My life in pictures #1

Jak už jsem naznačovala na facebooku, jsem zaměstananá. Nic nestíhám. Jsem žena hrozně moc zájmů a koníčků a můj volný čas není obsazen jenom čtením. Proto jsem v posledních pár týdnech na blogování a čtení neměla prostě moc času. Taky jsem poměrně kreativní člověk a htozně mě užíralo, že tento blog je jako přes kopírák stejný, jako všechny ostatní blogy. Nechci aby tyhle stránky byly jen knižními stránkami s plno recenzemi a TAGy. Mám spoustu nápadů a konceptů, které bych ráda uskutečnila, ale prostě jsem to poslední dobou moc nestíhala. A právě proto píšu. Chtěla bych se vám omluvit za mou neaktivitu. Nebojte, s blogováním ani se čtením neplánuju v dohledné době skončit, ale chci do těchto stránek dát více sebe. Nechci tady psát jen recenze, přestože to bude hlavní zaměření mého blogu. Tímto bych vás tedy chtěla poprosit o trpělivost. O víkendu si snad vyšetřím dostatek času, abych tu něco přidala. Dneska tedy začneme směnu tím, že vám poodhalím trochu mého "soukromí" fotkami, které jsem v posledních pár týdnech vyfotila přes mobil. Takže takový můj foto-deníček. :D

[27.2.]

Oslava narozenin mojí nejlepší kamarádky.

 [28.2.]

Koktejl se sestřenkou na prázdninách v Praze.

 [3.3.]

Užívání si volna na prázdninách v Praze.

 [7.3.]

Večerní mazlení s Meggie.

 [8.3.]

Vychutnávání si prvních slunečních paprsků se ségrou.

 [9.4.]

Dechberoucí západ slunce na zahradě.

[11.4.]

Dokonale strávená sobotní noc se sourozenci. Procházka a filmový večer s italskou pizzou a gyrosem!

 [15.4.]

Při každodenní cestě na vlak do školy. Miluju mraky.

 [16.4.]

Ve vlaku na cestě do školy. Miluju moji školu a miluju i dojíždění.

[17.4.]

Na školní víkendovce, která se konala na mém nejoblíbenějším místě. Miluju mou školu, své přátelé a kraj, ve kterém žiji.

[21.4.]

Moje kočka působí jako dokonalý antistresák. Hachiko. <3

Naprostou většinu těchto fotek najdete také na mém instagramu. (Odkaz v kontaktech.)

P jako Pivo | audiokniha

Loni jsem si předsevzela, že hodlám rozšiřovat své čtenářské obzory. Zjistila jsem totiž, že jsem četla až závratně velké množství knížek v žánru young adult, a proto jsem chtěla svoje čtenářské zážitky obohatit i o klasickou literaturu, adult knížky, knížky pro děti a audioknihy. A  proto jsem byla tak nadšená, když mi nakladatelství OneHotBook nabídlo audioknížku P jako pivo, jelikož tou jsem zabila dvě mouchy jednou ranou - knížka pro děti a audiokniha! Alespoň takové bylo mé očekávání. Ve finále se ukázalo, že P jako pivo je daleko více, než jen obyčejná kniha pro děti, ale o tom si více povíme později.

“You know what the game of golf is, don't you? It's basketball for people who can't jump and chess for people who can't think.” 

Když jsem se o P jako pivo poprvé doslechla, nestačila jsem se divit. Knížka o pivu a pro děti? A jak

může vůbec nějaký američan napsat knihu o pivě? Ovšem rozhodla jsem se, že si nebudu dělat předsudky a raději se sama přesvědčím, jestli takovýto námět může vůbec pro děti fungovat. Vyjímečnost této knížky spočívá v tom, že autor se nesnaží děti nijak zjevně poučovat. Jen popisuje události dospěláckého světa očima zvídavé šestileté Grácie Pierklové. Grácie má pocit, že všechno v jejím životě se poslední dobou točí kolem piva a rozhodne se, že této zlatavé tekutině musí přijít na kloub. Při svém pátrání mimoděky zažije spoustu zajímavých věcí, ať už jde o osobní kontakt s kapalinou, konfrontaci s učitelkou nedělní školky, nebo setkání se s vymyšlenou pivní vílou.

