Dítě číslo 44 - Kniha, která mi vyrazila dech

Autor: Tom Rob Smith

Název v originále: Child 44

Nakladatelství: Knižní Klub

Počet stran: 382

Mé hodnocení obálky: 4/5

Mé hodnocení knížky: 5/5

Sovětský svaz, 50. léta. Lidé žijí ve strachu, že je jejich známí nařknou z protivlastenecké činnosti a proto raději klopí oči k zemi a snaží se být neviditelní. Ti šťastnější, co mají práci ve vyšších funkcích, se mohou těšit z lepších bytů, o které se nemusejí dělit s dalšími rodinami, ovšem ani oni si nikdy nemohou být jistí, že je někdo nesleduje. Strach a surovost jsou slova, které jsou na denním pořádku všech občanů. Mají je věčně před sebou, straší je v jejich snech. Aby si zachránili krk a vyhnuli se nuceným pracím v Gulagu, nebo uvěznění, musejí předstírat spokojené občany žijící pod nadvládou milovaného vůdce Stalina. Vždyť v jeho zemi se nemusejí ničeho bát. V jeho zemi se nikomu nevinému neubližuje. Nikdo by tu nevraždil nevinné děti. Ale je tomu skutečně tak?

“To stand up for someone was to stitch your fate into the lining of theirs.” 

Alespoň tomuhle všemu oddaně věří mladý Lev Děmidov, vysoký příslušník sovětské tajné služby MGB. Žije se svou krásnou mladou ženou v Moskvě a těší se všem výhodám, které mu jeho vysoké postavení skýtá. Nezpochybňuje své autority a naprosto rozumí tomu, že v zájmu vyššího blaha státu je prostě někdy krutost nutností. Alespoň mu tohle vědomí pomáhá uklidnit špatné svědomí a usnadňuje mu každý večer usnout po tom, co se osobně musí podílet na mučení domělých špionů. Všechno se zdá být dokonalé až do té doby, kdy se u kolejí neobjeví mrtvola pětiletého chlapečka. Shodou okolností jde o syna Lvova spolupracovníka. Chlapec byl nalezen nahý, s rozpáraným břichem a pusou zacpanou hlínou. Všechno nasvědčuje tomu, že jde o vraždu. Ovšem v dokonalém Sovětském svazu přece neexistují tak hrozné zločiny, jenom by vyvolaly paniku. Proto je případ uzavřen jako nešťastná náhoda - chlapec si hrál u kolejí a byl sražený vlakem, který jeho tělo ohavně zohyzdil. Ne všechni lidé se ovšem tímto závěrem dají uspokojit a mezi lidmi se začíná šířit panika.

Už jenom z takto slibného úvodu je jasné, že jde o dost krutý a mrazivý thriller. Teď si k tomu ještě připište fakt, že jde o příběh založený na skutečné události. A to dělá celou knížku ještě desetkrát děsivější a realističtější. Nejde o lehkou jednohubku. Přestože knížka není nijak tlustá, čte se obravdu náročně. Ne snad proto, že by byla nudná (o napětí a akci zde není nouze), ovšem není lehké strávit tak hutné a děsivé popisy tehdejší kruté doby.

“His hate wasn't professional; it was an obsession, a fixation, as if unrequited love had grown awful, twisted into something ugly.” 

A právě surové líčení politického systému tehdejší doby, a vůbec popis celého Ruska obecně, dělá tuto knížku opravdu výjimečnou. Autor je  mistrem svého řemesla a knížka je nesmírně povedeně napsána. Možná se vám nebudou líbit podrobné a barvité popisy mučících technik, přesto musíte ocenit autorovu schopnost vám danou situaci popsat tak reálně, že máte pocit, jako by jste se mučení osobně zúčastnili. Celý děj byl také velmi dobře strukturován. Autor popisuje příběh hned z několika úhlů pohledů (přičemž nejdůležitější je ten z pohledu Lva) a poodkrývá vám postupně přesně ty části děje, které jsou zrovna důležité. Z tohoto důvodu se sice může zdát, že třetinu příběhu vlastně nevíte, kudy se příběh ubírá a jaký je jeho záměr, přesto ale máte chuť číst dál, jelikož autorův styl psaní je neuvěřitelné čtivý, zajímavý a poutavý.

