Síla vzdoru | Recenze

Poslední díl této úspěšné triologie obkolpuje nejvíce kontroverzních názorů. A není se čemu divit. Během dvou předešlých dílů bylo otevřeno hned několik oblastí, které vždy rozdělily fanoušky na dvě skupiny. V tomto díle můžeme sledovat, jak se tato témata uzavírají a je logické, že jedna polovina fanoušků bude vždy nespokojená. Tímto si autorka na sebe tak trochu upletla bič, přesto si troufám tvrdit, že se jí třetí dál této trilogie velmi povedl a já jen smekám nad její odvahou popsat konečný díl a uzavřít příběh tak, jak to udělala.

“What I need is the dandelion in the spring. The bright yellow that means rebirth instead of destruction. The promise that life can go on, no matter how bad our losses. That it can be good again.” 

Co se příběhu týče, třetí díl je nejvíce odlišný od těch ostatních. Nečeká nás již aréna, ani Turné vítězů. Dokonce hlavní postavy nejsou většinu příběhu pohromadě. Přesto tento fakt neubírá na zajímavosti a poutavosti příběhu. Autorka se zaměřila na popis kruté stránky války. Poukazuje na to, jak je válka nemorální a nelítostná. Pokazuje na to, že někdy je těžké vědet na čí straně leží spravedlnost a že někdy může být hranice mezi dobre a zlem velice tenká. Vztahové linii příběhu se ve třetím díle sice nedostává tolik pozornosti, přesto můžeme pozorovat, jak si Katniss začíná uvědomovat rozdíl mezi zamilovaností a láskou, nákloností a sympatiemi a tak nějak mimoděky si dává svůj milostný život do pořádku. A i přes to, že díky válce a všem okolnostem je kniha neuvěřitelně temná a pesimistická, přesto vás děj doopravdy pohltí a zaujme. Přesto musím podotknout, že oproti předešlým dílům, zde se nenajde tolik akce, zvláště v první polovině knihy. A vzhledem k tomu, že autorka věnovala větší pozornost psychologickému rozboru postav a jaký vliv na ně má válka, občas se objevily i pasáže, kdy jsem se přistihla, že se trošku nudím.

“Fire is catching! And if we burn, you burn with us!”

Co se postav týče, třetí díl byl po této stránce mým nejoblíbenějším. Katniss se díky všem krutostem, kterými si prošla, dost změní a dle mého názoru i dospěje. Chová se přiměřeně k okolnostem, ale přesto musím ocenit to, že byla velmi rozumná a čestná.
Co se Hurikána týče, ve třetím díle dostal daleko více prostoru. než kdy dřív a my tím pádem můžeme dokonale pochopit jeho divokou povahu. Vždycky stojí věrně po Katnissině boku, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že k ní prostě povahově nesedí. Ano, jako přítel možná, přesto mi přišlo, že Katniss díky němu často jednala až moc spontálně a nelogicky. Jeho prudkost a horlivost by mohly být úctyhodné, kdyby se je naučil trochu krotit.
Peeta se změnil asi nejvíce. Stále je neuvěřitelně milý a pozorný, ale hry jej změnily. Ztvrdnul a vyrostl.  Z někdy trochu naivního mladého chocha se stal rozumný muž a tato role mu velice slušela.
Za pozornost stojí také vedlejší postavy, jako třeba Prim, která od prvního dílu dospěla osamostatnila se, nebo i Katnissina matka, kterou válka konečně probrala z otupělosti a donutila ji konečně zase žít. A pak samozřejmě Finnick, kterého pokud jste si nezamilovali v druhém díle, ve třetím vám srdce ukradne určitě,

“I drag myself out of nightmares each morning and find there's no relief in waking.”

Celkově jde o opravdu dobře napsaný závěr triologie. Na konci knížky máte takový ten dobrý hořko-sladký pocit a jste ponecháni napospas svým myšlenkám. Hunger games není jen obyčejnou dystopickou young adult triologií, ale jde o opravdu vyjímečné dílo, které ve vašem srdci zakoření a dlouho tam zůstane.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

 

Vražedná pomsta | Recenze

(Abeceda knihomola - C)
Není to tak dlouho, co jsem napsala recenzi na první díl Hunger Games triologie a už mám dočtený i druhý díl. A jak to se mnou je při druhém čtení těchto knížek? Opadlo ze mě již nadšení z této všemi milované série? Je druhý díl stejně dobrý, jako ten první?
(Pozor! První odstavec je anotace a může obsahovat spoilery, pokud jste nečetli první díl!)