Ačkoliv jsem k samotnému příběhu původně přistupovala dost skepticky, musím říct, že napsat knížku pro děti o pivě byl opravdu skvělý nápad. Myslím, že děti podobné věci zajímají a určitě takto originální námět ocení. A v podání Toma Robbinse šlo i o opravdu jedinečně zpracovaný příběh, který si určitě s chutí přečtou i rodiče. Snad v žádné knížce jsem se ještě nesetkala s tak vtipnými a originálními přirovnáními. Je vidět, že autor povolil uzdu své fantazii, čímž se snadno zavděčí jak mladým čtenářům, tak i těm starším, jelikož je knížka díky nim neuvěřitelně vtipná.

“Beer can lead men to think they're mighty and foul-mouthed women to believe themselves amusing and hip.” 

Pro vyprávění této knihy nemohlo nakladatelství OneHotBook vybrat lepšího narátora než Oldřicha Kaisera. Oldřich je pro čtení pohádkového příběhu jako dělaný, jeho hlas je příjemný a uklidňující. V jeho podání nešlo jen o prosté přečtení příběhu, ale o opravdový posluchačský zážitek, jelikož se dokázal do rolí dokonale vcítit a skvěle je zahrát. Měnil hlasy pro každou postavu, odmlčoval se na správných místech a naopak zrychloval čtení v pasážích, kde si to příběh vyžadoval. Někdy se do příběhu tak vžil, že bylo těžké uvěřit, že knihu sám nenapsal.

Stejně jako u všech audioknih, ani v této nechybí hudební prvky. Trochu jsem se tohoto aspektu audioknížky bála, jelikož se může snadno stát, že hudební doprovod je moc násilný a kazí potom celkový dojem z příběhu. O to více jsem byla mile překvapena! V této knížce nešlo jen o hudební úvod do každé kapitoly, ale celou knížku provázelo množství různých zvuků, ciknkání, syšení, šumění či bublání, které byly do příběhu vsazovány na pravých místech a jenom podněcovaly humornou a rozvernou náladu.

“It's personal freedom, not hundred dollar bills that lights the soul's cigar.”

P jako pivo je opravdu jedinečná audiokniha. Samotný příběh nemusí učarovat úplně každého, ovšem v podání audioknihy je těžké si knihu nezamilovat. Takže pokud máte doma zvídavé dítě, které už nebaví stokrát omálané příběhy o princeznách a dracích, nebo pokud vy sami by jste si rádi rozšířili obzory a zkusili si poslechnout tak trochu výstřední pohádku, P jako pivo bude pro vás tím pravým.

Audioknihu P jako pivo si můžete objednat na stránkách OneHotBook.

Book Talks #6 | Booktubers pt.2

Není žádným tajemstvím, že mám moc ráda booktubery, kteří točí videa o knihách. Ráda poslouchám, co si různí lidé myslí o knihách, které jsem četla, nebo které se chystám číst. A i přesto, že  v Česku se již rozrůstá komunita lidí točících videa o knížkách, přesto stále dávám přednost těm zahraničním, jelikož je tam daleko větší výběr. Už kdysi jsem psala článek o mých oblíbených booktuberech, ale od té doby jsem objevila několik nových, které mám často ještě raději.

 #1

Books Beaty Ameriie

Je až k neuvěřění, že tato talentovaná napůl korejská sympaťačka začala videa točit teprve nedávno. Proč jeto k neuvěření? Protože její videa jsou naprosto profesionální! Amerie je nejen sympatická, ale taky velmi chytrá, inteligetní a vtipná. Sama je spisovatelkou a je vidět, že doopravdy rozumí literatuře a spisovatelskému řemeslu. Je pro mě obrovskou inspirací! Velkým plusem kanálu je i to, že mimo knižní videa Ameria sem tam přidá i nějaké to beauty video, na které se vždycky ráda podívám. 

#2

Sarah Actually Reads

Znáte americký výraz SASSY? Protože přesně s tímto výrazem si pojím tuto sympatickou youtuberku. Trochu mi svými videi připomíná méně hyperaktivní verzi mé oblíbené Ron Lit. Taky točí méně videí o politice a úvahách a více videí zaměřuje na knihy. Za což jsem fakt ráda. Taky čte dost knížek, které já sama mám na svém wishlistu a dost se shodujeme v názorech. Plus jejjí kočky jsou ve videích naprotsto vtipné. 

P.S. zmínila jsem se, že je fanynkou Jany Eyrové?! :))))

#3

Impression Blend

Třetí na mém seznamu je Marianna. Marianna je neuvěřitelně chytrá a inteligentní. Je vidět, že knížky nečte jenom kvůli tomu, aby zabila čas, ale doopravdy nad nimi přemýšlí a její recenze jsou plné hlobokých rozborů a objektivních hodnocení. Na její doporučení se moje TBR seznam pořádně rozšířil. A dalším velikým plusem je, že Marianna točí i vide o filmech, jelikož kinematografie je její další velikou vášní. Její kanál rozhodně stojí za pozornost.