Co se postav týče, už dlouho jsem nečetla o tak komplexních, složitých a dokonale vylíčených charakterech. Postavy byly opravdu autorovou silnou stránkou. Byly ohromě reálné a chovaly se přesně tak, jak by člověk za daných okolností předpokládal. Také musím složit poklonu nad charakterovým vývojem  Lva a Raisy (hlavních postav příběhu) v průběhu celé knihy. Oba dva si prošli nesmírně krutými časy a byli jimi poznamenáni. Ovšem to, jak na vývoj událostí reagují a přizpůsobují se nastalé situaci je neuvěřitelně obdivuhodné a na konci příběhu si nutně musíte oba zamilovat. Stejně dobře vystižené byly i všechny záporné role knihy. Autor odvedl velmi dobrou práci ve vytvoření postav, které budete milovat nenávidět.

“—Isn’t this how it starts? You have a cause you believe in, a cause worth dying for. Soon, it’s a cause worth killing for. Soon, it’s a cause worth killing innocent people for.” 

Děj knížky se sice ze začátku rozvíjel trochu pomaleji, ovšem o to lépe jste dokázali pochopit celý tehdejší systém Ruska a celého světa. Zhruba po třetině knihy se příběh rozjede a je tak nabitý akcí a napětím, že nebudete schopni knihu odložit, dokud ji nedočtete. Obecně musím říct, že jsem s vývojem příběhu byla velmi spokojená, líbilo se mi jak nepředvídatelný a přitom promyšlený příběh je. Přesto si dovolím poznamenat, že ke konci čtení už mi přišel děj moc překombinovaný, až nerealistitcký. Přesto jsem se nedovedla od knihy odtrhnout a samotný konec jsem velmi ocenila. Asi bych si ani nedovedla představit uspokojivější vyústění děje.

Knížka mě opravdu dostala. Rychle se zařadila mezi úplně nejlepší knihy, co jsem kdy četla a jsem si

jistá, že se k příběhu v budoucnu znovu vrátím. Je až  neuvěřitelné, jak zvrácený byl tehdy politický systém a knížka vás doopravdy donutí zamyslet se nad tím, jak se vůbec takové zlo mohlo dít. Také si myslím, že knížka zaujme širokou veřejnost, jelikož má v sobě jak prvky detektivní a thrillerové, tak taky historické a politické. A díky poutavému a poetickému stylu psaní je snadné si představit, že si knihu zamiluje snad každý. Já bych ji tedy doporučila všemi deseti!

“The survival of their political system justified anything. The promise of a golden age where none of this brutality would exist, where everything would be in plenty and poverty would be a memory, justified anything.”

Knížka se také dočkala fimového zpracování, které v Česku vyjde na konci tohoto měsíce. A já vám vřele doporučuji si prvně přečíst knížku, uvidíte, že nebudete litovat. Část filmu se také natáčela v Praze. Fotky z natáčení jsem také použila jako ilustrační obrázky k článku.
Já bych tímto chtěla poděkovat internetovému knihkupectví megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku, jsem jim za tuto knížku neskonale vděčná!

