15. září 2015

Každodenní strasti a slasti všech knihomolů [pt.1]

Kdyby jste požádali někoho, kdo mě zná, aby mě v pěti slovech popsal, vsadím se, že minimálně jedno z daných slov by bylo knihomol, čtenářka, milovnice literatury či nějaký podobný výraz. A já bych se s ním nehádala. Nikdy jsem se za svou lásku ke knihám (a ke čtení obecně) nestyděla. Odmalička jsem v sobě měla nějak zafixované, že číst je správné, z knih získáváme moudrost a vědomosti. Proto jsem posouvala své hranice stále dál a dál a už v páté třídě jsem se s velice inteligentním výrazem pokoušela říct Pýchu a předsudek, přičemž jsem doufala, že když se nevzdám, třeba oněm archaickým výrazům časem porozumím. Láska ke knihám mě doopravdy neopustila, spíše se s uplynulými léty jetě utužila, a já si i dnes, všude kam jdu, sebou beru knihu.

A co tím vším chci vlastně říct? Být knihomolem je skvělé. Miluju knihy, ráda poslouchám někoho mluvit o nich, a ten pocit, když si koupím, nebo dostanu novou knížku, je opravdu nenahraditelný. A přestože mi můj koníček přináší spoustu slastí, poslední dobou jsem si uvědomila, že ne každý mou lásku pro knihy chápe. A dokonce se najdou i tací, kterým čtení přijde nudné či zastaralé. Situace, kdy se knihomol setká s takovýmto jedincem mohou někdy působit opravdu komicky a já jsem připravila list podobných příležitostí, které mi v mém osobním životě přišly nejtrapnější a nejvtipnější.

1. Spřízněné duše 
 Docela nedávno jsem seděla na nádraží čekajíc na vlak domů. Četla jsem si knížku, poslouchala hudbu, což mi samo o sobě zaručovalo dobrou náladu. Když jsem vzhlédla, abych se koukla kolik je hodin, zaregistrovala jsem u dveří dívku, která si pokojně četla Skleněný trůn. Pro ty z vás, kteří se v knižních novinkách poc nepohybujete, vysvětlím, že jde o velmi dlouho očekáváný první díl fantasy young adult série, který v Česku vyšel poměrně nedávno. Celá nadšená, že jsem našla spřízněnou duši, jsem se na danou slečnu usmála a snažila se zachytit její pozornost, abych se zeptala, jak se jí knížka líbí, popřípadě bych klidně hovor zavedla na cokoliv literárního, jenom abych ukojila svou potřebu sdílet své knižní nadšení. Nevím, jak dlouho jsem se už na ní smála jak lečo, když dívka konečně vzhlédla, postřehla můj slídivý pohled, a poněkud ostražitě svou knížku zavřela, sbalila si své věci a šla si sednou jinam... Myslím, že tato situace mě (minimálně na chvíli) vyléčila z mé potřeby vést hluboké knižní rozhovory s naprostými cizinci.


2.Trapné rozhovory
 S následující situací se setkávám téměř denně a troufám si tvrdit, že jde o poměrně rozšířenou knihomolskou nemoc. Nejde o nic jiného, než o to, že máme postavy (či příběhy, nebo situace) našich oblíbených knih tak rádi, že bychom o nich mluvili v jednom kuse. Ne jednou se mi stalo, že jsem měla zcela normální konverzaci se svými přáteli o něčem, co nemělo vůbec nic společného s knihami, ovšem mě přišlo, že nezmínit danou knihu/příběh/postavu by bylo téměř nemožné, a tak jsem reagovala slovy "Jo, to je úplně jako v knížce, kterou jsem četla!". Po těchto slovech většinou nastane rozpačité ticho následované rychlou změnou tématu, nebo skočením do řeči. Ne, že bych se svým kamarádům divila...