V druhém díle této úspěšné triologie sledujeme to, jak se dva mladí výherci Katniss a Peeta, vyrovnávají z chaosu, který s sebou přinesla jejich výhra v Hladových hrách. Člověk by řekl, že po výhře už budou mít oba mladíci klid, ale opak je pravdou. Katnissin čin s boblemi je brán jako akt rebelie a ona má co dělat, aby přesvědčila prezidenta Snowa i celý Panem, že to byl pouze čin zamilovanosti. Ve vzkvétající revoluci se snaží zachránit všechny lidi, na kterých jí záleží a ještě do toho vyřešit své pocity k Peetovi i Hurikánovi.
I druhý díl této úspěšné triologie mě nezklamal. V prvním díle se nám autorka snažila poukázat na zvrácenost celé Panemské společnosti, a pak nám také připravila opravdu zajímavý a akční příběh. V druhém díle myslím strávila daleko více času nad charakteristikou postav a relistickým popisem toho, jak těžké mohou někdy vztahy být a jaký dopad má na člověka tak těžká událost. Musím se přiznat, že se mi ona první polovina knihy, která je trošku zdlouhavější, dost líbila. Bavilo bě zkoumat, jak se která postava chová a přistihla jsem se, že přemýšlím nad tím, jaké chování by v dané situaci asi bylo nejmoudřejší. A to je myslím přesně to, o co se podle mě autorka snažila. Je opravdu správným řešením riskovat život vašich nejbližších, rozpoutat revoluci s nejistým příslibem změny k lepšímu, nebo je lepší utéct, nechat politiku za sebou a žít si svůj život někde v lesích?

Líbilo se mi, jak v druhém díle autorka pracovala se všemi svými postavami. A žádná z nich nebyla jenom černá, nebo bílá, ale postavy měly značnou hloubku a byly opravdu reálné. Něčinili jen správná rozhodnutí, ale právě to je dělalo lidskými a snadno pochopitelnými. V druhém díle jsme také měli šanci lépe poznat Hurikána, Haymitche i další postavy, které v prvním díle byly spíše v pozadí.
Děj byl podle mě strukturován dobře. Přesto jsem si ale všimla, že v druhém díle je daleko více

hluchých míst a nastaly i části, kdy jsem se vyloženě musela nutit číst dál. Je dost možné, že je to způsobeno tím, že šlo o re-reading a proto jsem už předem věděla, co se stane, přesto si myslím, že oproti prvnímu dílu šlo o jistý pokles. Ovšem není se čemu divit, vždyť prvním dílem nasadila autorka sama sobě téměř nepřekonatelnou laťku!
Druhý díl této triologie byl opět dobrodružnou jízdou. Člověk se do knížky snadno začte, příběh je zajímavý a zábavný a postavy jsou ohromě sympatické. Závažná témata jsou v knize prezentována velmi nenásilně, takže čtenáře neruší a dopřejí mu prostor k vytvoření si vlastního názoru. Celkově jde o naprosto skvělé dílo, které by nemělo chybět v žádné knihovničce!
Já děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!

Hunger Games | Recenze

Hunger games je jedna z prvních dystopických knížek, které (minimálně v Česku) odtartovaly velikou vlnu dystopických a young adult knížek. Myslím, že v dnešní době je jen málo lidí, kteří knížku sami nečetli, nebo o ní minimálně neslyšeli. Kolem celé série je obrovské pozdvižení a všichni se zdají být touto sérii naprosto unešení. A právě díky tomu, že je knížka tak vychvalována, se nachází mezi lidmi čím dál tím více skeptiků, kteří nevěří, že by knížka mohla doopravdy být tak skvělá, jak se o ní říká. Já sama jsem knížku poprvé četla asi před čtyřmi lety a naprosto mě dostala. Otevřela mi tak nějak dveře do young adult žánru, který jsem si od té doby velmi oblíbila. Proto jsem se ovšem bála, že knížka při druhém čtení již nebude tak skvělá. Přeci jenom jsem ji poprvé četla v době, kdy mi nějaké kritické přemýšlení o knihách bylo cizí a jediné, o co mi šlo, bylo, aby knížka byla čtivá. Přes všechny mé obavy jsem se ovšem rozhodla, že knížku znovu přečtu a tentokrát nad ní bucu více bádat. A k čemu jsem dospěla? Stojí opravdu knížka za přečtení a zaslouží si tolik chvály? Moje odpověď je ANO a ANO.

"You don’t forget the face of the person who was your last hope.”