Mrs. Poe od Lynn Cullen | Recenze

Autor:  Lynn Cullen
Název v originále: Mrs. Poe
Nakladatelství: Metafora
Počet stránek: 376
Mé hodnocení obálky: 4/5
Recenze:
Skrze svůj román se nám snažila Lynn Cullen podat svou beletrizovanou verzi životopisu známého spisovatele Edgara Allana Poe. Hned v úvodu své knihy nás spisovatelka (či její editor) varuje, že kniha je pouhou historickou fikcí a že všechny postavy, lokality i děje jsou přikrášleny autorčinou fantazií. Po svém zkoumání Edgarova života se nám snažila podat i jiný pohled na Edgarův osobní život. Troufale se snažila kouknout na jeho milostný život a  jeho aférku se spisovatelkou Osgoodovou, která je dodnes jen velikou spekulací, použila jako předmět své knihy. Tato kniha vyvolala ve světě veliké spekulace a hodně uznávaných kritiků ji odsoudila jako naprostý literární brak, vzhledem k tomu, že si autorka dovolila znovu otevřít pomyslnou skříň Edgarova osobního života a vytáhla z ní ty největší kostlivce, což se mnohým milovníkům Poea vůbec nelíbilo. I já mám ráda pochmurná díla tohoto literárního velikána. Jeho osobní život jsem nikdy moc neřešila, jenom jsem věděla o jeho manželství s jeho podstatně mladší sestřenicí. Tento román mě tedy nepohoršil a rozebírání vztahu se spisovatelkou Osgoodovou mi přišlo spíše zajímavé. Přesto mám k této knize lehce smíšené pocity.

Ve své knize se autorka snaží držet známých historických faktů o Poeově životě. Kniha se odehrává v New Yorku v rozmezí dvou let (1845 - 1847), kdy se Poe těšil největší slávě z vydaného Havrana. Žil se svou manželkou — sestřenicí, a její matkou — jeho tetou, v docela prostém domě a ve vyšších kruzích společnosti byl znám pro svou bouřlivou povahu, přičemž  každý spisovatel té doby se obával jeho recenzí, které byly vždycky velice nelítostné a kruté. Pouze jedna spisovatelka - Francess Osgood - se jeho kritiky bát nemusela, jelikož její básně Poe vždy vyzdvihoval až do nebes. A také díky jeho chvále se podařilo Osgoodové proslavit. Právě jejíma očima můžeme číst příběh této knihy. Hned od prvních stran knihy je zjevné, že mezi Poem a Osgoodovou je určitá chemie a že oba spisovatelé si jsou daleko bližší, než je možná pro sezdané lidi přípustné.

“It is as if producing a creative work tears a piece from your soul. When it is ripped completely free of you, the wound must bleed for a while. How similar it is to letting go of a dream, your hope, or your heart’s desire. You must open up and let it drain.” 

U mnohých čtenářů vyvolalo otevření tak konspiračního tématu veliké pobouření. Ovšem pravdou zůstává, že dodnes víme o Poeově osobním životě velmi málo. S jistotou víme jen všeobecně známá fakta, jako že  byl sirotkem a měl velmi krušné dětství. Jistí si také můžeme být tím, že si doopravdy vzal svou podstatně mladší sestřenici a také si můžeme být jisti tím, kdy zemřel. O všem ostatním můžeme jen spekulovat. Proto si myslím, že je dobré brát i tuto knihu pouze jako další z možností toho, jak mohl Poeův život vypadat. Autorka dala několikrát najevo, že nepředpokládá, že takto se věci skutečně odehrály, jen chtěla poukázat na to, že i takto se mohly události vyvíjet. Popustila uzdu své fantazii, a já musím říct, že jsem si její temný příběh velmi užívala.

Moc se mi líbil styl autorčina psaní. Román působil, jako by byl napsán v devatenáctém století, díky autorčiným poetickým výrazům a rozvinutým větám bohatým na popis. Kniha se opravdu četla velmi dobře, byla psána více než poutavě a já se přistihla, že příběh doslova hltám. Na své si přijdou všichni milovníci čarovných metafor a přirovnání. Autorce se také podařilo vykreslit strukturu společnosti. Společně s hlavními hrdiny můžeme nahlédnout do vyšší společnosti a uvědomit si, že ani v nejvyšších kruzích nebyl vždycky život takový, jaký se mohl na první pohled jevit.

“Tell me,” said Miss Fuller, “who is behind a great woman?” She looked around our circle, then stopped at me. “That’s right. No one. She has to get there by herself.” 

