May Wrap Up / Shrnutí za Květen

Den se dnem se sešel, a já jsem zase tady, abych shrnula, co jsem tento měsíc četla a na co se koukala. Vím, že je to už jakési klišé stále dookola omílat to, jak rychle ten čas letí, ale ono tomu tak doopravdy je. Mám pocit, že jsem nestihla ani pořádně vydechnout a už je tady červen.
V květnu jsem toho měla na práci hodně. Moje malé baletky, co je učím, měly víkendové soustředění a závěrečné vystoupení, konalo se rozloučení s maturanty u nás na škole, jela jsem na mládežnickou víkendovku, ve škole se mi kupily testy a závěrečná zkoušení, takže jsem v konečném důsledku na čtení zrovna moc času neměla. Proto jsem překvapená, že se mi podřilo přečíst celkem 3 knihy, jednu novelu a jednu audioknihu. A rozečetla jsem Noční cirkus (dnes je prvního a jsem už padesát stránek před koncem, ale ten ještě do tohoto shrnutí počítat nebudu.

Měsíc jsem začala krásně. Respektive tedy velmi povedenou knihou, protože slovo krásné je v takto mrazivém thrilleru trošku nepatřičný výraz. Přečetla jsem totiž Dítě číslo 44 od Toma Roba Smithe. Tento měsíc do kin taky putuje film natočený dle motivů této knížky, i když to nebyl ten důvod proč jsem knížku četla já. Ovšem kniha mě doopravdy nachla a uchvátila a vy si mé salvy na ni můžete přečíst v mé recenzi. Hned po dočtení takto epického díla jsem měla chuť pustit se do něčeho, co by se kvalitou předešlé knize vyrovnalo, měla jsem prostě chuť na vážně povedenou knihu. Sáhla jsem tedy znovu po Orwellově knize 1984, kterou jsem měla rozečtenou už nějakou dobu, ale nikdy jsem si nenašla čas se do ní pořádně ponořit. Tentokrát jsem knížku tedy dočetla. Užívala jsem si každou stránku a knihu si naprosto zamilovala.

Ovšem po dvou takto těžkých a hutných knihách jsem měla chuť na poněkud lehčí a nenáročnější čtení. Již nějakou dobu mi na tabletu "ležela" kniha Jsem roztříštěná, o které vím, že je oblábenou young adult dystopií spousty mých oblíbených blogerů, a tak jsem se do ní pustila i já sama. Musím říct, že jsem byla naprosto ohromená nadherným jazykem. Ještě nikdy jsem nečetla poetičtěji napsanou young adultovku a ještě k tomu dystopii. Líbilo se mi, jak si Tehera Mafi hrála s dynamikou textu a jak se ji dařilo dávat důraz na důležitá slova. hlavní hrdinku Juliett jsem si taktéž okamžitě zamilovala. Problém celé knížky ovšem vězel v tom, že děj byl neuvěřitelně plochý. Autorce se sice podařilo dostat se do hlavy Juliett, ovšem všechny ostatní postavy se mi zdály jaksi ploché a celý svět nebyl nijak komplexní, nezdál se mi reálný a živý. Děj byl nudný, moc se toho nedělo. A romantická dějová linie byla neuvěřitelným klišé. To jsem sice od young adultovky čekala, ovšem už dlouho jsem se nesetkala d romancí, která by mě nechala více chladnou. Absolutně jsem nevěřila ničemu, co k sobě hrdinové cítili a nedokázala jsem s nimi ani trochu symatizovat. Konec už mi přišel zajímavější, a díky němu si určitě přečtu i další díl. Celkově jsem knížku ohodnotila takovými silnjšími třemi hvězdičkami.

Hned po dočtění Roztříštěné jsem si přečetla navazující novelu Destroy me, která mí asi takových osmdesát až sto stránek a je vydána jen v angličtině. Novela není nijak náročná a jen lehce rozvíjí děj. Je psána z pohledu Warnera a děj navazuje na poslední události prvního dílu. Musím říct, že jsem s Warnerem začala trochu symatizovat, přesto jeho chování v jedničce moc nechápu a přijde mi dost slaboch. Během celého měsíce jsem taky poslouchala Norské dřevo od Haruki Murakamiho. O autorovi a jeho knihách jsem slyšela vždy jen samou chválu a nemohla jsem se dočkat, až  sama posoudím, zda je takovéto pocty hoden. Po doposlechnutí jsem trošku na rozpacích. Příběh nebyl špatný a bylo zajímavé pro změnu slyšet příběh zasazený do úplně jiného prostředí, ovšem žádná bomba to také nebyla. Poslouchání jsem si doopravdy užila, ale nejsem si jistá, do jaké míry za to může hlas narátora a do jaké příběh samotný. Musím si trochu utříbit myšlenky a potom napíšu recenzi.

To by bylo ke knihám vše. Co se kinematografie týče, moc toho na kontě nemám. Na začátku měsíce probíhalo v rámci projektu 100 promítání filmu Klub rváčů, na který jsme se tedy šly kouknout do kina i my se sestrou. Film, natočený dle knižní předlohy, je již klasikou a já si jej na velké plátně velmi užila. Co se seriálů týče, občas jsem prokrastinovala sledováním starých dílů New girl, ale ani na to jsem nakonec neměla zas tak moc času.
A jak jste na to vy? Jaká byla vaše nejoblíbenější kniha za minulý měsíc? Viděli jste nějaký zajímavý film? A pokud jste článek dočetli až sem, máte u mě zlatého bludišťáka. :)
Jo a ráda bych vám připomněla Letní giveaway, do které jsou momentálně přihlášeni jen dva jedinci, tak hurá do toho! :)