Dítě číslo 44 - Kniha, která mi vyrazila dech

Autor: Tom Rob Smith

Název v originále: Child 44

Nakladatelství: Knižní Klub

Počet stran: 382

Mé hodnocení obálky: 4/5

Mé hodnocení knížky: 5/5

Sovětský svaz, 50. léta. Lidé žijí ve strachu, že je jejich známí nařknou z protivlastenecké činnosti a proto raději klopí oči k zemi a snaží se být neviditelní. Ti šťastnější, co mají práci ve vyšších funkcích, se mohou těšit z lepších bytů, o které se nemusejí dělit s dalšími rodinami, ovšem ani oni si nikdy nemohou být jistí, že je někdo nesleduje. Strach a surovost jsou slova, které jsou na denním pořádku všech občanů. Mají je věčně před sebou, straší je v jejich snech. Aby si zachránili krk a vyhnuli se nuceným pracím v Gulagu, nebo uvěznění, musejí předstírat spokojené občany žijící pod nadvládou milovaného vůdce Stalina. Vždyť v jeho zemi se nemusejí ničeho bát. V jeho zemi se nikomu nevinému neubližuje. Nikdo by tu nevraždil nevinné děti. Ale je tomu skutečně tak?

“To stand up for someone was to stitch your fate into the lining of theirs.” 

Alespoň tomuhle všemu oddaně věří mladý Lev Děmidov, vysoký příslušník sovětské tajné služby MGB. Žije se svou krásnou mladou ženou v Moskvě a těší se všem výhodám, které mu jeho vysoké postavení skýtá. Nezpochybňuje své autority a naprosto rozumí tomu, že v zájmu vyššího blaha státu je prostě někdy krutost nutností. Alespoň mu tohle vědomí pomáhá uklidnit špatné svědomí a usnadňuje mu každý večer usnout po tom, co se osobně musí podílet na mučení domělých špionů. Všechno se zdá být dokonalé až do té doby, kdy se u kolejí neobjeví mrtvola pětiletého chlapečka. Shodou okolností jde o syna Lvova spolupracovníka. Chlapec byl nalezen nahý, s rozpáraným břichem a pusou zacpanou hlínou. Všechno nasvědčuje tomu, že jde o vraždu. Ovšem v dokonalém Sovětském svazu přece neexistují tak hrozné zločiny, jenom by vyvolaly paniku. Proto je případ uzavřen jako nešťastná náhoda - chlapec si hrál u kolejí a byl sražený vlakem, který jeho tělo ohavně zohyzdil. Ne všechni lidé se ovšem tímto závěrem dají uspokojit a mezi lidmi se začíná šířit panika.

Už jenom z takto slibného úvodu je jasné, že jde o dost krutý a mrazivý thriller. Teď si k tomu ještě připište fakt, že jde o příběh založený na skutečné události. A to dělá celou knížku ještě desetkrát děsivější a realističtější. Nejde o lehkou jednohubku. Přestože knížka není nijak tlustá, čte se obravdu náročně. Ne snad proto, že by byla nudná (o napětí a akci zde není nouze), ovšem není lehké strávit tak hutné a děsivé popisy tehdejší kruté doby.

“His hate wasn't professional; it was an obsession, a fixation, as if unrequited love had grown awful, twisted into something ugly.” 

A právě surové líčení politického systému tehdejší doby, a vůbec popis celého Ruska obecně, dělá tuto knížku opravdu výjimečnou. Autor je  mistrem svého řemesla a knížka je nesmírně povedeně napsána. Možná se vám nebudou líbit podrobné a barvité popisy mučících technik, přesto musíte ocenit autorovu schopnost vám danou situaci popsat tak reálně, že máte pocit, jako by jste se mučení osobně zúčastnili. Celý děj byl také velmi dobře strukturován. Autor popisuje příběh hned z několika úhlů pohledů (přičemž nejdůležitější je ten z pohledu Lva) a poodkrývá vám postupně přesně ty části děje, které jsou zrovna důležité. Z tohoto důvodu se sice může zdát, že třetinu příběhu vlastně nevíte, kudy se příběh ubírá a jaký je jeho záměr, přesto ale máte chuť číst dál, jelikož autorův styl psaní je neuvěřitelné čtivý, zajímavý a poutavý.