Jednou z nejsilnějších stránek knihy byly postavy. Ať už samotná Francess, nebo Poe, tak i všechny vedlejší postavy byly vykresleny tak realisticky, že působily jako živé. A vzhledem k tomu, že se kniha snaží držet reálných historických základů a se odehrává v druhé polovině devatenáctého století, často jsme s emohli setkávat se zmínkami o téměř všech slavných osobnostech, které v té době žily. Z  počátku mi přišlo velmi sympatické, že mohu sledovat Edgara Allana Poea ve stejné místnosti se spisovatelkou Alcotovou (Malé ženy), ovšem ke konci knihy se to už slavnými osobnostmi jen hemžilo, až mi to přišlo trochu nerealistické a přehnané. Přesto musím smeknout klobou  před autorčiným umem vcítit se do pocitu postavy. Díky tomu bylo velmi snadné sympatizovat s rozporuplnými pocity Francess.

“Madness,” he said quietly, “is as a drop of ink in water. It sends sly tendrils from the afflicted person into everyone around until all are shaded in black. Soon one does not know who is mad and who is not.” 

Jedním z největších témat této knihy byla otázka samotné lásky. Líbilo se mi s jakou chytrostí a

inteligencí spisovatelka otevřela tak diskutabilní téma, a dovolila svým čtenářům, aby si na tak složité předmět utvořili svůj vlastní názor, aniž by na ně nějak tlačila. Bylo to, jako by si sama připomínala slova, která v knize vložila do úst panu Peovi: "Vy a já jsme básnici, paní Osgoodová. Naší prací je otázky pokládat, ne na ně odpovídat." A musím říct, že tuto část splnila paní Cullenová ve své knize velmi zdařile. Kniha mě doopravdy donutila zamyslet se na tím, co to vůbec láska je a kde se nachází nějaká hranice mezi touhou a rozumem. Přesto se musím přiznat - přestože romance mezi ústředními postavami nebyla nijak nepatřičná či vulgární - přistihla jsem se, že často mě právě ona romance příběhu unavovala a působila na mě trochu přeslazeně. Domnívám se ovšem, že je to pouze mými osobními preferencemi, jelikož moc nefandím přílišné romantice v literatuře.

I přesto, že kniha už tak nabídla mnoho různých námětů na přemýšlení a byla velmi bohatá na detaily i příběh, autorka ještě navrch tomu všemu přidala tajemnou a temnou dějovou linii. Dost možná to prostě k příběhům o Edgarovi patří, přesto si myslím, že by možná bylo lepší, kdyby ke konci knihy bylo trochu méně dramatu. Opět jde ovšem o mé osobní preference a z objektivního hlediska musím přiznat, že onen tajemný aspekt knihy na příběhu nikterak neubíral a ještě mu možná dodával na kvalitě.

“First you must believe there is a soul."

"Do you?"

"If by a soul one means the creature who lives within each of us, a creature born loving, born joyful, but who with each wordly blow shrinks more deeply into its shell until at last, the poor desiccated thing is unrecognizable, even to its own self, yes. I do.” 

Celkově se musím přiznat, že mě kniha Mrs. Poe velice překvapila. Už dlouho mě žádná kniha nedonutila se tolik zamyslet. Taky se mi už dlouho nestalo, že bych se nějakým příběhem cítila tak pohlcená. Dokonce jsem v průbehu čtení také pátrala na internetu a zjišťovala si různé faktické informace o životě Francess Osgoodové, jejím manželovi i dětech a o rodině pana Poea. Netvrdím, že mě kniha přesvědčila o tom, že Poe měl milenku, nebo že ji dokonce vroucně miloval. Přesto mi kniha poskytla další pohled na jeho život, rozšířila mi obzory a donutila mě zamyslet. A proto považuji tuto knížku za velmi zdařilou.
A já tímto děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku!

T5W | Historické knížky

Připojte se k projektu tady. Banner je z tohoto blogu.

Dneska Top5 tak trochu podvádím, jelikož tohle téma je sice na tento měsíc přiděleno, ovšem až na jiné datum. Dnešním tématem mělo být Top 5 názvů sérií, ale vzhledem k tomu, že zas tolik sérií jsem nečetla, rozhodla jsem se tohle téma přeskočit. Dneska to tedy bude TOP 5 knížek, jejichž děj se neodehrává v současnosti. Předem upozorňuji, že to není výběr mých nejoblíbenějších knížek (i když mou milovanou Janu  jsem si nemohla odpustit), ale snažila jsem se vybírat různorodé historické knížky, aby si každý našel něco, co jej zaujme.

