Hunger Games | Recenze

Hunger games je jedna z prvních dystopických knížek, které (minimálně v Česku) odtartovaly velikou vlnu dystopických a young adult knížek. Myslím, že v dnešní době je jen málo lidí, kteří knížku sami nečetli, nebo o ní minimálně neslyšeli. Kolem celé série je obrovské pozdvižení a všichni se zdají být touto sérii naprosto unešení. A právě díky tomu, že je knížka tak vychvalována, se nachází mezi lidmi čím dál tím více skeptiků, kteří nevěří, že by knížka mohla doopravdy být tak skvělá, jak se o ní říká. Já sama jsem knížku poprvé četla asi před čtyřmi lety a naprosto mě dostala. Otevřela mi tak nějak dveře do young adult žánru, který jsem si od té doby velmi oblíbila. Proto jsem se ovšem bála, že knížka při druhém čtení již nebude tak skvělá. Přeci jenom jsem ji poprvé četla v době, kdy mi nějaké kritické přemýšlení o knihách bylo cizí a jediné, o co mi šlo, bylo, aby knížka byla čtivá. Přes všechny mé obavy jsem se ovšem rozhodla, že knížku znovu přečtu a tentokrát nad ní bucu více bádat. A k čemu jsem dospěla? Stojí opravdu knížka za přečtení a zaslouží si tolik chvály? Moje odpověď je ANO a ANO.

"You don’t forget the face of the person who was your last hope.”

—  Suzanne Collins, Hunger Games

Hlavní hrdinkou knížky je šestnáctiletá Katniss Everdeen žijící v nemilostném zemi Panem, který je rozělen do dvanáct krajů pod nadvládou Kapitolu. Život v této zemi není zrovna lehký, zvlátě po tom, co Katnissin otec před čtyřmi lety zemřel na výbuch v dolech a ona je nucena starat se o svou mladší sestru Prim a matku, která se ze smrti otce nikdy úplně nevzpamatovala. Takže mezi chozením do školy musí chodit Katniss taky tajně lovit do lesa se svým kamarádem Hurikánem a společně se starají, aby je, ani jejich mladší sourozence nikdo nevylosoval do Hladových her. Souteže vymyšlené Kapitolem, kdy se dvacet čtyři teenagerů musí v aréně nvzájem pozabíjet, dokud nezbyde jen jeden.

"Stupid people are dangerous."

—  Suzanne Collins, Hunger Games

Vzpomínám si, že když jsem knížku četla poprvé, nemohla jsem přestat žasnout nad tím, jak čtivá a poutavá knížka je. A to se nezměnilo ani do druhého čtení. Jedním z hlavních pozitiv knihy je to, že Suzanne Collins píše knížku v první osobě, používá hodně popisů a myšlenkových pochodů hlavní hrdinky, takže má člověk pocit, jako by sám byl součástí světa Panemu a jako by i on sám byl nucen pojovat na smrt v aréně Hladových her. Celý svět je velmi promyšlený, politický systém je vysvětlen dostatečně na to, aby vás uspokojil a přitom jste se necítili přehlceni zbytečnými informacemi, kterým by jste stejně ani nerozuměli.

Co se postav týče, vzpomínám si, že dřívě jsem nijak neměla v oblibě hlavní postavu Katniss. Nevím,

proč, ale tentokrát jsem s ní žádný problém neměla. To, že se sama nevyznala ve svých pocitech, mi už v ději nepřekáželo, spíše jsem s ní soucítila v tom, že o podobných věcech nechce v tak vypjaté situaci ani slyšet. Obdivovala jsem ji pro to, že byla čestná a upřímná sama k sobě i klidem kolem sebe. Byla statečná i chytrá, přesto působila velmi realisticky. Peeta byl úžasným příkladech charismatického, věrného a oddaného přítele. Byl vtipný, statečný, milý a inteligentní. Postavu Hurikána jsme mohli vnímat více méně jen skrze oči a vzpomínky Katniss, ale v prvním díle mu ještě nebyla věnována moc velká pozonost. Sečteno podrtženo, postavy jsou opravu silnou stránkou tohoto příběhu. Jak hlavní, tak i vedlejší postavy  jsou vyvedeny a vykresleny tak bravurně, že je těžké si je nezamilovat a nesoucítit s nimi.

“Kind people have a way of working their way inside me 

and  rooting there.” 

                  —  Suzanne Collins, Hunger Games

Příběh je velmi dobře strukturovaný. Hned ze začátku se seznámíme jak s historií samotného Panemu, tak i s osobní historií hlavní hrdinky, takže nám následující děj dává vetší smysl a netápeme slepě ve tmě. Každý kousek knížky je napěchován napětím, děj plyne velmi rovoměrně a těžko by jste v celé knížce našli jedno hluché místo. Autorka opravdu ví, kdy přestat s popisováním myšlenek postav a dopřát nám nějakou akci a kdy naopak potřebujeme zase na chvíli oddych.