Vím, že dnešní seznam byl poněkud kratší, ale tyhle tři dámy jsou momentálně mé úplně nejoblíbenější. Sleduju pravidelně i další, ale ty zdaleka neobdivuji tak moc, jako právě tyto. Doufám, že jste minimálně jednu z nich neznali a že jsem vám tímto článkem trochu rozšířila obzory.

Mrs. Poe od Lynn Cullen | Recenze

Autor:  Lynn Cullen
Název v originále: Mrs. Poe
Nakladatelství: Metafora
Počet stránek: 376
Mé hodnocení obálky: 4/5
Recenze:
Skrze svůj román se nám snažila Lynn Cullen podat svou beletrizovanou verzi životopisu známého spisovatele Edgara Allana Poe. Hned v úvodu své knihy nás spisovatelka (či její editor) varuje, že kniha je pouhou historickou fikcí a že všechny postavy, lokality i děje jsou přikrášleny autorčinou fantazií. Po svém zkoumání Edgarova života se nám snažila podat i jiný pohled na Edgarův osobní život. Troufale se snažila kouknout na jeho milostný život a  jeho aférku se spisovatelkou Osgoodovou, která je dodnes jen velikou spekulací, použila jako předmět své knihy. Tato kniha vyvolala ve světě veliké spekulace a hodně uznávaných kritiků ji odsoudila jako naprostý literární brak, vzhledem k tomu, že si autorka dovolila znovu otevřít pomyslnou skříň Edgarova osobního života a vytáhla z ní ty největší kostlivce, což se mnohým milovníkům Poea vůbec nelíbilo. I já mám ráda pochmurná díla tohoto literárního velikána. Jeho osobní život jsem nikdy moc neřešila, jenom jsem věděla o jeho manželství s jeho podstatně mladší sestřenicí. Tento román mě tedy nepohoršil a rozebírání vztahu se spisovatelkou Osgoodovou mi přišlo spíše zajímavé. Přesto mám k této knize lehce smíšené pocity.

Ve své knize se autorka snaží držet známých historických faktů o Poeově životě. Kniha se odehrává v New Yorku v rozmezí dvou let (1845 - 1847), kdy se Poe těšil největší slávě z vydaného Havrana. Žil se svou manželkou — sestřenicí, a její matkou — jeho tetou, v docela prostém domě a ve vyšších kruzích společnosti byl znám pro svou bouřlivou povahu, přičemž  každý spisovatel té doby se obával jeho recenzí, které byly vždycky velice nelítostné a kruté. Pouze jedna spisovatelka - Francess Osgood - se jeho kritiky bát nemusela, jelikož její básně Poe vždy vyzdvihoval až do nebes. A také díky jeho chvále se podařilo Osgoodové proslavit. Právě jejíma očima můžeme číst příběh této knihy. Hned od prvních stran knihy je zjevné, že mezi Poem a Osgoodovou je určitá chemie a že oba spisovatelé si jsou daleko bližší, než je možná pro sezdané lidi přípustné.

“It is as if producing a creative work tears a piece from your soul. When it is ripped completely free of you, the wound must bleed for a while. How similar it is to letting go of a dream, your hope, or your heart’s desire. You must open up and let it drain.” 

U mnohých čtenářů vyvolalo otevření tak konspiračního tématu veliké pobouření. Ovšem pravdou zůstává, že dodnes víme o Poeově osobním životě velmi málo. S jistotou víme jen všeobecně známá fakta, jako že  byl sirotkem a měl velmi krušné dětství. Jistí si také můžeme být tím, že si doopravdy vzal svou podstatně mladší sestřenici a také si můžeme být jisti tím, kdy zemřel. O všem ostatním můžeme jen spekulovat. Proto si myslím, že je dobré brát i tuto knihu pouze jako další z možností toho, jak mohl Poeův život vypadat. Autorka dala několikrát najevo, že nepředpokládá, že takto se věci skutečně odehrály, jen chtěla poukázat na to, že i takto se mohly události vyvíjet. Popustila uzdu své fantazii, a já musím říct, že jsem si její temný příběh velmi užívala.