Co se postav týče, už dlouho jsem nečetla o tak komplexních, složitých a dokonale vylíčených charakterech. Postavy byly opravdu autorovou silnou stránkou. Byly ohromě reálné a chovaly se přesně tak, jak by člověk za daných okolností předpokládal. Také musím složit poklonu nad charakterovým vývojem  Lva a Raisy (hlavních postav příběhu) v průběhu celé knihy. Oba dva si prošli nesmírně krutými časy a byli jimi poznamenáni. Ovšem to, jak na vývoj událostí reagují a přizpůsobují se nastalé situaci je neuvěřitelně obdivuhodné a na konci příběhu si nutně musíte oba zamilovat. Stejně dobře vystižené byly i všechny záporné role knihy. Autor odvedl velmi dobrou práci ve vytvoření postav, které budete milovat nenávidět.

“—Isn’t this how it starts? You have a cause you believe in, a cause worth dying for. Soon, it’s a cause worth killing for. Soon, it’s a cause worth killing innocent people for.” 

Děj knížky se sice ze začátku rozvíjel trochu pomaleji, ovšem o to lépe jste dokázali pochopit celý tehdejší systém Ruska a celého světa. Zhruba po třetině knihy se příběh rozjede a je tak nabitý akcí a napětím, že nebudete schopni knihu odložit, dokud ji nedočtete. Obecně musím říct, že jsem s vývojem příběhu byla velmi spokojená, líbilo se mi jak nepředvídatelný a přitom promyšlený příběh je. Přesto si dovolím poznamenat, že ke konci čtení už mi přišel děj moc překombinovaný, až nerealistitcký. Přesto jsem se nedovedla od knihy odtrhnout a samotný konec jsem velmi ocenila. Asi bych si ani nedovedla představit uspokojivější vyústění děje.

Knížka mě opravdu dostala. Rychle se zařadila mezi úplně nejlepší knihy, co jsem kdy četla a jsem si

jistá, že se k příběhu v budoucnu znovu vrátím. Je až  neuvěřitelné, jak zvrácený byl tehdy politický systém a knížka vás doopravdy donutí zamyslet se nad tím, jak se vůbec takové zlo mohlo dít. Také si myslím, že knížka zaujme širokou veřejnost, jelikož má v sobě jak prvky detektivní a thrillerové, tak taky historické a politické. A díky poutavému a poetickému stylu psaní je snadné si představit, že si knihu zamiluje snad každý. Já bych ji tedy doporučila všemi deseti!

“The survival of their political system justified anything. The promise of a golden age where none of this brutality would exist, where everything would be in plenty and poverty would be a memory, justified anything.”

Knížka se také dočkala fimového zpracování, které v Česku vyjde na konci tohoto měsíce. A já vám vřele doporučuji si prvně přečíst knížku, uvidíte, že nebudete litovat. Část filmu se také natáčela v Praze. Fotky z natáčení jsem také použila jako ilustrační obrázky k článku.
Já bych tímto chtěla poděkovat internetovému knihkupectví megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku, jsem jim za tuto knížku neskonale vděčná!

Mrs. Poe od Lynn Cullen | Recenze

Autor:  Lynn Cullen
Název v originále: Mrs. Poe
Nakladatelství: Metafora
Počet stránek: 376
Mé hodnocení obálky: 4/5
Recenze:
Skrze svůj román se nám snažila Lynn Cullen podat svou beletrizovanou verzi životopisu známého spisovatele Edgara Allana Poe. Hned v úvodu své knihy nás spisovatelka (či její editor) varuje, že kniha je pouhou historickou fikcí a že všechny postavy, lokality i děje jsou přikrášleny autorčinou fantazií. Po svém zkoumání Edgarova života se nám snažila podat i jiný pohled na Edgarův osobní život. Troufale se snažila kouknout na jeho milostný život a  jeho aférku se spisovatelkou Osgoodovou, která je dodnes jen velikou spekulací, použila jako předmět své knihy. Tato kniha vyvolala ve světě veliké spekulace a hodně uznávaných kritiků ji odsoudila jako naprostý literární brak, vzhledem k tomu, že si autorka dovolila znovu otevřít pomyslnou skříň Edgarova osobního života a vytáhla z ní ty největší kostlivce, což se mnohým milovníkům Poea vůbec nelíbilo. I já mám ráda pochmurná díla tohoto literárního velikána. Jeho osobní život jsem nikdy moc neřešila, jenom jsem věděla o jeho manželství s jeho podstatně mladší sestřenicí. Tento román mě tedy nepohoršil a rozebírání vztahu se spisovatelkou Osgoodovou mi přišlo spíše zajímavé. Přesto mám k této knize lehce smíšené pocity.

