :D

#2

Aliance / Allegiant - Veronica Roth

Aliance byla původně úplně první knížka, která mě napadla, ale když jsem se na ní koukla pořádně, tak mi došlo, že je spíše oranžová a tak jí tu dávám až na druhém místě. Aliance je moje nejoblíbenější knížka triologie. Vím, že hodně lidí mě za to bude nenávidět, ale dokonce se mi líbil i konec. Ne, že by nebyl smutný, ale přišlo mi to takhle správné a dávalo to smysl.

#3

Případ trhače jahod / Der Erdbeerpflücker - Monika Feth

Trhače jahod jsem četla už asi tak 4 roky zpátky, takže nevím, jak bych knihu hodnotila teď, ale vzpomínám si, že tehdy mě úplně pohltila a uchvátila. Dodnes si pamatuji některé scény a napětí, které jsem při čtení cítila. A to myslím něco vypovídá o kvalitě knížky. 

#4

Muži, kteří nenávidí ženy / Män som hatar kvinnor - Stieg Larsson

Vím, že tahle knížka není přímo červená, ale má červený hřbet a název a tak jsem jí tady rařadila. Navíc nové paperbackové vydání je červené celé, takže to zas takový podvod není. Obálka je krásná - záhadná a temná, stejně jako její příběh, který určitě nemusím představovat, Pro mě nejlepší thriller/detektivka, co jsem četla.

#5

Stoletý stařík, který vyskočil z okna a zmizel - Jonas Jonsson

Zas tolik červených knížek doma nemám, tak na poslední místo dosazuji knížku, o které jsem psala už ve Wrap up za říjen. Super knížka, recenze bude brzy. :)

T5W | Má knižní Halloweenská doporučení!

T5W, nebo-li Top 5 Wednesday je super projekt, kdy každou středu je přiděleno téma a vy na zadané téma napíšete pět knížek, které se u vás s tímto tématem pojí. Tohoto každotýdeního ''řetězce'' se může zúčastnit kdokoliv a odkaz na všechny témata najdete tady na goodreads.
A protože zrovna to dnešní téma mě dost zaujalo, rozhodla jsem se, že se zapojím. V pravidlech se nikde nepíše, že musí nutně jít o knížky, které už člověk četl a proto jsem to tak trochu spojila a udělala seznam pěti knížek, které se chystám sama číst a nebo mi tématikou přijdou halloweenské.

#5

Jáma a kyvadlo / The Pit and the Pendulum

Edgar Allan Poe

Halloween, a podzim obecně, je pro mě obdobím, kdy se ráda vracím ke klasice. Ať už je to Zola, nebo Austenová, prostě ráda čtu klasické staré knihy. Pro tento Halloween jsem vybrala Poeho. Kdo jiný by byl ideálnější, než on? Jeho podivné, strašidelné a poutavé povídky jsou tím pravým do pochmurného podzimního počasí.

#4

Ve stínu černých ptáků / In the Shadows of Blackbirds

Cat Winters

Už jenom podle obálky musí být jasné, že tato knížka je na Halloween jako dělaná! Já se ji chystám přečíst už docela dlouho, ale ještě jsem se k ní nedostala. Jedná se o historickou paranormální fikci odehrávající se za první světové války v Americe, kdy vypukla španělská chřipka.

#3

Zmizelá / Gone Girl

Gillian Flynn

Tento mysteriózní thriller, jehož jak knižní, tak filmové zpracování, cloumá světem, je podle mě skvělá Halloweenská knížka. Sama jsem jí ještě nečetla, sedí mi na poličce už nějaký ten pátek a na začátku listopadu se jí chystám přečíst. Kdyby se vám nechtělo pouštět do knížky, doporučuju i filmové zpracování, je super!

#2

Město z kostí / City of Bones

Cassandra Clare

Na druhé místo jsem umístila pro někoho možná trochu neobvyklou knížku. Město u kostí není typickou strašidelnou, ani nutně Halloweenskou knížkou. Já jsem tento díl přečetla právě v tomto podzimním období a myslím si, že se do tohoto období hodí perfektně! Je napínavá, temná, chytlavá, plná akce, krve a bytostí, které se k halloweenu perfektně hodí!

#1

Příšerné příběhy strýce Montaguea / Uncle Montagues's Tales of Terror

Chris Priestley

Číslo jedna v mém seznamu rozhodně zabírá tato knížka. Už obal je podle mě hrozně sympatický a pozdimně strašidelný. Sestra knížku četla a říkala, že je to to pravé na Halloween a já se nemůžu dočkat, až si ji sama přečtu.

Recenze | Volání netvora - Patrick Ness

Autor: Patric Ness, Siobhan Dowdová (autorka námětu)

Ilustrace: Jim Kay

Originální název: A Monsters Calls

Žánr: Sci-fi, Fantasy, Román

Počet stran: 216 (pevná vazba)¨

Mé hodnocení obálky: 5/5

Volání netvora je velmi citlivě zpracovaný příběh třínáctiletého Conora se kterým se život zrovna nepere. Takhle by sice svou situaci asi nikdy sám nepopsal, sám všechny útrapy prožívá, aniž by mu nějak docházely, ale jeho okolí mu dává najevo, že je chudáček. Jeho tatínek založil novou rodinu v Americe, jeho nejlepší kamarádka ho naštvala, a tak s ní nemluví, babička je hrozná semetrika a na vrchol toho všeho jeho maminka onemocní. Vážně onemocní. A zrovna v tuto chvíli jej každou noc přijde navštívit Netvor ze kterého se vyklube Tis, který roste na hřbitově před jejich domem... Ale proč přišel? Vždyt Conor se ho o to neprosil? Nebo ano?

Mé dojmy:Knížky jsem si poprvé všimla jenom proto, že mě zaujala její obálka s krásnou (a tak trochu děsivou) obálkou. A samozřejmě mě také zaujala proto, že byla ve slevě, co vám budu nalhávat. Uvízla mi nějak v hlavě a když jsem potom na všeh amerických blozích na ni četla jen samou chválu a zjistila jsem, že vyhrála mnoho cen, rozhodla jsem si ji objednat. Ještě, že jsem to udělala, jelikož tato kniha je čtenářský skvost! A nejde ani tak o její délku (vzheledem k tomu, že nemá moc stránek a i tak je plná originálních ilustrací), klidně se s vámi vsadím, že jí musete mít shltnutou během pár hodin. Spíše jde o to, jakým stylem je psaná. Ještě nikdy jsem nečetla knížku, která by danou tématiku popisovala s tak neuvěřitelným citem a tak krásně empaticky. Celou knížku provází nádherně pochmurná a tajemná atmosféra díky pohádkovému netvoru. Taky jsem ještě nečetla knížku, která je psána primárně pro děti, ve které bych našla tolik moudrých příběhů a myšlenek. A tak, i když jsem to zpočátku vůbec nečekala, stala se tato kniha rychle pýchou mé knihovničky a jedním z nejlepších čtenářských i uměleckých zážitků! A ano, na ty kouzelné ilustrace se nemůžu přestat dívat, už jen kvůli nim stojí knížka za povšimnutí. :)

Mé hodnocení

97%