Moc se mi líbil styl autorčina psaní. Román působil, jako by byl napsán v devatenáctém století, díky autorčiným poetickým výrazům a rozvinutým větám bohatým na popis. Kniha se opravdu četla velmi dobře, byla psána více než poutavě a já se přistihla, že příběh doslova hltám. Na své si přijdou všichni milovníci čarovných metafor a přirovnání. Autorce se také podařilo vykreslit strukturu společnosti. Společně s hlavními hrdiny můžeme nahlédnout do vyšší společnosti a uvědomit si, že ani v nejvyšších kruzích nebyl vždycky život takový, jaký se mohl na první pohled jevit.

“Tell me,” said Miss Fuller, “who is behind a great woman?” She looked around our circle, then stopped at me. “That’s right. No one. She has to get there by herself.” 

Jednou z nejsilnějších stránek knihy byly postavy. Ať už samotná Francess, nebo Poe, tak i všechny vedlejší postavy byly vykresleny tak realisticky, že působily jako živé. A vzhledem k tomu, že se kniha snaží držet reálných historických základů a se odehrává v druhé polovině devatenáctého století, často jsme s emohli setkávat se zmínkami o téměř všech slavných osobnostech, které v té době žily. Z  počátku mi přišlo velmi sympatické, že mohu sledovat Edgara Allana Poea ve stejné místnosti se spisovatelkou Alcotovou (Malé ženy), ovšem ke konci knihy se to už slavnými osobnostmi jen hemžilo, až mi to přišlo trochu nerealistické a přehnané. Přesto musím smeknout klobou  před autorčiným umem vcítit se do pocitu postavy. Díky tomu bylo velmi snadné sympatizovat s rozporuplnými pocity Francess.

“Madness,” he said quietly, “is as a drop of ink in water. It sends sly tendrils from the afflicted person into everyone around until all are shaded in black. Soon one does not know who is mad and who is not.” 

Jedním z největších témat této knihy byla otázka samotné lásky. Líbilo se mi s jakou chytrostí a

inteligencí spisovatelka otevřela tak diskutabilní téma, a dovolila svým čtenářům, aby si na tak složité předmět utvořili svůj vlastní názor, aniž by na ně nějak tlačila. Bylo to, jako by si sama připomínala slova, která v knize vložila do úst panu Peovi: "Vy a já jsme básnici, paní Osgoodová. Naší prací je otázky pokládat, ne na ně odpovídat." A musím říct, že tuto část splnila paní Cullenová ve své knize velmi zdařile. Kniha mě doopravdy donutila zamyslet se na tím, co to vůbec láska je a kde se nachází nějaká hranice mezi touhou a rozumem. Přesto se musím přiznat - přestože romance mezi ústředními postavami nebyla nijak nepatřičná či vulgární - přistihla jsem se, že často mě právě ona romance příběhu unavovala a působila na mě trochu přeslazeně. Domnívám se ovšem, že je to pouze mými osobními preferencemi, jelikož moc nefandím přílišné romantice v literatuře.

I přesto, že kniha už tak nabídla mnoho různých námětů na přemýšlení a byla velmi bohatá na detaily i příběh, autorka ještě navrch tomu všemu přidala tajemnou a temnou dějovou linii. Dost možná to prostě k příběhům o Edgarovi patří, přesto si myslím, že by možná bylo lepší, kdyby ke konci knihy bylo trochu méně dramatu. Opět jde ovšem o mé osobní preference a z objektivního hlediska musím přiznat, že onen tajemný aspekt knihy na příběhu nikterak neubíral a ještě mu možná dodával na kvalitě.

“First you must believe there is a soul."

"Do you?"

"If by a soul one means the creature who lives within each of us, a creature born loving, born joyful, but who with each wordly blow shrinks more deeply into its shell until at last, the poor desiccated thing is unrecognizable, even to its own self, yes. I do.” 

Celkově se musím přiznat, že mě kniha Mrs. Poe velice překvapila. Už dlouho mě žádná kniha nedonutila se tolik zamyslet. Taky se mi už dlouho nestalo, že bych se nějakým příběhem cítila tak pohlcená. Dokonce jsem v průbehu čtení také pátrala na internetu a zjišťovala si různé faktické informace o životě Francess Osgoodové, jejím manželovi i dětech a o rodině pana Poea. Netvrdím, že mě kniha přesvědčila o tom, že Poe měl milenku, nebo že ji dokonce vroucně miloval. Přesto mi kniha poskytla další pohled na jeho život, rozšířila mi obzory a donutila mě zamyslet. A proto považuji tuto knížku za velmi zdařilou.
A já tímto děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku!