—  Suzanne Collins, Hunger Games

Hlavní hrdinkou knížky je šestnáctiletá Katniss Everdeen žijící v nemilostném zemi Panem, který je rozělen do dvanáct krajů pod nadvládou Kapitolu. Život v této zemi není zrovna lehký, zvlátě po tom, co Katnissin otec před čtyřmi lety zemřel na výbuch v dolech a ona je nucena starat se o svou mladší sestru Prim a matku, která se ze smrti otce nikdy úplně nevzpamatovala. Takže mezi chozením do školy musí chodit Katniss taky tajně lovit do lesa se svým kamarádem Hurikánem a společně se starají, aby je, ani jejich mladší sourozence nikdo nevylosoval do Hladových her. Souteže vymyšlené Kapitolem, kdy se dvacet čtyři teenagerů musí v aréně nvzájem pozabíjet, dokud nezbyde jen jeden.

"Stupid people are dangerous."

—  Suzanne Collins, Hunger Games

Vzpomínám si, že když jsem knížku četla poprvé, nemohla jsem přestat žasnout nad tím, jak čtivá a poutavá knížka je. A to se nezměnilo ani do druhého čtení. Jedním z hlavních pozitiv knihy je to, že Suzanne Collins píše knížku v první osobě, používá hodně popisů a myšlenkových pochodů hlavní hrdinky, takže má člověk pocit, jako by sám byl součástí světa Panemu a jako by i on sám byl nucen pojovat na smrt v aréně Hladových her. Celý svět je velmi promyšlený, politický systém je vysvětlen dostatečně na to, aby vás uspokojil a přitom jste se necítili přehlceni zbytečnými informacemi, kterým by jste stejně ani nerozuměli.

Co se postav týče, vzpomínám si, že dřívě jsem nijak neměla v oblibě hlavní postavu Katniss. Nevím,

proč, ale tentokrát jsem s ní žádný problém neměla. To, že se sama nevyznala ve svých pocitech, mi už v ději nepřekáželo, spíše jsem s ní soucítila v tom, že o podobných věcech nechce v tak vypjaté situaci ani slyšet. Obdivovala jsem ji pro to, že byla čestná a upřímná sama k sobě i klidem kolem sebe. Byla statečná i chytrá, přesto působila velmi realisticky. Peeta byl úžasným příkladech charismatického, věrného a oddaného přítele. Byl vtipný, statečný, milý a inteligentní. Postavu Hurikána jsme mohli vnímat více méně jen skrze oči a vzpomínky Katniss, ale v prvním díle mu ještě nebyla věnována moc velká pozonost. Sečteno podrtženo, postavy jsou opravu silnou stránkou tohoto příběhu. Jak hlavní, tak i vedlejší postavy  jsou vyvedeny a vykresleny tak bravurně, že je těžké si je nezamilovat a nesoucítit s nimi.

“Kind people have a way of working their way inside me 

and  rooting there.” 

                  —  Suzanne Collins, Hunger Games

Příběh je velmi dobře strukturovaný. Hned ze začátku se seznámíme jak s historií samotného Panemu, tak i s osobní historií hlavní hrdinky, takže nám následující děj dává vetší smysl a netápeme slepě ve tmě. Každý kousek knížky je napěchován napětím, děj plyne velmi rovoměrně a těžko by jste v celé knížce našli jedno hluché místo. Autorka opravdu ví, kdy přestat s popisováním myšlenek postav a dopřát nám nějakou akci a kdy naopak potřebujeme zase na chvíli oddych.

Ovšem nejsilnjší strákou knihy a to, proč je tato knížka tak výjimečná, jsou témata, symboly a hluboké metafory. Člověk prostě nemůže přečíst knížku, aniž by se nemusel zamyslet na svými porálními zásadami či nad politickou situací, ve které se naše země nachází. Autorka se nesnažila čtenáře natlačit do kouta a donutit ho myslet si přesně to, co by chtěla. Spíše nám skrze její příběh dala příležistost zamyslet se nad lidskostí, přátelstvím a obětavostí, dala nám prostor ujasnit si své postoje a hodnoty, aniž bychom to vůbec vědomě postřehli.

"For there to be betrayal, there would have to have been trust first."

                     —  Suzanne Collins, Hunger Games


Hunger Games je opravdu skvělá dystopie, která v sobě skrývá všechno, co by dobrá knížka měla mít. Má opravdu zajímavý námět, děj je čtivý a poutavý, postavy jsou zajímavé. Holky určitě ocení romatické náměty knihy, ale na své si přijdou i lidé, kteří se nad knížkou rádi zamyslí. Tato kniha opravdu patří mezi naprostou špičku všech dystopií a myslím, že tento příběh zůstane mezi lidmi ještě hodně dlouho.
U nás knížku vydalo nakladatelství Fragment a já bych jím tímto chtěla moc poděkovat za to, že mi knížku zaslali k recenzi.