3. Obchodní horečka
 I přes to, že čtení je dle mého názoru velmi sympatická činost, bohužel ne vždycky je zadarmo. Ano, pořád tady ještě jsou knihovny (článek o mém vztahu ke knihovnám chystám brzy napsat) či antikvariáty a bazary, kde knihy můžeme sehnat levně, ovšem novinky či knížky s krásnými obaly (kdo si na ně nepotrpí?!) bohužel stojí dost peněz. A to mě vede hned k lavině dalších trapných situací. Jedna z nich může nastat, když jdete se svými kamarádkami nakupovat a dojde vám, že jít do knihkupectví může být v jejich očích považováno za divné až nenormální. Další trapná situace nastává, když vysvětlujete svým kamarádům, že si nemůžete koupit svačinu/lístek do kina/nové tričko, protože nové vydání té či oné knížky jste prostě museli mít...


Myslím, že podobných trapných situací je v životě knihomola nespočet. Je to cena, kterou musíme, za náš ušlechtilý koníček, bohužel zaplatit. Ovšem nemyslím, že by kdokoliv z nás byl ochotný vzdát se čtení či nákupu knížek jen proto, že v očích svého okolí může někdy působit trochu nepatřičně.

S jakými nejvtipnějšími reakcemi okolí jste se ve svém životě setkali vy?

Ráda si přečtu všechny vaše příběhy.

S pozdravem,
Kristý

PS. Po dopsání tohoto článku jsem si uvědomila, že problémů, se kterými se jakožto knihomolka setkávám, je daleko více, a proto z tohoto  článku udělám sérii. Těšíte se?

16. srpna 2015

My summer in books / Co jsem v létě přečetla

Musím se přiznat, že je to doopravdy skvělý pocit sedět si zase takhle za stolem s hrnkem kafe a datlovat do klávesnice počítače všechny své myšlenky. Chybělo mi sdílet své myšlenky s dalšími knihomoly! A z toho důvodu jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o své názory na knížky, které jsem zatím přečetla o prázdninách.
Abych byla upřímná, čekala jsem, že budu mít více času na čtení. Představovala jsem si, že můj seznam knížek, které jsem ještě nepřečetla a leží mi jen na poličce, se zredukuje téměř na nulu. Nakonec prázdniny dopadly jinak, byla jsem pořád v jednom kole. Což není špatně, nestěžuji si a prožila jsem opravdu jedinečné léto s kamarády a rodinou, ovšem na čtení už mi tolik času nezbylo. A k čemu jsem se nakonec dostala?

1. Jsem rozohněná - Tahereh Mafi
Databáze knih (92%), Goodreads (4.47)
Po dočtení třetího dílu této dystopické triologie už rozhodně rozumím tomu, proč hodně knižních milovníků označuje tuto sérii jako svou guilty pleasure reads. I já totiž zařadila knihy do této pomyslné kolonky v mé mysli. Knížky jsou skvělé, lehké, čtou se jedním dechem a jsou velmi zábavné. Na druhou stranu obsahují tolik dějových klišé, nevyspělých a nevyrovnaných postav a přehnaně milostných scén, že se to nedá ignorovat. Přesto jsem si třetí díl velmi užila. Líbilo se mi, jak se děj vyvinul, s radostí jsem pozorovala Warnerovu změnu charakteru a dokonce jsem byla vděčná za to, že Juliett si opět získala můj obdiv. Ale více jak slabší čtyři hvězdičky ode mě Tahereh nevyslouží.

2. Poslouchej! - Sarah Dessen
Databáze knih (84%), Goodreads (4.07)
Pokud se zeptáte kohokoliv v Americe, kdo podle něj píše nejlepší holčičí young adult romány, vsadím se, že minimálně polovina z nich zmíní Sarah Dessen. A přestože v Česku tato autorka nedostává tolik uznání, už delší dobu jsem toužila její knížky přečíst. Abych byla upřímná, od knížky jsem moc nečekala, chtěla jsem jen, aby mě zabavila u mého povalování se u bazénu. Ovšem knížka mě mile překvapila. Příběh byl zajímavý a poutavý, autorčin styl psaní nebyl sice špičkový, přesto se velmi dobře četl. Obecně knížce nemám moc co vytknout. Neřadila se mezi mé nejoblíbenější a myslím, že za rok už si nevzpomenu na většinu děje, přesto podle mě šlo a jednu z těch lepších letních oddechovek a já jsem moc ráda, že jsem autorce dala šanci. Tři a půl hvězdničky!