Abeceda knihomola | D

Přijde mi to jako včera, co jsem zveřejňovala úvodní článek k projektu abeceda knihomola a dneska již vypisuju čtvrté písmenko! Ovšem nebudeme to prodlužovat, u tohoto písmenka bylo pro mě lekhé sestavit seznam, tak se pojďme kouknout, které výrazy se mi s tímto písmenem pojí!

Dickens Charles

Byl by div, kdybych tohoto pozoruhodného muže nezařadila na svůj seznam. Obdibuji jej hned z několika důvodů. Nejenže díký jeho románům měnil k lepšímu dobu, ve které žil, ale jeho knížky jsou opravdovými mistrovskými díly. Teda, přiznám se, že jsem od něj zatím četla jen Olivera Twista a Davida Copperfielda, přesto se tyto dvě knihy navždy usadily v mém srdci. Dickens je pověstný svým detailním popisem postav a míst, což mnohým přijde nudné, pro mě to ovšem bylo důvodem zamilovanosti. A pokud jste od něj jetš nic nečetli, doporučuji vám, aby jste mu dali šanci, protože to stojí za to.

Drama

Ano, jsem si plně vědoma, že drama a divadelní zpracování tak úplně nezapadá do běžné literatury, přesto mám drama s knihomolstvím spojené. Stejně jako u poezie, ani tady si netroufnu tvrdit, že jsem velikým odbordíkem. Přesto k divadlu a divadelním hrám odjakživa tíhnu. Ať už jako čtenář louskající si doma Shakespeara, či jako divák  usazený v sále divadla, tak i jako samotný aktér. Herectví není mou největší vášní, ani nejsem kdo ví jak dobrá, přesto mám k hraní velmi kladný vztah a odjakživa k němu tíhnu.

Dystopie

První dystopií, kterou jsem přečetla, byla Hunge Games série. Do té doby jem neměla ani tušení, že něco podobného existuje, dokonce jsem do té doby ani nečetla žádné young adult knížky. Ovšem HG mi otevřela dveře do úplně nového světa. Do světa, který se mi moc zalíbil a dnes považuji žánr dystopie  za jeden z mých úplně nejoblíbenějších. Netvrdím, že jsem četla nějaké přeberné množství sérií, ale to nemění nic na faktu, že dystopie mám moc ráda. Nejvíce se mi (hned po HG) líbí Divergence, Ready Player One, Chaos triologie či Prvních 100.

Síla vzdoru | Recenze

Poslední díl této úspěšné triologie obkolpuje nejvíce kontroverzních názorů. A není se čemu divit. Během dvou předešlých dílů bylo otevřeno hned několik oblastí, které vždy rozdělily fanoušky na dvě skupiny. V tomto díle můžeme sledovat, jak se tato témata uzavírají a je logické, že jedna polovina fanoušků bude vždy nespokojená. Tímto si autorka na sebe tak trochu upletla bič, přesto si troufám tvrdit, že se jí třetí dál této trilogie velmi povedl a já jen smekám nad její odvahou popsat konečný díl a uzavřít příběh tak, jak to udělala.

“What I need is the dandelion in the spring. The bright yellow that means rebirth instead of destruction. The promise that life can go on, no matter how bad our losses. That it can be good again.” 

Co se příběhu týče, třetí díl je nejvíce odlišný od těch ostatních. Nečeká nás již aréna, ani Turné vítězů. Dokonce hlavní postavy nejsou většinu příběhu pohromadě. Přesto tento fakt neubírá na zajímavosti a poutavosti příběhu. Autorka se zaměřila na popis kruté stránky války. Poukazuje na to, jak je válka nemorální a nelítostná. Pokazuje na to, že někdy je těžké vědet na čí straně leží spravedlnost a že někdy může být hranice mezi dobre a zlem velice tenká. Vztahové linii příběhu se ve třetím díle sice nedostává tolik pozornosti, přesto můžeme pozorovat, jak si Katniss začíná uvědomovat rozdíl mezi zamilovaností a láskou, nákloností a sympatiemi a tak nějak mimoděky si dává svůj milostný život do pořádku. A i přes to, že díky válce a všem okolnostem je kniha neuvěřitelně temná a pesimistická, přesto vás děj doopravdy pohltí a zaujme. Přesto musím podotknout, že oproti předešlým dílům, zde se nenajde tolik akce, zvláště v první polovině knihy. A vzhledem k tomu, že autorka věnovala větší pozornost psychologickému rozboru postav a jaký vliv na ně má válka, občas se objevily i pasáže, kdy jsem se přistihla, že se trošku nudím.