95%

4.8

Čtyřka | Recenze

Záhadný, odtažitý, tvrdý. Zároveň ale i citlivý, přemýšlivý a čestný. Přesně takový je Čtyřka - ústřední postava této knížky čtyř povídek a jedna z hlavních postav celé Divergentní triologie.
Hned na úvod musím poznamenat, že jsem obrovským fanouškem Divergence. Obdivuji Veronicu Roth, že dokázala v tak mladém věku vytvořit ohromně komplexní a složitý dystopický příběh plný napětí, nečekaných zvratů, zajímavých postav, ale i hlubších myšlenek a témat. A každému, kdo o Divergeci smýšlí podobně, radím, ať jde do obchodu či knihovny a hned si knížku přečte, protože pro každého, kdo je věrným fanouškem tohoto světa, je tato kolekce povídek naprostou nutností.

“Dead people can be our heroes because they can’t disappoint us later; they only improve over time, as we forget more and more about them.”

—  Veronica Roth, Four: a Divergent Collection

Knížka obsahuje čtyři povídky napsané z pohledu Tobiase Eatona - Čtyřky. První povídka, nazvaná Přeběhlík, nám popisuje dobu, kdy se Tobias sám musel jako šestnáctiletý mladý hoch rozhodnout, ke které frakci chce patřit. Druhá povídka se jmenuje Nováček a díky ní můžeme vidět, že i Tobiasovy začátky v Neohroženosti nebyly zrovna procházkou růžovým sadem. Třetí povídka Syn ukazuje, jak se po výcviku Tobias začlenil do společnosti a jak začínal pochybovat o vedení. No a čtvrtá a poslední povídka nazvaná Zrádce je psána v době, kdy měla Tris výcvik a proto můžeme vidět začátky jejich vztahu z pohledu Čtyřky. V závěru knihy pak můžeme naleznout tři krátké příběhy, tři scény z divergence, tentokrát očima Tobiase.

Knížka mě nezklamala. Čtyřka je jeden z mých absolutně nejoblíbenějších knižních mužů, takže jsemtohle-jsem-fakt-nečekala-asi-mi-z-toho-vybuchne-mozek způsobem.
byla upřímně nadšená, že dostanu ještě jednu celou knížku, kdy jej budu moci vídat. Ovšem tak nějak jsem doufala, že Čtyřku lépe poznám, možná se dozvím něco, co jsem předtím nevěděla, ale toho jsem se bohužel moc nedočkala. Ano, bylo zajímavé vidět, jaký byl jako nováček. Ano, líbilo se mi vídat ho i v jiném prostředí, než v jakém jsem ho běžně vídávala v Divergenci - ve výcvikové místnosti. To všechno se mi líbilo a byla jsem za to vděčná, ale nebylo to nic až tak nového, Nic překvapivého, pokud mám být přesná. Bylo to milé, ale nebylo to dobré takovým tím

“I want some kind of reminder that while wounds heal, they don’t disappear forever- I carry them everywhere, always, and that is the way of things, the way of scars.”

—  Veronica Roth, Four: A Divergent Story Collection

Čtvrtá povídka mě asi bavila nejvíce. Ani tady nebylo nic nového, ale objevovala se tu už Tris a mohla jsem znovu prožívat všechny ty pocity, které jsem měla při čtení Divergence. Zjistila jsem sice, že mě Tric po přečtení této povídky štve ještě více, než mě štvala při čtení původní knížky, zato Tobiase jsem si zamilovala ještě více. Během čtení této povídky jsem se ovšem nemohla zbavit pocitu, že celá knížka vlastně není nic jiného, než jenom taková fan fiction pro nadšené milovnice Čtyřky. Ještě zvláštnější zjištění pak bylo, že m to vlstaně vůbec nevadí.

