15. září 2015

Každodenní strasti a slasti všech knihomolů [pt.1]

Kdyby jste požádali někoho, kdo mě zná, aby mě v pěti slovech popsal, vsadím se, že minimálně jedno z daných slov by bylo knihomol, čtenářka, milovnice literatury či nějaký podobný výraz. A já bych se s ním nehádala. Nikdy jsem se za svou lásku ke knihám (a ke čtení obecně) nestyděla. Odmalička jsem v sobě měla nějak zafixované, že číst je správné, z knih získáváme moudrost a vědomosti. Proto jsem posouvala své hranice stále dál a dál a už v páté třídě jsem se s velice inteligentním výrazem pokoušela říct Pýchu a předsudek, přičemž jsem doufala, že když se nevzdám, třeba oněm archaickým výrazům časem porozumím. Láska ke knihám mě doopravdy neopustila, spíše se s uplynulými léty jetě utužila, a já si i dnes, všude kam jdu, sebou beru knihu.

A co tím vším chci vlastně říct? Být knihomolem je skvělé. Miluju knihy, ráda poslouchám někoho mluvit o nich, a ten pocit, když si koupím, nebo dostanu novou knížku, je opravdu nenahraditelný. A přestože mi můj koníček přináší spoustu slastí, poslední dobou jsem si uvědomila, že ne každý mou lásku pro knihy chápe. A dokonce se najdou i tací, kterým čtení přijde nudné či zastaralé. Situace, kdy se knihomol setká s takovýmto jedincem mohou někdy působit opravdu komicky a já jsem připravila list podobných příležitostí, které mi v mém osobním životě přišly nejtrapnější a nejvtipnější.

1. Spřízněné duše 
 Docela nedávno jsem seděla na nádraží čekajíc na vlak domů. Četla jsem si knížku, poslouchala hudbu, což mi samo o sobě zaručovalo dobrou náladu. Když jsem vzhlédla, abych se koukla kolik je hodin, zaregistrovala jsem u dveří dívku, která si pokojně četla Skleněný trůn. Pro ty z vás, kteří se v knižních novinkách poc nepohybujete, vysvětlím, že jde o velmi dlouho očekáváný první díl fantasy young adult série, který v Česku vyšel poměrně nedávno. Celá nadšená, že jsem našla spřízněnou duši, jsem se na danou slečnu usmála a snažila se zachytit její pozornost, abych se zeptala, jak se jí knížka líbí, popřípadě bych klidně hovor zavedla na cokoliv literárního, jenom abych ukojila svou potřebu sdílet své knižní nadšení. Nevím, jak dlouho jsem se už na ní smála jak lečo, když dívka konečně vzhlédla, postřehla můj slídivý pohled, a poněkud ostražitě svou knížku zavřela, sbalila si své věci a šla si sednou jinam... Myslím, že tato situace mě (minimálně na chvíli) vyléčila z mé potřeby vést hluboké knižní rozhovory s naprostými cizinci.


2.Trapné rozhovory
 S následující situací se setkávám téměř denně a troufám si tvrdit, že jde o poměrně rozšířenou knihomolskou nemoc. Nejde o nic jiného, než o to, že máme postavy (či příběhy, nebo situace) našich oblíbených knih tak rádi, že bychom o nich mluvili v jednom kuse. Ne jednou se mi stalo, že jsem měla zcela normální konverzaci se svými přáteli o něčem, co nemělo vůbec nic společného s knihami, ovšem mě přišlo, že nezmínit danou knihu/příběh/postavu by bylo téměř nemožné, a tak jsem reagovala slovy "Jo, to je úplně jako v knížce, kterou jsem četla!". Po těchto slovech většinou nastane rozpačité ticho následované rychlou změnou tématu, nebo skočením do řeči. Ne, že bych se svým kamarádům divila...



3. Obchodní horečka
 I přes to, že čtení je dle mého názoru velmi sympatická činost, bohužel ne vždycky je zadarmo. Ano, pořád tady ještě jsou knihovny (článek o mém vztahu ke knihovnám chystám brzy napsat) či antikvariáty a bazary, kde knihy můžeme sehnat levně, ovšem novinky či knížky s krásnými obaly (kdo si na ně nepotrpí?!) bohužel stojí dost peněz. A to mě vede hned k lavině dalších trapných situací. Jedna z nich může nastat, když jdete se svými kamarádkami nakupovat a dojde vám, že jít do knihkupectví může být v jejich očích považováno za divné až nenormální. Další trapná situace nastává, když vysvětlujete svým kamarádům, že si nemůžete koupit svačinu/lístek do kina/nové tričko, protože nové vydání té či oné knížky jste prostě museli mít...