“Fire is catching! And if we burn, you burn with us!”

Co se postav týče, třetí díl byl po této stránce mým nejoblíbenějším. Katniss se díky všem krutostem, kterými si prošla, dost změní a dle mého názoru i dospěje. Chová se přiměřeně k okolnostem, ale přesto musím ocenit to, že byla velmi rozumná a čestná.
Co se Hurikána týče, ve třetím díle dostal daleko více prostoru. než kdy dřív a my tím pádem můžeme dokonale pochopit jeho divokou povahu. Vždycky stojí věrně po Katnissině boku, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že k ní prostě povahově nesedí. Ano, jako přítel možná, přesto mi přišlo, že Katniss díky němu často jednala až moc spontálně a nelogicky. Jeho prudkost a horlivost by mohly být úctyhodné, kdyby se je naučil trochu krotit.
Peeta se změnil asi nejvíce. Stále je neuvěřitelně milý a pozorný, ale hry jej změnily. Ztvrdnul a vyrostl.  Z někdy trochu naivního mladého chocha se stal rozumný muž a tato role mu velice slušela.
Za pozornost stojí také vedlejší postavy, jako třeba Prim, která od prvního dílu dospěla osamostatnila se, nebo i Katnissina matka, kterou válka konečně probrala z otupělosti a donutila ji konečně zase žít. A pak samozřejmě Finnick, kterého pokud jste si nezamilovali v druhém díle, ve třetím vám srdce ukradne určitě,

“I drag myself out of nightmares each morning and find there's no relief in waking.”

Celkově jde o opravdu dobře napsaný závěr triologie. Na konci knížky máte takový ten dobrý hořko-sladký pocit a jste ponecháni napospas svým myšlenkám. Hunger games není jen obyčejnou dystopickou young adult triologií, ale jde o opravdu vyjímečné dílo, které ve vašem srdci zakoření a dlouho tam zůstane.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

 

Wrap Up | Březen 2015

Je vůbec možné, že už začíná čtvrtý měsíc tohoto roku? A kam se vůbec poděl celý březen? Přijde mi to jako včera, co jsem dělala shrnutí minulého měsíce, a už je tady zase nové!
Tento měsíc jsem se ke čtení moc nedostala. Hned první týden v měsíci jsem byla na prázdninách u sestřenky v Praze, kde jsem toho podnikala tolik, že ke čtení jsem se moc nedostala. Další týden ve škole byl dost šílený se sposutou organizace školní víkendovky a písemek. Potom zase přijela sestřenka k nám, takže jsem opět moc nečetla. A než se člověk naděje, je tady konec měsíce a mě se podařilo přečíst jen 3  knihy a 1 komiks. Jsem ostuda. Dokonce jsem ani nestihla dočíst Pána Prstenů, jak jsem doufala. No vážně, jak mohl ten měsíc tak rychle utéct?

Batman Rok Jedna - Frank Miller

databáze knih | goodreads | recenze

Esej o tragédii - Elizabeth Laban

databáze knih | goodreads | recenze

Aréna smrti #1 - Suzanne Collins

databáze knih | goodreads | recenze

Vražedná pomsta #2 - Suzanne Collins

databáze knih | goodreads | recenze

Celkem jsem tedy tento měsíc přečetla 1085 stránek. Což asi není úplně nejhorší vzhledem k tomu, jak moc zaměstnaná jsem byla. A taky vzhledem k tomu, že na všechny zmíněné knížky, kromě poslední, jsem udělala i recenzi. Přesto doufám, že duben bude daleko úspěšnější. 

Nejlepší kniha

Aréna smrti. I po tak dlouhé době jsem si knížku absolutně oblíbila a znovu se do ní zamilovala. Rozhodně patří na seznam mých úplně nejoblíbenějších knížek. Taky se mi líbilo, jak nostalgické pocity ve mě vyvolávala. 

Nejhorší kniha

Vzhledem k tomu, že všechny knihy, co jsem četla byly minimálně dobré, je těžké vybrat tu nejhorší. Přesto bych musela říct Edej o tragédii, které jsem nakonec udělila nejnižší hodnocení.

Nejlepší obálka

Tak tady je to remíza mezi Esejí o tragédii a Batmanam. Miluju obě stejně a obě jsou vážně dokonalé!

Největší překvapení

Asi Batman, protože jsem nečekala, že by mě dokázal komiks tak nadchnou, pohltit a uchvátit. Rozhodně vám ho všem doporučuji!