3. Odpusťte mi, váš Leonard - Matthew Quick
Databáze knih (81%), Goodreads (3.93)
Konečně jsem se dostala k druhé knížce Quicka. A ta mě jen utvrdila v mé lásce k němu. Chápu, že jeho styl není pro všechny a rozumím tomu, proč není více populární. Ale pro mě se touto knihou zařadil mezi mé úplně nejoblíbenější autory. Tato kniha byla napsána s takovou lehkostí a gracií! A to i přes to, o jak závažné a temné jde téma. Miluju jeho způsob. jakým vykresluje své hrdiny, líbí se mi, jak všechny jeho postavy mají ohromnou hloubku a šmrnc. Líbí se mi, jak tuto knížku strukturoval a nesdílím všeobecný názor, že poznámky pod čarou byly matoucí a zbytečně dlouhé, podle mě naprosto seděly k Leonardovi a jenom dokreslovaly jeho charakter a postavu. Stejně tak dopisy z budoucnosti. Milovala jsem všechny postavy, se kterými jsme se v průběhu knížky seznámily, a přestože nesouhlasím se všemi názory, které se nám snažil Matthew prezentovat, přesto velice obdivuji způsob, jakým prezentuje důležitá témata k zamyšlení naprosto nenucenou a přirozenou cestou. Opravdu smekám a oceňuji knížku 4,8 z 5 hvězdiček.

4. Měděný jezdec - Paullina Simons
Databáze knih (92%), Goodreads (4.39)
Po asi půlročním váhání jsem konečně dala šanci knížce, které jsem se děsila. Jednak proto, že jde o docela obsáhlou knihu (přes 600 stránek) a také proto, že recenze této knihy jsou neuvěřitelně rozporuplné. A i když je hodnocení na knižních serverech poměrně vysoké, já se k všeobecným ovacím přidat nemohu. Kniha pro mě byla obrovským zklamáním. Emocí a dojmů jsem tak plná, že se bojím, aby mé hodnocení vůbec dávalo smysl, a tak jsem se rozhodla raději sepsat seznam plusů a mínusů. Začneme kladnými stránkami.
+ Kniha je čtivá, poutavá a čte se opravdu rychle. Děj se dobře strukturován a v knize je jen málo hluchých, nebo pomalých částí.
+ Historická část děje odehrávající se během druhé světové války v Rusku byla doopravdy mrazivá, poučná i zajímavá.
Ovšem minusů je v knize bohužel daleko více.
- V knize není ani jedna sympatická postava. ANI, JEDNA. Hlavní hrdinka je mladá, naivní a hloupá. Alexander je panovačný, agresivní a arogantní.
- Než jsem si zvykla, rvala jsem si vlasy nad autorčiným vyjadřováním se. Hlavně počátek knihy se hemžil nesmyslnými větami, které logicky nedávaly smysl. Také díky nim kniha působila spíše jako telenovela zasazená do nepřirozeného prostředí.
- MOC DRAMA! Oceňovala jsem, že děj má spád a pořád se něco děje, ovšem i samotná válka by byla až až. Proč měla autorka potřebu cpát nasilím do příběhu postavy, které jen přidávaly na iraciálnosti a nesmyslnosti celé knihy?
- Doufám, že to není spoiler, ale asi dvě stě stránek (nepřeháním) byl věnován popisu sexu. Věděla jsem, že jde o historickou romanci, ovšem netušila jsem, že se chystám číst porno.
To by asi tak stačilo, samozřejmě bych ještě mohla pokračovat dále, ale nechci, aby se krátké shrnutí strhlo v recenzi. Samozřejmě neodsuzuji nikoho, komu se knížka líbila. Proti gustu žádný dišputát, jenom to prostě nebyl můj styl a z toho důvodu jsem knížce dala jen dvě hvězdičky.