Ve své knize se autorka snaží držet známých historických faktů o Poeově životě. Kniha se odehrává v New Yorku v rozmezí dvou let (1845 - 1847), kdy se Poe těšil největší slávě z vydaného Havrana. Žil se svou manželkou — sestřenicí, a její matkou — jeho tetou, v docela prostém domě a ve vyšších kruzích společnosti byl znám pro svou bouřlivou povahu, přičemž  každý spisovatel té doby se obával jeho recenzí, které byly vždycky velice nelítostné a kruté. Pouze jedna spisovatelka - Francess Osgood - se jeho kritiky bát nemusela, jelikož její básně Poe vždy vyzdvihoval až do nebes. A také díky jeho chvále se podařilo Osgoodové proslavit. Právě jejíma očima můžeme číst příběh této knihy. Hned od prvních stran knihy je zjevné, že mezi Poem a Osgoodovou je určitá chemie a že oba spisovatelé si jsou daleko bližší, než je možná pro sezdané lidi přípustné.

“It is as if producing a creative work tears a piece from your soul. When it is ripped completely free of you, the wound must bleed for a while. How similar it is to letting go of a dream, your hope, or your heart’s desire. You must open up and let it drain.” 

U mnohých čtenářů vyvolalo otevření tak konspiračního tématu veliké pobouření. Ovšem pravdou zůstává, že dodnes víme o Poeově osobním životě velmi málo. S jistotou víme jen všeobecně známá fakta, jako že  byl sirotkem a měl velmi krušné dětství. Jistí si také můžeme být tím, že si doopravdy vzal svou podstatně mladší sestřenici a také si můžeme být jisti tím, kdy zemřel. O všem ostatním můžeme jen spekulovat. Proto si myslím, že je dobré brát i tuto knihu pouze jako další z možností toho, jak mohl Poeův život vypadat. Autorka dala několikrát najevo, že nepředpokládá, že takto se věci skutečně odehrály, jen chtěla poukázat na to, že i takto se mohly události vyvíjet. Popustila uzdu své fantazii, a já musím říct, že jsem si její temný příběh velmi užívala.

Moc se mi líbil styl autorčina psaní. Román působil, jako by byl napsán v devatenáctém století, díky autorčiným poetickým výrazům a rozvinutým větám bohatým na popis. Kniha se opravdu četla velmi dobře, byla psána více než poutavě a já se přistihla, že příběh doslova hltám. Na své si přijdou všichni milovníci čarovných metafor a přirovnání. Autorce se také podařilo vykreslit strukturu společnosti. Společně s hlavními hrdiny můžeme nahlédnout do vyšší společnosti a uvědomit si, že ani v nejvyšších kruzích nebyl vždycky život takový, jaký se mohl na první pohled jevit.

“Tell me,” said Miss Fuller, “who is behind a great woman?” She looked around our circle, then stopped at me. “That’s right. No one. She has to get there by herself.” 

Jednou z nejsilnějších stránek knihy byly postavy. Ať už samotná Francess, nebo Poe, tak i všechny vedlejší postavy byly vykresleny tak realisticky, že působily jako živé. A vzhledem k tomu, že se kniha snaží držet reálných historických základů a se odehrává v druhé polovině devatenáctého století, často jsme s emohli setkávat se zmínkami o téměř všech slavných osobnostech, které v té době žily. Z  počátku mi přišlo velmi sympatické, že mohu sledovat Edgara Allana Poea ve stejné místnosti se spisovatelkou Alcotovou (Malé ženy), ovšem ke konci knihy se to už slavnými osobnostmi jen hemžilo, až mi to přišlo trochu nerealistické a přehnané. Přesto musím smeknout klobou  před autorčiným umem vcítit se do pocitu postavy. Díky tomu bylo velmi snadné sympatizovat s rozporuplnými pocity Francess.