Kniha, která je podle tebe nadhodnocená

Asi Esej o tragédii. Ta knížka vůbec není špatná, ale nijak mě neuchvátila a z knížek, které jsem tento měsíc přečetla, mi hodnocení nesedělo jenom u této.

Kniha, která má podle tebe moc nízké hodnocení

Tady bohužel nevyberu ani jednu, protože kromě Eseje mi všechny přišly hodnocená dost realisticky a férově.

Nejoblíbenější postava

Katniss Everdeen. Je to zvláštní, protože když jsem triologii četla poprvé, Katniss jsem si moc neoblíbila a spíše mi lezla na nervy. Teď už jí vážně obdivuju a dokážu se s ní lépe ztotožnit a proto si zaslouží být v této kategorii jmenována!

Nejvtipnější kniha

Ani jedna nebyla vyloženě vtipná, ale párkrát jsem se uchechtla u Arény smrti. Něketré jejich hlášky jsou prostě skvělé. :)

Nejoblíbenější pár

Tak tady je to jasné - samozřejmě, že Peeta a Katniss. Ti dva byli odjakživa mými favority!

I přes to, že jsem nepřečetla nijak závratné množství knížek a ani jsem nebyla na blogu nějak extra aktivní, přesto byl březen pro mě osobně velmi zajímavým a zábavným měsícem, kdy jsem toho prožila opravdu hodně. Krom mého osobního života se toho taky trochu přihodilo i tady. I přes to, že jsem nenatočila žádné další video (nebojte, brzy se dočkáte), mých odběratelů na youtube stále přibývá, stejně tak, jako pravidelných čtenářů tady na blogu, děkuju moc. Jak jste si asi všimli, taky jsem navázala spolupráci s několika nakladatelstvími a internetovými stránkami, což mě nadchlo pro čtení ještě více!

Vražedná pomsta | Recenze

(Abeceda knihomola - C)
Není to tak dlouho, co jsem napsala recenzi na první díl Hunger Games triologie a už mám dočtený i druhý díl. A jak to se mnou je při druhém čtení těchto knížek? Opadlo ze mě již nadšení z této všemi milované série? Je druhý díl stejně dobrý, jako ten první?
(Pozor! První odstavec je anotace a může obsahovat spoilery, pokud jste nečetli první díl!)

V druhém díle této úspěšné triologie sledujeme to, jak se dva mladí výherci Katniss a Peeta, vyrovnávají z chaosu, který s sebou přinesla jejich výhra v Hladových hrách. Člověk by řekl, že po výhře už budou mít oba mladíci klid, ale opak je pravdou. Katnissin čin s boblemi je brán jako akt rebelie a ona má co dělat, aby přesvědčila prezidenta Snowa i celý Panem, že to byl pouze čin zamilovanosti. Ve vzkvétající revoluci se snaží zachránit všechny lidi, na kterých jí záleží a ještě do toho vyřešit své pocity k Peetovi i Hurikánovi.
I druhý díl této úspěšné triologie mě nezklamal. V prvním díle se nám autorka snažila poukázat na zvrácenost celé Panemské společnosti, a pak nám také připravila opravdu zajímavý a akční příběh. V druhém díle myslím strávila daleko více času nad charakteristikou postav a relistickým popisem toho, jak těžké mohou někdy vztahy být a jaký dopad má na člověka tak těžká událost. Musím se přiznat, že se mi ona první polovina knihy, která je trošku zdlouhavější, dost líbila. Bavilo bě zkoumat, jak se která postava chová a přistihla jsem se, že přemýšlím nad tím, jaké chování by v dané situaci asi bylo nejmoudřejší. A to je myslím přesně to, o co se podle mě autorka snažila. Je opravdu správným řešením riskovat život vašich nejbližších, rozpoutat revoluci s nejistým příslibem změny k lepšímu, nebo je lepší utéct, nechat politiku za sebou a žít si svůj život někde v lesích?