Sečteno podtrženo, knížka stojí za přečtení. Minimálně pro všechny fanynky a fanoušky původní triologie. Pokud jste ovšem nepropadli šarmu a kouzlu mého milovaného Tobiase (což přece ani není možné), tato knížka vám dost možná zklame. Na goodreads jsem knížce dala čtyři hvězdičky, kdybych ale měla být upřímná, je to spíše taková lepší tří a půl hvězdičková knížka. :)

70%

3.6

Autor: Veronica Roth
Originální název: Four: A Divergent Collection
Žánr: Dystopie, Young Adult, Romantické, Fikce
Počet stran: 192
Nakladatelství: Cooboo
Mé hodnocení obálky: 3/5

rychloRecenze #1 | Temný ráj, Město ze skla, Ztacená naděje, Válka hluku

 

Zjistila jsem, že není v mých silách napsat kompletní recenzi na všechny knížky, co za měsíc přečtu. což je mi ale líto! Ráda bych se alespoň krátce vyjádřila ke všem knížkám, co jsem četla! Proto mě napadlo vytvořit nový koncept, kde bych opravdu letmo popsala a vyjádřila svůj názor ke všem knihám, na které nestihnu/nechci psát detailní recenzi. A kdo ví? Třeba patříte mezi čtenáře, kteří neradi zkoumají knížky do detailu a více oceníte právě tento styl recenzí. I když je to spíše jen můj komentář k dané knížce a hodnocení.

Cahos triologie #2, Temný ráj - Patrick Ness

databaze knih | goodreads

93%

Jedná se o druhý díl této výjimečné sci-fi série. Pokud chcete zkráceně vědět o čem to je, koukněte na mou recenzi prvního dílu a přečtěte si začátek. Taky může být tahle 'recenze' trochu spoilerující, pokud jste nečetli první díl. Druhý díl se mi zdál méně akční, rozhodně se toho v ději odehraje méně a nejnapínavější část nás čeká až v poslední třetině knihy. Todd a Viola stráví skoro celou knížku odděleně, což mi bylo na jednu stranu líto, na druhou stranu jsem oceňovala to, že se Viola trochu projevila a jednala sama za sebe. Líbilo se mi, jak Patrick Ness vnesl do knihy spoustu velkých témat jako třeba Kdo je správná autorita? Jak poznáme zlo? Jaká je cena lidstva? Co je to pokora? Další pozitivní věcí jsou vedlejší postavy, které si v jeho knihách často oblíbím snad více, než hlavní hrdiny. Tak třeba Wilf. Musím ještě něco dodávat? Kdo to četl, ví, o čem mluvím Brilantní dílo, které mě opravdu dostalo. Mimochodem  - naštval mě překlad názvu? Co to má společného s temným rájem? Proč to prostě nepřeložili tak jak měli - Otázka a Odpověď?!

Nástroje smrti #3, Město ze skla - Cassandra Clare

databaze knih | goodreads

78%

Anotaci najdete tady. Musím říct, že když jsem se do série pouštěla, byla jsem dost skeptická a neočekávala jsem, že se mi knížky budou líbit. Je pravda, že nejde o nijak intelektuální čtení, ale je to neuvěřitelně napínavé a zábavné čtení. A třetí díl mi stylem psaní a vývojem děje přišel zatím asi nejoriginálnější. Je pravda, že vztah hlavích protagonistů mi už přišel až moc klišé a 'přehrávaný', na mé míře požitku to ovšem moc neubralo. Docela dost postav mi přirostlo k srdci a svět lovců stínů mi v této knížce přišel ještě více zajímavý a skutečný. Trochu jsem nepochopila, proč autorka vydala ještě další díly, asi skončím u té trojky (minimálně prozatím), děj mi přišel hezky uzavřený a nechci, aby mi ostatní díly zkazily dojem ze série. Rozhodně bych vám celou sérii doporučila, pokud máte rádi akci, napětí a fantasy. :)

Ztracená naděje - Colleen Hoover

databze knih | goodreads
35%

Chápu, že jde o osobní názor a můj vkus, ale mě tahle knížka přišla naprosto zbytečná. Jde o "druhý díl" Beznaděje, nebo-li spíše tu samou knihu, psanou očima Holdera. Beznadějná byla OK. Dost věcí mi na ni přišlo klišé a polovinu času jsem obracela oči v sloup, ovšem oceňovala jsem autorčinu originalitu, co se zápletky týče. Protože to jsem teda vůbec netušila. Vůbec. A oceňovala jsem, že nejde jen o povrchní YA romanci. Což ovšem nemůžu říct o téhle knize. Vzhledem k tomu, že už jsem znala zápletku, kniha mě nijak nepřekvapila. Spíše mi přišlo, že autorka dala dohromady všechny věci, které mi vadily na první knížce a udělala z nich samostatný román. Asi je to vážně jen můj názor, ale já si opravdu nemyslím, že během jednoho víkendu se dva lidi můžou do sebe zamilovat tak moc, že je z toho láska, aniž by se už předtím znali. Taky jsem při jedné scéně hned ze začátku (nechci spoilerovat, ale kdo to četl snad ví, o čem mluvím) měla chuť praštit jak Holdera za to, že se chová jak vůl a omlouvá si to úmrtím sestry, tak autorku, že vůbec něco takového píše. Jako by tam i bez toho nebylo dost erotických scén. Což je další věc, která mi vadila. Proti troše erotiky v knihách nic nemám. Není to můj šálek kávy, ale normálně za to nestrhávám hvězdičky. Ovšem taky? Vždyť tady nešlo o romantiku, ale jen o sexuální napětí. Jako by hlavní hrdinové (především Holder) byli jen zvířata. No můj šálek kávy rozhodně kniha nebyla.