#1

Malé ženy - L. M. Alcott

Malé ženy jsou kouzelné. Pokaždé, když si na knížku vzpomenu, musím se usmívat a cítím se nostalgicky. Je to příběh čtyř sester vyrůstajících v 19. století v severní Americe. Není to knížka plná akce a napětí, ale je to velmi emocionální, citlivý a milý příběh zachysující sesterské pouto od útlého věku až do dospělosti děvčat. Knížka je podle mě skvělá pro ty, kteří ještě nečetli moc historických románů a chtěli by začít něčím lehčím, jelikož se příběhem je lehké se ztotožnit i v dnešní době a jazyk není nijak náročný. Já knížku četla v třinácti. :)

#2

Jana Eyrová - Charlotte Bronte

Janu Eyrovou jsem na tomhle blogu zmínila již několikrát, tak mám pocit, že už asi není třeba něco dodávat. Jana Eyrová je podle mě naprostá literární špička, kterou žádné jiné historické dílo u mě ještě nepřekonalo. Naprosto mistrovské dílo, vskutku. Miluju jak samotný příběh Jany, sledující její osudy již od útlého dětství, tak celkový charakterový rozvoj. Taky miluju jazyk, kterým je knížka psaná, kdy každá věta by mohl být citát sám o sobě. A to ani nemluvím o úžasném vykreslení atmosféry té doby a nádherné, lehce místy pochmurné přírody Anglie.

#3

Petr a Lucie - Romain Rolland

Tuto uzoučkou klasiku, odehrávající se během první světové války v Paříži, jsem četla už hodně dávno, a proto nevím, zda bych dneska o ní smýšlela stejně, ovšem mám k ní velmi silné pocity. Dodnes si živě pamatuju, jak mě tento milostný příběh dvou lidí úplně uchvátil a představovala jsem si, jaké to asi muselo být a jak Paříž v té době vypadala. A taky si pamatuju, že se mi to líbilo daleko více, než Romeo a Julie.

#4

Pýcha a přemlouvání - Jane Austen

To by ode mě bylo divné, kdybych zde nezahrnula alespoň jednu knížku od Jane Austen! :D Její knížky jsem doslova hltala, když mi bylo patnáct. A i dnes si ráda její knížky čtu znovu. Pýchu a přemlouvání (také vydanou pod názvem Anna Elliotová) jsem vybrala proto, že mě okolí a města, ve kterých se děj odehrává, nejvíce zaujalo. Nehledě na to, že tahle knížka je dle mého názoru její nejkvalitnější knihou, kterou napsala. :)

#5

David Copperfield - Charles Dickens

A samozřejmě jsem chtěla zahrnout i nějakou knihu od mého milovaného Charlese. Jeho romány jsou delší a složitější na čtení, než třeba knížky Jane Austen, na druhou stranu mají opravdu perfektní charakteristiky postav a úžasné analýzy starých časů. A proč jsem vybrala právě tuhle jeho knížku? Protože je kraší a myslím, že je jednoduší se přes ní přelouskat i pokud vám historické romány moc nesedí. Mě se kniha líbila moc, četla jsem ji loni a rozhodně bych ji doporučila všem, kteří zatím četli jen Olivera.

Recenze | Mé sladké šestnácté století

Autor: Rachel Harris
Originální název: My Super Sweet Sixteenth Century
Žánr: Fikce, Young Adult, Fantasy, Romantické
Počet stran: 256
Nakladatelství: Cooboo
Mé hodnocení obálky: 1/5*

Tuhle knížku jsem vůbec neměla v plánu číst. Byla jsem ale nemocná, neměla jsem moc dobrou náladu, vůbec se mi nechtělo číst něco akčního a měla jsem prostě náladu se odreagovat u nějaké oddechové knížky. A tehdy jsem si vzpomněla, že Rodaw zařadila tuhle knížku mezi její nejoblíbenější knížky za minulý rok a dokonce řekla, že se ji knížka dost možná líbila více než Polibek pro Annnu. A i když mě obálka hrozně odrazovala, fakt že knížka je o cestování časem mě přiměl, že jsem si knížku přečetla. No a co na ní říkám? Nic moc...