5.Oškliví - Scott Westerfeld
Databáze knih (79%), Goodreads (3.87)
Po tak dlouhé a únavné knížce jsem toužila po něčem lehkém, co mě zaručeně chytne a nebudu u toho koulet očima. Sáhla jsem tedy po prvním dílu Ošklivých  musím říct, že jsem za to ráda. Nejde o nijak výjimečnou knihu, ale svět je jedinečný a originální, postavy sympatické, zápletka neotřelá a v místech i překvapivá. Není to žádná bomba roku, ale taky se knížka nezařadí mezi ty nejhorší. Určitě si přečtu i druhý díl. 3.7 z 5 hvězdiček.

6. Archiv - Victoria Schwab
Databáze knih (84%), Goodreads (4.04)
První knihou srpna se stala tato kráska, která mi na poličce ležela už téměř rok. Nechápu, proč jsem čtení tak dlouho odkládala, šlo o opravdu jedinečný čtenářský zážitek. Autorka má opravdu krásný a jedinečný styl psaní, takže jsem do příběhu byla vtažena již od první stránky. Atmosféra knihy je opravdu tajemná a jedinečná a hlavní hrdinka mi přišla zajímavá a originální. Svět, který Victoria vytvořila zahrnuje mnohé detaily a drobnosti, které je radost objevovat. Děj má spád a rozuzlení zápletky mě zaskočilo a mile překvapilo. Už se nemůžu dočkat druhého dílu! Milé překvapení! 4.2 z 5 hvězdiček.

No a to už je v podstatě všechno. Párkrát jsem rozečetla nějakou knížku, kterou jsem ale vzápění zase položila, tak ani nemá cenu je zde zmiňovat. Momentálně jsem 60 stránek od konce Monumentu 14, který mě taky neuvěřitelně nadchnul a stejně jako u Archivu, i tady je mi líto, že doma už nemám druhý díl. Co budu číst posléze je zatím záhadou. Uvidíme, na co budu mít chuť. Zatím to vypadá na re-reading Velkého Gatsbyho, nebo pátý díl Harryho Pottera,

A co vy a léto? Jaká je vaše nejoblíbenější knížka, kterou jste zatím v létě četli?
S pozdravem,
Kristý

PS. všimli jste si nového vzhledu? Myslím, že ke mě více sedí, co na něj říkáte vy?

12. srpna 2015

Long time no see...

Jak člověk začne článek, když se na svém vlastním blogu neobjevil minimálně dva měsíce? Proč neexistuje nějaká příručka Jak se navrátit do blogové komunity a nemuset se obhajovat? Hned bych si ji koupila...
Proto přeskočím úvodní omluvy a pokání, jelikož kdyby mi to nebylo líto a kdyby mi blog nechyběl, neseděla bych te´d na počítačem a nesnažila bych se ze sebe vypotit následující řádky.
Byla jsem zaměstananá. V červnu jsem dokončovala školu, hned na začátku prázdnin jsem jela pryč a pořádně jsem se ještě ani nevrátila. Stále někde pobíhám a stále něco podnikám. A na blogování mi potom už jaks nezbyl čas a energie. Stále častěji jsem měla pocit, že se do blogování nutím. Recenze jsem poslední dobou psala jenom proto, že jsem je dlužila nakaladatelstvím.
Blogování a knihy nade mnou vysely jako černý bouřkový mrak, jehož přítomnost mě znervózňovala. A to jsem nechtěla. Čtení a psaní pro mě vždycky bylo skvělým oddechem a relaxací. Nelíbilo se mi, že stres převzal konrolu i nad touhle mou osobní částí mého života. A tak jsem prostě utekla. Nechala jsem všechny problémy a odešla jsem odsud.
Teď už se nebudu vymlouvat. Chci se vrátit, ale budu věci dělat jinak. Nechci se cítit svázaná v tom, co nasvém blogu budu publikovat, jenom proto, abych se zavděčila lidem a svému publiku. Netvrdím, že změna bude nějak radikální, ale určitě nějaká bude.
Teď jenom doufám, že se mi brzy spraví počítač, a že i v hektickém maturitním ročníku si najdu každý týden chvilku, abych si trochu odpočala napsaním článku.
Jo a nebojte, o prázdninách jsem četla dost knížek a nemůžu se dočkat, až vám povím, co si o nich myslím!