“Madness,” he said quietly, “is as a drop of ink in water. It sends sly tendrils from the afflicted person into everyone around until all are shaded in black. Soon one does not know who is mad and who is not.” 

Jedním z největších témat této knihy byla otázka samotné lásky. Líbilo se mi s jakou chytrostí a

inteligencí spisovatelka otevřela tak diskutabilní téma, a dovolila svým čtenářům, aby si na tak složité předmět utvořili svůj vlastní názor, aniž by na ně nějak tlačila. Bylo to, jako by si sama připomínala slova, která v knize vložila do úst panu Peovi: "Vy a já jsme básnici, paní Osgoodová. Naší prací je otázky pokládat, ne na ně odpovídat." A musím říct, že tuto část splnila paní Cullenová ve své knize velmi zdařile. Kniha mě doopravdy donutila zamyslet se na tím, co to vůbec láska je a kde se nachází nějaká hranice mezi touhou a rozumem. Přesto se musím přiznat - přestože romance mezi ústředními postavami nebyla nijak nepatřičná či vulgární - přistihla jsem se, že často mě právě ona romance příběhu unavovala a působila na mě trochu přeslazeně. Domnívám se ovšem, že je to pouze mými osobními preferencemi, jelikož moc nefandím přílišné romantice v literatuře.

I přesto, že kniha už tak nabídla mnoho různých námětů na přemýšlení a byla velmi bohatá na detaily i příběh, autorka ještě navrch tomu všemu přidala tajemnou a temnou dějovou linii. Dost možná to prostě k příběhům o Edgarovi patří, přesto si myslím, že by možná bylo lepší, kdyby ke konci knihy bylo trochu méně dramatu. Opět jde ovšem o mé osobní preference a z objektivního hlediska musím přiznat, že onen tajemný aspekt knihy na příběhu nikterak neubíral a ještě mu možná dodával na kvalitě.

“First you must believe there is a soul."

"Do you?"

"If by a soul one means the creature who lives within each of us, a creature born loving, born joyful, but who with each wordly blow shrinks more deeply into its shell until at last, the poor desiccated thing is unrecognizable, even to its own self, yes. I do.” 

Celkově se musím přiznat, že mě kniha Mrs. Poe velice překvapila. Už dlouho mě žádná kniha nedonutila se tolik zamyslet. Taky se mi už dlouho nestalo, že bych se nějakým příběhem cítila tak pohlcená. Dokonce jsem v průbehu čtení také pátrala na internetu a zjišťovala si různé faktické informace o životě Francess Osgoodové, jejím manželovi i dětech a o rodině pana Poea. Netvrdím, že mě kniha přesvědčila o tom, že Poe měl milenku, nebo že ji dokonce vroucně miloval. Přesto mi kniha poskytla další pohled na jeho život, rozšířila mi obzory a donutila mě zamyslet. A proto považuji tuto knížku za velmi zdařilou.
A já tímto děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku!

Losing it | Recenze

Knížku Losing it, která slibuje romantický příběh mladé studentky, která se zamiluje do svého učitele, si všichni vychvalují až do nebes. Já osobně moc romantických knížek nečtu - v naprosté většině je totiž neshledávám romantickými, ovšem dala jsem na všechny ty pozitivní recenze a po knize jsem sama sáhla. Bohužel ale musím říct, že já se nepřidám k zástupu žen, které knihu vynášejí až do nebes. Protože kniha podle mě byla přesně taková, jaká jsem se bála, že bude - povrchní, nudná, fádní, sexistická a neromantická. Hned na úvod musím podotknout, že mé hodnocení knihy vychází z toho, že prostě nemám podobné knížky ráda (a po knize jsem sáhla jen protože jsem doufala, že mě překvapí) a je tedy dost možné, že důvody, které uvedu pro mé negativní hodnocení knihy, mohou pro vás představovat důvody, proč si knihu zamilujete.