Příběh začíná, když patnáctiletá Cat letí se svým otcem a jeho snoubenkou do Florencie, aby tady

strávili dovolenou před Catinými šestnáctými narozeninami. Cat nesnáší snoubenku svého otce a ještě méně stojí o nějakou párty, ovšem vzhledem k tomu, že ona snoubenka se živí jako organizátorka velkých párty, Cat má smůlu a musí se zúčastnit Snaží se z ní nějak vyvléct a doufá, že se alespoň trochu odreaguje ve své milované Florencii, které je kolébkou umění, které tolik miluje. Při její procházce městem se jí ovšem přihodí velmi podivná věc a ona se po setkání se záhadnou cikánkou ocitne v šestnáctém století.

Tohle by mohl být opravdu zajímavý příběh a měl opravdu hodně potenciálu, který ovšem nebyl moc dobře využit. Celý příběh je psán lehkým, oddechovým jazykem, a proto mi bylo líto, že autorka spadla do hloupých young adult stereotypů. Holka, která je naštvaná na celý svět se ocitne v těžké životní situaci. Samozřejmě se zamiluje - a to hned na první pohled! Po pár dnech je z toho láska jako trám, kterou nic neotřese, do cesty se jim ale postaví nečekané překážky, které samozřejmě v srdceryvném konci všechny vyřeší. Ano, to je příběh shrnutý v jedné větě.

Celý příběh (a důvod, proč jsem knížku neodložila) byl fakt, že Florencie v šestnáctém století je zkrátka kouzelná. Prostředí dodávalo knížce na kouzlu a dělalo jí výjimečnou, i když příběh za moc nestál. Taky musím uznat, že na to, jak krátká knížka byla, mám pocit, že se autorce podařilo do děje vměstnat spoustu zajímavých postav, třeba Catina "sestřenka" byla hrozně zajímavá a sympatická.

Autorka vydala i volné pokračování knihy s názvem Příběh dvou století. Ten je psán z pohledu již zmiňované Catiny sestřenky, která se ocitne v budoucnosti (pro nás v přítomnosti). Nemyslím, že knížku přečtu brzy, ale myslím, že až zase budu nemocná a budu mít zase romantické choutky, možná po knížce sáhnu. Mimichodem - na hodně blozích jsem četla, že si knížku koupili kvůli krásné obálce. Vím, že se říká proti gustu žádny dišputát, ale vážně? :D Obálka byla jedna z hlavních důvodů, proč jsem se knížky bála. Cooboo většinou má krásné obálky, ale tohle se jim moc nepovedlo. Strašný kýč.

Knížku bych doporučila slečnám, kterým nevadí prvoplánové romance, kdy se do sebe hlavní hrdinové zamilují na první pohled. Myslím, že knížka prostě nebyla psaná pro mě, ale chápu, proč se holkám, co mají rády romance, líbí. Šestnácté století má prostě své kouzlo. Taky si myslím, že už jsem prostě na tohle moc stará, chápu, že mladším slečnám by se to mohlo líbit hodně. Když to vezmu kolem a kolem, nebylo to to nejhorší, co jsem četla, to rozhodně ne. 

47%

Book Talk #1 | Nepřečtené knížky z mé knihovny!

Dneska, když jsem si prohlížela svou knihovnu, tak jsem zjistila, že v mé knihovně je až přespříliš knížek, které jsem ještě nepřečetla. Není to nutně tak, že bych je číst nechtěla, jen prostě ještě nebyl čas. Však to znáte... Knížek moc, ale času málo. Proto jsem si říkala, že by bylo možná zajímavé ukázat vám, které knížky vlastním a nečetla jsem je. Celkem jsem jich napočítala 19 (ano já vím, jsem ostuda!). Jaké knížky máte nepřečtené vy? Taky jich je tolik, nebo patříte k lidem, kteří čtou knihy hned jak je koupí?