Chaos triologie#3, Válka hluku - Patrick Ness

databze knih | goodreads

96%

Poslední knížka této brilantní triologie mě přivádí k myšlence, že Patrick Ness je jeden z nejlepších spisovatelů dnešní doby. Miluju tento díl. Miluju, jak byl každý díl triologie něčím výjimečný a jedinečný. Tento se více zabýval aspektem války a jaký dopad může mít válka na lidi, První polovina knížky mě bavila podstatně méně. Nechápejte mě špatně, i tu část, která mě bavila méně, jsem milovala, ale z osobních důvodů mě prostě nenadchla tolik, jako samotné ukončení příběhu. Byla totiž celá jen o válce a průběhu války. Bylo to zajímavé, ale myslím, že tuhle část si více užijí kluci. Druhá polovina už pro mě tedy byla podstatně zajímavější. Hrozně se mi líbilo, jak byla knížka psaná ze tří úhlů pohledu, Violy, Todda a Sádráka. Přišlo mi, že v tomto díle se autorovi dokonale podařilo vykreslit celý svět Nového Pettistownu i celé planety a čtenář se tak může těšit i na historii toho, jak to celé začalo. Nápad hluku mi tady přišel opravdu geniální a nejlépe rozpracovaný a opravdu mi běhal mráz po zádech z toho, jak jej starosta používal jako zbraň. Co se postav týče, všechno bylo dovedeno k dokonalosti a já miluju všechny hrdiny ještě více, než v minulých knihách. Celkově Patricku tleskám a jenom doufám, že přeloží i jeho další knížky!

Book Talk #1 | Nepřečtené knížky z mé knihovny!

Dneska, když jsem si prohlížela svou knihovnu, tak jsem zjistila, že v mé knihovně je až přespříliš knížek, které jsem ještě nepřečetla. Není to nutně tak, že bych je číst nechtěla, jen prostě ještě nebyl čas. Však to znáte... Knížek moc, ale času málo. Proto jsem si říkala, že by bylo možná zajímavé ukázat vám, které knížky vlastním a nečetla jsem je. Celkem jsem jich napočítala 19 (ano já vím, jsem ostuda!). Jaké knížky máte nepřečtené vy? Taky jich je tolik, nebo patříte k lidem, kteří čtou knihy hned jak je koupí?

Tady můžete vidět všechny hezky vedle sebe. Některé knížky jsem už četla, ale je to tak pět let zpátky, moc si z nich nepamatuju, jenom vím, že se mi líbily, a tak si je chci přečíst znova. Teď už se ale pojďme kouknout na jednotlivé knížky.

Tyhle dvě anglické knížky jsem koupila asi před rokem v jednom antikvariátu a ještě jsem se k nim nedostala. A Sight for Sore Eyes je detektivka autorky, které v česku vyšla pěkná řádka knížek. Před tím, než jsem si tuhle pořídila, jsem o ní moc neslyšela, ale moc se mi líbila obálka, tak jsem do toho šla. The Beach Hut do češtiny přeložena nebyla. Mělo by jít o nějakou lehkou, romantickou oddechovou knížku na léto. Uvidíme, kdy se k ní dostanu!

Případ dobře vychlazené pomsty, Pan Doyle a dokor Belle i Ahoj z nebe knížky, které jsem dostala na narozeniny od bratra (děkuju moc!), ale ještě jsem se k im prostě nedostala. Od Sherlocka mě zatím pokaždé odradilo to, že jsem neměla moc chuť na detektivku a od Ahoj z nebe mě zase odrazuje nízké hodnocení. Na druhou stranu si myslím, že jde o super námět, takže knížku určitě v budoucnu přečtu. Co vy? Četli jste některou z nich?