Hned na úvod bych se pozastavila nad samotnou zápletkou. Nebudu tady přepisovat anotaci, jelikož kdybych to udělala, v podstatě by jste věděli všechno, co se v knize stane. Ano, je to tak. V knize není ani o jednu dějovou linku víc, nebo méně, než kolik pochytíte ze zadní strany knihy. V podstatě jde o to, že dvaadvacetiletá Bliss, hlavní hrdinka této knihy a taktéž studentka posledního ročníku herectví, se nemůže přenést přes skutečnost, že je panna. Svěří se s tím své nejlepší kamarádce a ta ji ještě ten večer vytáhne do baru s jediným záměrem - najít ji chlapa, aby se konečně s někým mohla vyspat. Bliss se sice nápad moc nelíbí, ale kopne do sebe pár panáků a hned je povolnější. Když potom potká při cestě na záchod sympatického Brita, který cituje Shakespeara, rozhodne se, že dneska se s ním vyspí. Když spolu ovšem leží v posteli a má už dojít na věc, Bliss zpanikaří a uteče. Jaképak překvapení ji pak čeká další den ve škole, když zjistí, že její nový učitel, je přesně ten sexy Brit, kterého měla ještě před pár hodinami nahého v posteli!

Jak jsem již zmínila, v ději se neděje nic víc, než by jste čekali již od začátku. Děj je lehký a

předvídatelný. Čte se to rychle (já knihu stihla přečíst za den) a styl psaní není nijak složitý. Neříkám, že je to nutně špatně a vím, že pro mnohé je tohle přímo definice ideální oddechové knížky, pro mě to ale bylo málo. Doufala jsem, že se děj nějak rozjede, nebo že nás čeká alespoň jeden překvapivý dějový zvrat, ale nic. Upřímně jsem se při čtení nemohla zbavit myšlenky, že podobný lehký červený románek by dokázala napsat kdejaká, byť jen trochu talentovaná dvanáctiletá slečna.

Další věcí, která mi dost vadila již od samého začátku byly samotné postavy. Je mi líto všech, kteří podobný styl života považují za normální stav bytí. Bliss se chovala jako nějaká hodně nevyspělá puberťačka. A už jenom to, že má problém s tím, že je panna, mi tedy dost vadilo. Obzvláště pak, když bylo jasné, že ve skutečnosti s nikým spát vlastně nechce. Proč tohle dělá? Co je na tom špatného? Vůbec nepřemýšlela nad věcmi, které dělala, i když se schovávala za to, že používá mozek až moc. Možná umí myslet, ale rozhodně ne přemýšlet. Pišla mi neuvěřitelně povrchní a plytká.

Co se týče jí a jejího britského idola - Garricka - dokážu pochopit, proč jej mají ženy rády. Minimálně po čistě fyzické stránce je totiž neuvěřitelně přitažlivý. Ovšem i u něj jsem se nemohla zbavit pocitu, že jde o neuvěřitelně špatně napsanou postavu. Nehledě na to, že celý jejich vztah nebyl romantický. Plný fyzična, tělesného chtíče a sexu, ano, možná, ale to já nepovažuji za romantiku. Vždyť ti dva se vlastně vůbec neznali a hned po prvním okamžiku se po sobě sápali. Říkejte mi staromódní, ale mě tohle romantické nepřipadá, vážně ne.

Tolik k tedy k hlavním postavám. Je toho hodně, co by se myslím ještě dalo zdrbnout - jako třeba to, že studenti se nebavili ničím jiným, než opíjením se a jejich názory mi vážně přišly smutné, nebo to, jak hloupě se Bliss chovala ke svého 'nejlepšímu kamarádu'. Celkově mi přišlo, že jediný pozitivní aspekt knihy bylo divadelní prostředí, ve kterém se knížka odehrávala. Taky epilog, který mi dokonce vykouzlil úsměv na tváři, zvedl hodnocení o dobré půl hvězdičky.
Jak říkám, knížka pro mě nebyla to pravé, ale chápu, proč se všem ženám líbí. Je totiž psaná opravdu čtivě a zahrnuje několik aspektů, které mohou být pro mladé čtenáře velmi atraktivní. Já už se ovšem ke knize víckrát nevrátím a po další knize autorky už asi nesáhnu.