Tady můžete vidět všechny hezky vedle sebe. Některé knížky jsem už četla, ale je to tak pět let zpátky, moc si z nich nepamatuju, jenom vím, že se mi líbily, a tak si je chci přečíst znova. Teď už se ale pojďme kouknout na jednotlivé knížky.

Tyhle dvě anglické knížky jsem koupila asi před rokem v jednom antikvariátu a ještě jsem se k nim nedostala. A Sight for Sore Eyes je detektivka autorky, které v česku vyšla pěkná řádka knížek. Před tím, než jsem si tuhle pořídila, jsem o ní moc neslyšela, ale moc se mi líbila obálka, tak jsem do toho šla. The Beach Hut do češtiny přeložena nebyla. Mělo by jít o nějakou lehkou, romantickou oddechovou knížku na léto. Uvidíme, kdy se k ní dostanu!

Případ dobře vychlazené pomsty, Pan Doyle a dokor Belle i Ahoj z nebe knížky, které jsem dostala na narozeniny od bratra (děkuju moc!), ale ještě jsem se k im prostě nedostala. Od Sherlocka mě zatím pokaždé odradilo to, že jsem neměla moc chuť na detektivku a od Ahoj z nebe mě zase odrazuje nízké hodnocení. Na druhou stranu si myslím, že jde o super námět, takže knížku určitě v budoucnu přečtu. Co vy? Četli jste některou z nich?

 Křižovatky je druhá kniha autora, který napsal mou oblíbenou knížku Chatrč. Na tule knížku se strašně těším, ale vím, že vzhledem k tomu, že je dost na přemýšlení, potřebuju na ni knid a čas - a to je něco, co momentálně nemám. :D Stejně tak jako s Támar, Rút a Rachab, což jsou v podstatě tenoučké knížky převýprávěných příběhů Biblických žen.

Tohle je skupina knížek, které jsem už četla, ale bylo to hodně dávno (některé až šest let zpátky), bylo to v době, kdy jsem o knížkách přemýšla úplně jinak a navíc jsem tyto knížky měla tehdy půjčené z knihovny. Proto jsem si je koupila a chystám se je znovu přečíst. Strašně se na ně těším! Dopisy malých žen, Opatství Northanger, Farma zvířat a Jáma a kyvadlo.

A máme tady dvě sci-fi dystopie. Válku hluku jsem nečetla jenom proto, že je to třetí, tudíž i poslední díl mé nejoblíbenější série, kterou jsem letos četla. Tenhle příběh mi hrozně přirostl k srdci a oblíbila jsem si ho a nechci ještě, aby skončil. Ale myslím, že se k němu dostanu ještě tento, nebo příští měsíc. O sérii Oškliví jsem slyšela hodně. Většině lidí se dost líbila, ale já byla skeptická. Když jsem ale tento první díl našla v levných knihách za 29Kč, nemohla jsem ho tam nechat! Teď už se na knížku moc těším. :)

Poslední sérií knížek, které jsem nečetla, jsou klasiky. Na ty se taky moc těším, ale na klasiku prostě musím mít náladu, nejsou to knížky, které bych hltala, a proto je možné, že si na poličce ještě chvíli posedí. Zabijáka už jsem trochu načala a moc se mi líbí styl psaní. Myslím, že to bude super knížka. Šarlatové písmo jsem sehnala v Levných knihách za pakatel a jsem z ní moc nadšená. Lásku za časů cholery mi koupila kamarádka na narozeniny, protože jí samotné se knížka moc líbila. Tahle knížka je z nich na mém TBR seznamu asi nejvýše, Poslední knížka plná povídek od Marka Twaina není žádná novinka. U babičky jsem jí jako malá občas čítávala a ona mi jí teď darovala. Až budu mít někdy chuť na něco milého a nostalgického, určitě po ní šáhnu. :)