 Křižovatky je druhá kniha autora, který napsal mou oblíbenou knížku Chatrč. Na tule knížku se strašně těším, ale vím, že vzhledem k tomu, že je dost na přemýšlení, potřebuju na ni knid a čas - a to je něco, co momentálně nemám. :D Stejně tak jako s Támar, Rút a Rachab, což jsou v podstatě tenoučké knížky převýprávěných příběhů Biblických žen.

Tohle je skupina knížek, které jsem už četla, ale bylo to hodně dávno (některé až šest let zpátky), bylo to v době, kdy jsem o knížkách přemýšla úplně jinak a navíc jsem tyto knížky měla tehdy půjčené z knihovny. Proto jsem si je koupila a chystám se je znovu přečíst. Strašně se na ně těším! Dopisy malých žen, Opatství Northanger, Farma zvířat a Jáma a kyvadlo.

A máme tady dvě sci-fi dystopie. Válku hluku jsem nečetla jenom proto, že je to třetí, tudíž i poslední díl mé nejoblíbenější série, kterou jsem letos četla. Tenhle příběh mi hrozně přirostl k srdci a oblíbila jsem si ho a nechci ještě, aby skončil. Ale myslím, že se k němu dostanu ještě tento, nebo příští měsíc. O sérii Oškliví jsem slyšela hodně. Většině lidí se dost líbila, ale já byla skeptická. Když jsem ale tento první díl našla v levných knihách za 29Kč, nemohla jsem ho tam nechat! Teď už se na knížku moc těším. :)

Poslední sérií knížek, které jsem nečetla, jsou klasiky. Na ty se taky moc těším, ale na klasiku prostě musím mít náladu, nejsou to knížky, které bych hltala, a proto je možné, že si na poličce ještě chvíli posedí. Zabijáka už jsem trochu načala a moc se mi líbí styl psaní. Myslím, že to bude super knížka. Šarlatové písmo jsem sehnala v Levných knihách za pakatel a jsem z ní moc nadšená. Lásku za časů cholery mi koupila kamarádka na narozeniny, protože jí samotné se knížka moc líbila. Tahle knížka je z nich na mém TBR seznamu asi nejvýše, Poslední knížka plná povídek od Marka Twaina není žádná novinka. U babičky jsem jí jako malá občas čítávala a ona mi jí teď darovala. Až budu mít někdy chuť na něco milého a nostalgického, určitě po ní šáhnu. :)

Recenze | Hlas Nože - Patrick Ness

Autor: Patrick Ness
Originální název: The Knife of Never Letting Go
Žánr: Fikce, Young Adult, Dystopie, Sci-fi
Počet stran: 367
Mé hodnocení obálky: 2/5*

Hlas nože je první díl Chaos triologie napsané Patrickem Nesse, který mimo jiné také napsal knížku Volání Netvora. Když jsem zjistila, že autor mé oblíbené knížky napsal také dystopicko - schi-fi triologii, věděla jsem, že jí musím mít. Patrick za tuto skvělou triologii získal řadu ocenění, proto mě překvapilo, že v České republice není triologie tolik populární.

A co si myslím o triologii já? Miluju jí. Ještě jsem tedy nečetla celou, ale už teď si myslím, že se umístí na vrchní místa mého žebříčku oblíbených sérií. 

Hned v úvodu první knížky se seznamujeme s mladým Toddem Hewittem, který žije na planetě Nový svět. Tuto planetu už ale obývali tzv.Sádráci, kteří se údajně své planety nechtěli jen tak vzdát a proto začala válka. Sádráci vypustili vir, který způsobil, že muži mohou navzájem slyšet své myšlenky a zároveň zahubil všechny ženy, tedy i Toddovu maminku. Alespoň tohle je to, co mladého Todda všichni muži vždycky učili. Potom, co ale v bažinách narazí na úplné ticho - dívku - zjistí, že ne všechno je tak, jak si myslel a začne dobrozdružství, o kterém neměl ani tušení, že by mohl kdy zažít.

Patrick Ness používá v této knížce velice originální způsob psaní. Vzheledem k tomu, že je Todd nevzdělaný a my můžeme slyšet - číst - všechny jeho myšlenky, knížka je plná hovorových až nespisovných výrazů. Ze začátku jsem z toho byla zaražená postupem knížky jsem si ale na tento styl psaní zvykla a přišel mi sympatický, protože jsem měla pocit, že dokážu naprosto plně porozumět všem postavám.