Myslím, že podobných trapných situací je v životě knihomola nespočet. Je to cena, kterou musíme, za náš ušlechtilý koníček, bohužel zaplatit. Ovšem nemyslím, že by kdokoliv z nás byl ochotný vzdát se čtení či nákupu knížek jen proto, že v očích svého okolí může někdy působit trochu nepatřičně.

S jakými nejvtipnějšími reakcemi okolí jste se ve svém životě setkali vy?

Ráda si přečtu všechny vaše příběhy.

S pozdravem,
Kristý

PS. Po dopsání tohoto článku jsem si uvědomila, že problémů, se kterými se jakožto knihomolka setkávám, je daleko více, a proto z tohoto  článku udělám sérii. Těšíte se?

12 komentářů:

  1. Moc pěkně napsáno :) Krásně jsi vystihla všechny radosti i strasti knihomolů :) Se stejnými se setkávám taky :) Cestou vlakem pokukuji po lidech, co čtou :) A občas neuniknou podivným pohledům kamarádek, když si jdu do knihkupectví pro nejnovější knížku, kterou prostě musím mít :D

    OdpovědětVymazat
  2. Skvelý článok, nikde som nič podobné nečítala.

    OdpovědětVymazat
  3. Super článek. :) Tohle všechno já moc dobře znám. Taky jsem se nikdy za svoji lásku ke knihám nestyděla, ale hodně lidí mě za to odsuzovalo. Dokonce i z mojí rodiny. Jsou sice rádi, že čtu, ale je to samé, zabírá ti to spoustu času a co kdybys raději dělala nějaký sport. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Rozhodně souhlasím, hlavně s druhým bodem. :D Většinou použiju referenci na knížku, kterou jsem četla, a ostatní na mě koukají jako na idiota a vůbec nechápou, proč se směju. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Jooojoooo, do knihkupectví se mnou uz nikdo nejde, ale aspoň dostávám jako dárky k narozeninám knižní poukázky a prodavačka se pak vedoucne usmívá, protože na malém do knihkupectví chodím nejčastěji asi já :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Mě plně megamoc vytáčí takovej ten "trend", že kdo čte, tak nutně musí bejt zaprděná šedá myš bez života a celej tenhle názor ty lidi korunujou hláškou "Čtení jeztráta času" a následně jdou celý odpoledně čumět na telku nebo seděj na fb... jo, to je teda rozhodně ušlechtilejší.

    Perfektní článek, řadím si tě mezi oblíbené blogy!

    http://mypurpleicecream.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělý článek! :-D Se mnou to má zase občas těžké přítel - věčně ho tahám do knihkupectví a když začnu mluvit o nějaké knížce, neví, která bije :D.

    Ráda bych Tě pozvala na Čtenářskou Ježuru: http://elenyaindil.blogspot.cz/2015/11/jezisek-pro-nakladatelstvi.html

    Těším se na další díl knihomolských strastí :)

    OdpovědětVymazat
  8. Páni.. jsem ráda, že mí kamarádi nemají problém s tím zajit do knihkupectví a vyčkávat se mnou dokud si nevyberu tu knihu kterou jsem právě chtěla :D Abych si mohla koupit krásné knížky chodím na brigádu, protože doma už mi to moc nechtějí platit :D a postavy zahrnuji všude .. většinou z knih Johna Greena, protože to je můj nejoblíbenější.
    Určitě je dobrý nápad udělat z toho sérii a ráda bych si to přečetla!
    A nakonec mám otázku jestli bychom nedaly vzájemné sledování stránek? :)
    nanaberries.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Skvělý článek :) Docela jsem se zasmála :D
    Ginger

    OdpovědětVymazat
  10. Super článok :D Smiala som sa ako kôň :D

    OdpovědětVymazat
  11. Dievča bolo možno len introvertné, tak preto sa s tebou baviť nechcelo. A knihomolskú podobu chudoby poznám. Trpím ňou neustále. Je ale pravda, že ten pocit z nadmieru obľúbených postáv mi chýba. Čítam skôr knihy, ktoré obsahujú postavy zo života, nijako nevynikajú z masy ľudí, ktorých bežne stretneš na ulici či v škole alebo v práci. Nie sú stavané na to, aby sa do nich ľudia zamilovali, skôr má o nich čitateľ premýšľať.

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za vaše vzkazy! :)