1.6

32%

Za poskytnutí recenzní e-knihy mockrát děkuju internetovému knihkupectví knihy.idnes.cz

rychloRecenze #1 | Temný ráj, Město ze skla, Ztacená naděje, Válka hluku

 

Zjistila jsem, že není v mých silách napsat kompletní recenzi na všechny knížky, co za měsíc přečtu. což je mi ale líto! Ráda bych se alespoň krátce vyjádřila ke všem knížkám, co jsem četla! Proto mě napadlo vytvořit nový koncept, kde bych opravdu letmo popsala a vyjádřila svůj názor ke všem knihám, na které nestihnu/nechci psát detailní recenzi. A kdo ví? Třeba patříte mezi čtenáře, kteří neradi zkoumají knížky do detailu a více oceníte právě tento styl recenzí. I když je to spíše jen můj komentář k dané knížce a hodnocení.

Cahos triologie #2, Temný ráj - Patrick Ness

databaze knih | goodreads

93%

Jedná se o druhý díl této výjimečné sci-fi série. Pokud chcete zkráceně vědět o čem to je, koukněte na mou recenzi prvního dílu a přečtěte si začátek. Taky může být tahle 'recenze' trochu spoilerující, pokud jste nečetli první díl. Druhý díl se mi zdál méně akční, rozhodně se toho v ději odehraje méně a nejnapínavější část nás čeká až v poslední třetině knihy. Todd a Viola stráví skoro celou knížku odděleně, což mi bylo na jednu stranu líto, na druhou stranu jsem oceňovala to, že se Viola trochu projevila a jednala sama za sebe. Líbilo se mi, jak Patrick Ness vnesl do knihy spoustu velkých témat jako třeba Kdo je správná autorita? Jak poznáme zlo? Jaká je cena lidstva? Co je to pokora? Další pozitivní věcí jsou vedlejší postavy, které si v jeho knihách často oblíbím snad více, než hlavní hrdiny. Tak třeba Wilf. Musím ještě něco dodávat? Kdo to četl, ví, o čem mluvím Brilantní dílo, které mě opravdu dostalo. Mimochodem  - naštval mě překlad názvu? Co to má společného s temným rájem? Proč to prostě nepřeložili tak jak měli - Otázka a Odpověď?!

Nástroje smrti #3, Město ze skla - Cassandra Clare

databaze knih | goodreads

78%

Anotaci najdete tady. Musím říct, že když jsem se do série pouštěla, byla jsem dost skeptická a neočekávala jsem, že se mi knížky budou líbit. Je pravda, že nejde o nijak intelektuální čtení, ale je to neuvěřitelně napínavé a zábavné čtení. A třetí díl mi stylem psaní a vývojem děje přišel zatím asi nejoriginálnější. Je pravda, že vztah hlavích protagonistů mi už přišel až moc klišé a 'přehrávaný', na mé míře požitku to ovšem moc neubralo. Docela dost postav mi přirostlo k srdci a svět lovců stínů mi v této knížce přišel ještě více zajímavý a skutečný. Trochu jsem nepochopila, proč autorka vydala ještě další díly, asi skončím u té trojky (minimálně prozatím), děj mi přišel hezky uzavřený a nechci, aby mi ostatní díly zkazily dojem ze série. Rozhodně bych vám celou sérii doporučila, pokud máte rádi akci, napětí a fantasy. :)