Líbilo se mi, jak v druhém díle autorka pracovala se všemi svými postavami. A žádná z nich nebyla jenom černá, nebo bílá, ale postavy měly značnou hloubku a byly opravdu reálné. Něčinili jen správná rozhodnutí, ale právě to je dělalo lidskými a snadno pochopitelnými. V druhém díle jsme také měli šanci lépe poznat Hurikána, Haymitche i další postavy, které v prvním díle byly spíše v pozadí.
Děj byl podle mě strukturován dobře. Přesto jsem si ale všimla, že v druhém díle je daleko více

hluchých míst a nastaly i části, kdy jsem se vyloženě musela nutit číst dál. Je dost možné, že je to způsobeno tím, že šlo o re-reading a proto jsem už předem věděla, co se stane, přesto si myslím, že oproti prvnímu dílu šlo o jistý pokles. Ovšem není se čemu divit, vždyť prvním dílem nasadila autorka sama sobě téměř nepřekonatelnou laťku!
Druhý díl této triologie byl opět dobrodružnou jízdou. Člověk se do knížky snadno začte, příběh je zajímavý a zábavný a postavy jsou ohromě sympatické. Závažná témata jsou v knize prezentována velmi nenásilně, takže čtenáře neruší a dopřejí mu prostor k vytvoření si vlastního názoru. Celkově jde o naprosto skvělé dílo, které by nemělo chybět v žádné knihovničce!
Já děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!

Abeceda Knihomola | C

Kdyby jste se ještě chtěli zapojit, nebo by jste chtěli lépe pochopit, o co jde, můžete si přečíst můj minulý článek, kde jsem všechno vysvětlila.
Ano, jsem ostuda! Sama pořadatelka projektu nedokáže splnit podmínku, že články bude vydávat každé úterý. Zjistila jsem ale, že zrovna úterky jsou pro mě nejhektičtějším dne týdne a přednastavování je s mým nabitým programem téměř nemožné. Doufám přesto, že se na mě nebudete zlobit a že si mou abecedu přečtete rádi i v jiné dny. No a dnešním třetím článkem bych vám ráda představila mé asociace s písmenkem C.

Cecelia Ahern

První spisovatel, který mě při písmenku C napadne, je právě tato irská spisovatelka, která napsala jak takové hitovky jako je PS. Miluji tě, nebo Kde končí duha (Love, Rosie), tak i méně známé díla jako je třeba Až se tě život zeptá, Kdybys mě teď viděla, nebo třeba mou oblíbenou - Cesta ze ztracena. Cecelia je opravdu talentovaná spisovatelka. Píše knihy ze života, které mají často co do činění se závažnými tématy lásky, přátelství a vztahů. Přesto jsou její knížky naprosto výjimečné a jedinečné, jelikož se ve svých knihách nebojí pustit uzdu fantazii a proto se její knihy pohybují na hranicích reality a představivosti. Já na jejích knížkách opravdu ujížděla, když jsem byla mladší a moc se mi líbil právě onen fantastický prvek jejích knížek. Pokud máte chuť na něco oddechového, ale zábavného a se zajímavou myšlenkou, její knihy jsou to pravé pro vás.

“You shouldn’t try to stop everything from happening. Sometimes you’re supposed to feel awkward. Sometimes you’re supposed to be vulnerable in front of people. Sometimes it’s necessary because it’s all part of you getting to the next part of yourself.”

—  Cecelia Ahern, The Book of Tomorrow

Citáty

Už jako malá jsem si libovala v tom, že všechny zajímavé věty, které mi někdo řekl, které jsem zaslechla a nebo, které mě samotnou napadly, jsem si zapisovala do zvláštních deníčků. Líbilo se mi mít sbírku mouder a předmětů k zamyšlení. Jsem myslitel už od malinka a chuť přemýšlení a hloubání mě neopustila ani dodnes. Vždycky ocením, když autor do knížky vkládá dechberoucí věty, které si podtrhávám a ještě dlouho nad nimi přemýšlím. Jedny z mých nejoblíbenějších citátů má na svědomí C.S.Lewis (jehož první písmenko je schodou okolnosti také C!), nebo třeba Tolkien. 

Čaj

Někomu tato třetí asociace může připadat zvláštní, ovšem pro mě osobně je čaj se čtením velmi úzce spojen. Aby jste mi rozumněli - čtu kdekoliv a kdykoliv. Klidně i na zastávce, v nudných hodinách chemie, nebo v čekárně u doktora. Ovšem úplně nejšťastnejší jsem, když si můžu udělat čtecí odpoledne a číst si úplně kde se mi zachce. Mezi mé nejoblíbenějš místa, když je škaredě je horká koupel vody (ano, opravdu čtu ráda ve vaně!), ale nebo když je hezky, tak nejraději čtu venku v přírodě (náš dům je obklopen lukami s stromy, které tomuto účelu slouží perfektně). Ovšem ať čtu, kde čtu, ke čtení mám vždycky nejraději čaj. V létě ledový a v zimě horký. Jsem velikou milovnicí čaje a stále vedu vnitřní bitvu sama se sebou, jestli preferuji spíše čaj, nebo kávu. Zatím je to remíza.