Samotný děj byl podle mě bezchybný. Opravadu  v knížce nenajdete jedno hluché místo, kde by jste se nudili. Každá kapitola je plná akce a zvratů, až jsem někdy měla pocit, že ji je tam až moc. 

Svět, který pro nás v této knížce Patrick připravil, je velice sympatický. Dost se podobá naší planetě, ale je plný cizích zvířat, o kterých bylo velice zábavné číst. Celkově se mi líbilo, jak propracovaný příběh byl a měla jsem pocit, že jsem součástí tohoto světa společně s hlavními 

hrdiny.

Co se postav týče, byla jsem zaskočena tím, jak moc mi přirostly k srdci. Bylo mi sympatické, že hlavní postavou není holka - jako poslední dobou ve skoro všech dystopických knížkách. Todd byl milý, vtipný a hodný. Je pravda, že dělal některá špatná rozhodnutí, ale vždy si uvědomil svou chybu a připadal mi tím ještě více lidský. Obdivuji jak komplexní a odvážnou postavu autor dokázal vytvořit.

Machee, Toddův pes, který jej pronásleduje celou knížku, můžeme myslím považovat za samostatnou postavu. Vzhledem k tomu, že jsme mohli slyšet i jeho myšlenky, považovala jsem ho za jednu z hlavních postav a hrozně jsem si jej oblíbila. Vždycky "říkal" přesně to, co by jste čekali, že by psi říkali, kdyby mohli mluvit a hrozně jsem se při jeho hláškách nasmála. 

Viola, dívka, která s Toddem putuje, je super. V novém světě se ocitla v podstatě náhodou, nepochází odtud, a proto se mi líbilo, jak byla někdy ze světa kolem sebe zmatená. Zároveň se ale ukázalo, že je velmi chytrá a citlivá a skvěle Todda doplňovala. To, jak si k sobě s Toddem nacházeli cestu bylo opravdu dechberoucí a myslím, že je to asi nejlepší rozvoj postav, o kterém jsem kdy četla.

Celkově nemůžu jinak, než knihu všemi deseti doporučit. Momentálně čtu druhý díl a zatím je stejně dobrý, jako tn první, tak se těšte na brzkou recenzi.
A co vy? Četli jste Hlas nože? Taky vás takto uchvátil?

97%

T5W | Červené obálky

(ikonka z tohoto blogu)

Pokud chcete vědět, co to vůbec T5W je, můžete se kounout na článek z minulého týdne, kde jsem se to snažila nějak vysvětlit. Téma tohoto týdne je velice jednoduché - 5 knížek s červeným obalem! Tak to nebudu prodlužovat a hned se na to vrhnu.

#1

Vražedná pomsta / Catching Fire - Suzanne Collins

Myslím, že v knížním světě snad ani neexistuje člověk, který by hunger games sérii nečetl, nebo o ní neslyšel, takže není potřeba knížku představovat. Je to asi ta nejčervenější knížka, kterou vlastním, takže tady rozhodně patří! :D

#2

Aliance / Allegiant - Veronica Roth

Aliance byla původně úplně první knížka, která mě napadla, ale když jsem se na ní koukla pořádně, tak mi došlo, že je spíše oranžová a tak jí tu dávám až na druhém místě. Aliance je moje nejoblíbenější knížka triologie. Vím, že hodně lidí mě za to bude nenávidět, ale dokonce se mi líbil i konec. Ne, že by nebyl smutný, ale přišlo mi to takhle správné a dávalo to smysl.

#3

Případ trhače jahod / Der Erdbeerpflücker - Monika Feth

Trhače jahod jsem četla už asi tak 4 roky zpátky, takže nevím, jak bych knihu hodnotila teď, ale vzpomínám si, že tehdy mě úplně pohltila a uchvátila. Dodnes si pamatuji některé scény a napětí, které jsem při čtení cítila. A to myslím něco vypovídá o kvalitě knížky. 

#4

Muži, kteří nenávidí ženy / Män som hatar kvinnor - Stieg Larsson

Vím, že tahle knížka není přímo červená, ale má červený hřbet a název a tak jsem jí tady rařadila. Navíc nové paperbackové vydání je červené celé, takže to zas takový podvod není. Obálka je krásná - záhadná a temná, stejně jako její příběh, který určitě nemusím představovat, Pro mě nejlepší thriller/detektivka, co jsem četla.

#5

Stoletý stařík, který vyskočil z okna a zmizel - Jonas Jonsson

Zas tolik červených knížek doma nemám, tak na poslední místo dosazuji knížku, o které jsem psala už ve Wrap up za říjen. Super knížka, recenze bude brzy. :)