Ztracená naděje - Colleen Hoover

databze knih | goodreads
35%

Chápu, že jde o osobní názor a můj vkus, ale mě tahle knížka přišla naprosto zbytečná. Jde o "druhý díl" Beznaděje, nebo-li spíše tu samou knihu, psanou očima Holdera. Beznadějná byla OK. Dost věcí mi na ni přišlo klišé a polovinu času jsem obracela oči v sloup, ovšem oceňovala jsem autorčinu originalitu, co se zápletky týče. Protože to jsem teda vůbec netušila. Vůbec. A oceňovala jsem, že nejde jen o povrchní YA romanci. Což ovšem nemůžu říct o téhle knize. Vzhledem k tomu, že už jsem znala zápletku, kniha mě nijak nepřekvapila. Spíše mi přišlo, že autorka dala dohromady všechny věci, které mi vadily na první knížce a udělala z nich samostatný román. Asi je to vážně jen můj názor, ale já si opravdu nemyslím, že během jednoho víkendu se dva lidi můžou do sebe zamilovat tak moc, že je z toho láska, aniž by se už předtím znali. Taky jsem při jedné scéně hned ze začátku (nechci spoilerovat, ale kdo to četl snad ví, o čem mluvím) měla chuť praštit jak Holdera za to, že se chová jak vůl a omlouvá si to úmrtím sestry, tak autorku, že vůbec něco takového píše. Jako by tam i bez toho nebylo dost erotických scén. Což je další věc, která mi vadila. Proti troše erotiky v knihách nic nemám. Není to můj šálek kávy, ale normálně za to nestrhávám hvězdičky. Ovšem taky? Vždyť tady nešlo o romantiku, ale jen o sexuální napětí. Jako by hlavní hrdinové (především Holder) byli jen zvířata. No můj šálek kávy rozhodně kniha nebyla.

Chaos triologie#3, Válka hluku - Patrick Ness

databze knih | goodreads

96%

Poslední knížka této brilantní triologie mě přivádí k myšlence, že Patrick Ness je jeden z nejlepších spisovatelů dnešní doby. Miluju tento díl. Miluju, jak byl každý díl triologie něčím výjimečný a jedinečný. Tento se více zabýval aspektem války a jaký dopad může mít válka na lidi, První polovina knížky mě bavila podstatně méně. Nechápejte mě špatně, i tu část, která mě bavila méně, jsem milovala, ale z osobních důvodů mě prostě nenadchla tolik, jako samotné ukončení příběhu. Byla totiž celá jen o válce a průběhu války. Bylo to zajímavé, ale myslím, že tuhle část si více užijí kluci. Druhá polovina už pro mě tedy byla podstatně zajímavější. Hrozně se mi líbilo, jak byla knížka psaná ze tří úhlů pohledu, Violy, Todda a Sádráka. Přišlo mi, že v tomto díle se autorovi dokonale podařilo vykreslit celý svět Nového Pettistownu i celé planety a čtenář se tak může těšit i na historii toho, jak to celé začalo. Nápad hluku mi tady přišel opravdu geniální a nejlépe rozpracovaný a opravdu mi běhal mráz po zádech z toho, jak jej starosta používal jako zbraň. Co se postav týče, všechno bylo dovedeno k dokonalosti a já miluju všechny hrdiny ještě více, než v minulých knihách. Celkově Patricku tleskám a jenom doufám, že přeloží i jeho další knížky!

T5W | Červené obálky

(ikonka z tohoto blogu)

Pokud chcete vědět, co to vůbec T5W je, můžete se kounout na článek z minulého týdne, kde jsem se to snažila nějak vysvětlit. Téma tohoto týdne je velice jednoduché - 5 knížek s červeným obalem! Tak to nebudu prodlužovat a hned se na to vrhnu.

#1

Vražedná pomsta / Catching Fire - Suzanne Collins

Myslím, že v knížním světě snad ani neexistuje člověk, který by hunger games sérii nečetl, nebo o ní neslyšel, takže není potřeba knížku představovat. Je to asi ta nejčervenější knížka, kterou vlastním, takže tady rozhodně patří! :D

#2

Aliance / Allegiant - Veronica Roth

Aliance byla původně úplně první knížka, která mě napadla, ale když jsem se na ní koukla pořádně, tak mi došlo, že je spíše oranžová a tak jí tu dávám až na druhém místě. Aliance je moje nejoblíbenější knížka triologie. Vím, že hodně lidí mě za to bude nenávidět, ale dokonce se mi líbil i konec. Ne, že by nebyl smutný, ale přišlo mi to takhle správné a dávalo to smysl.

#3

Případ trhače jahod / Der Erdbeerpflücker - Monika Feth

Trhače jahod jsem četla už asi tak 4 roky zpátky, takže nevím, jak bych knihu hodnotila teď, ale vzpomínám si, že tehdy mě úplně pohltila a uchvátila. Dodnes si pamatuji některé scény a napětí, které jsem při čtení cítila. A to myslím něco vypovídá o kvalitě knížky. 

#4

Muži, kteří nenávidí ženy / Män som hatar kvinnor - Stieg Larsson

Vím, že tahle knížka není přímo červená, ale má červený hřbet a název a tak jsem jí tady rařadila. Navíc nové paperbackové vydání je červené celé, takže to zas takový podvod není. Obálka je krásná - záhadná a temná, stejně jako její příběh, který určitě nemusím představovat, Pro mě nejlepší thriller/detektivka, co jsem četla.

#5

Stoletý stařík, který vyskočil z okna a zmizel - Jonas Jonsson

Zas tolik červených knížek doma nemám, tak na poslední místo dosazuji knížku, o které jsem psala už ve Wrap up za říjen. Super knížka, recenze bude brzy. :)

T5W | Má knižní Halloweenská doporučení!

T5W, nebo-li Top 5 Wednesday je super projekt, kdy každou středu je přiděleno téma a vy na zadané téma napíšete pět knížek, které se u vás s tímto tématem pojí. Tohoto každotýdeního ''řetězce'' se může zúčastnit kdokoliv a odkaz na všechny témata najdete tady na goodreads.
A protože zrovna to dnešní téma mě dost zaujalo, rozhodla jsem se, že se zapojím. V pravidlech se nikde nepíše, že musí nutně jít o knížky, které už člověk četl a proto jsem to tak trochu spojila a udělala seznam pěti knížek, které se chystám sama číst a nebo mi tématikou přijdou halloweenské.

#5

Jáma a kyvadlo / The Pit and the Pendulum

Edgar Allan Poe

Halloween, a podzim obecně, je pro mě obdobím, kdy se ráda vracím ke klasice. Ať už je to Zola, nebo Austenová, prostě ráda čtu klasické staré knihy. Pro tento Halloween jsem vybrala Poeho. Kdo jiný by byl ideálnější, než on? Jeho podivné, strašidelné a poutavé povídky jsou tím pravým do pochmurného podzimního počasí.

#4

Ve stínu černých ptáků / In the Shadows of Blackbirds

Cat Winters

Už jenom podle obálky musí být jasné, že tato knížka je na Halloween jako dělaná! Já se ji chystám přečíst už docela dlouho, ale ještě jsem se k ní nedostala. Jedná se o historickou paranormální fikci odehrávající se za první světové války v Americe, kdy vypukla španělská chřipka.

#3

Zmizelá / Gone Girl

Gillian Flynn

Tento mysteriózní thriller, jehož jak knižní, tak filmové zpracování, cloumá světem, je podle mě skvělá Halloweenská knížka. Sama jsem jí ještě nečetla, sedí mi na poličce už nějaký ten pátek a na začátku listopadu se jí chystám přečíst. Kdyby se vám nechtělo pouštět do knížky, doporučuju i filmové zpracování, je super!

#2

Město z kostí / City of Bones

Cassandra Clare

Na druhé místo jsem umístila pro někoho možná trochu neobvyklou knížku. Město u kostí není typickou strašidelnou, ani nutně Halloweenskou knížkou. Já jsem tento díl přečetla právě v tomto podzimním období a myslím si, že se do tohoto období hodí perfektně! Je napínavá, temná, chytlavá, plná akce, krve a bytostí, které se k halloweenu perfektně hodí!

#1

Příšerné příběhy strýce Montaguea / Uncle Montagues's Tales of Terror

Chris Priestley

Číslo jedna v mém seznamu rozhodně zabírá tato knížka. Už obal je podle mě hrozně sympatický a pozdimně strašidelný. Sestra knížku četla a říkala, že je to to pravé na Halloween a já se nemůžu dočkat, až si ji sama přečtu.