Ovšem nejsilnjší strákou knihy a to, proč je tato knížka tak výjimečná, jsou témata, symboly a hluboké metafory. Člověk prostě nemůže přečíst knížku, aniž by se nemusel zamyslet na svými porálními zásadami či nad politickou situací, ve které se naše země nachází. Autorka se nesnažila čtenáře natlačit do kouta a donutit ho myslet si přesně to, co by chtěla. Spíše nám skrze její příběh dala příležistost zamyslet se nad lidskostí, přátelstvím a obětavostí, dala nám prostor ujasnit si své postoje a hodnoty, aniž bychom to vůbec vědomě postřehli.

"For there to be betrayal, there would have to have been trust first."

                     —  Suzanne Collins, Hunger Games


Hunger Games je opravdu skvělá dystopie, která v sobě skrývá všechno, co by dobrá knížka měla mít. Má opravdu zajímavý námět, děj je čtivý a poutavý, postavy jsou zajímavé. Holky určitě ocení romatické náměty knihy, ale na své si přijdou i lidé, kteří se nad knížkou rádi zamyslí. Tato kniha opravdu patří mezi naprostou špičku všech dystopií a myslím, že tento příběh zůstane mezi lidmi ještě hodně dlouho.
U nás knížku vydalo nakladatelství Fragment a já bych jím tímto chtěla moc poděkovat za to, že mi knížku zaslali k recenzi.

95%

4.8

Abeceda Knihomola | B

Je tady úterý a s ním přichází i sliboavné pokračování projketu, který jsme s Marky vytvořily - Abeceda knihomola. Kdyby jste se ještě chtěli zapojit, nebo by jste chtěli lépe pochopit, o co jde, můžete si přečíst můj minulý článek, kde jsem všechno vysvětlila.
Vím, že jsem ostuda a skoro vůbec poslední dobou nepřistpívám, ale mám toho prostě poslední dobou tak hodně, že mám sotva čas číst. Doufejme, že duben bude trochu volnější a já budu mít čas začíst se i do knížek, které jsou třeba i krapet náročnejší. No ale teď už k článku. Dneska nás tedy čeká písmeno B. Musím se přiznat, že m nenapadlo zrovna moc titulů začínajících tímto písmenem, ale přesto se mi podařilo sestavit seznam těchto tří, které pro mě opravdu moc znamenají.

Bible

Pro někoho tlustá kniha moudrých, pro někoho možná spojeno s protichůdnými pocity, nebo s něčím, co čtou jenom staré babičky. Pro mě to ale znamená daleko více a není den, kdy bych tuhle knihu nevzala do ruky. Skrývá v sobě tolik moudra a tolik rad, že si život bez ní nedovedu představit. Také se musím přiznat, že i co se literární stránky týče, Bible je mou obrovskou inspirací a nebýt Žalmů, asi bych si nikdy nezamilovala básně. Což mě rovnou přivádí k druhému bodu!

Báseň

Přestože nejsem žádný odborník, nebo největší fanoušek, k básním i poezii jsem odjakživa měla velmi kladný vztah. Vzpomínám si, že již od první třídy jsem se vždy těšila, až budeme soutěžit o nejlepší přednes básničky. A až do páté třídy jsem se také vždy snažila, abych se dobře umístila! Na druhém stupni mě již nadšení s přednesu opustilo, ale začaly se mi líbit verše a poezie více abstraktní, s volnými verši. Miluju metafory, hraní si se slovy a s rytmikou slov a miluju hledat v básních hlubší významy. Pokud by jste pro mě měli doporučení na vaše oblíbené autory/blogy/tumblry (divili by jste se kolik talentovaných spisovatelů jsem tam našala!), tak budu jedině ráda!

Brontëovy sestry

Bylo by prazvláštní, kdyby se na mém seznamu neobjevila alespoň jedna ze sester Bronteových. A když jsem se rozmýšlela, kterou tady dám, uvědomila jsem si, že vlastně můžu dát obě dvě! Všichni Bronteovci tíhli k umění a psali knížky. Mě fascinovali odjakživa. Jestli mě znáte dobře, tak víte, že Jana Eyrová patří mezi mé úplně nejoblíbenější knížky. Větrná hůrka mě zaujala, ale musím říct, že tak silnou citovou vazbu, jako se to podařilo Janě, jsem si k ní nevytvořila. V budoucnu bych si hrozně ráda přečetla Vilette a od její sestry Anny pak knihu Agnes Greyová a od Emily si chci jednou znovu přečíst Větrnou hůrku. Jsem zvědavá, jestli se můj názor na ni, po skoro šesti letech, změnil.

Březnový Haul + Unboxing

Ani se nebudu pokoušet se nějak omlouvat. Protože jediným důvodem, proč jsem su koupila nové knížky je fakt, že byly ve slevě a pak taky to, že novou knížku od Matthew Quicka jsem vyhlížela už asi rok předem, tak jsem si ji prostě musela pořídit. Taky mi přišly dva  balíčky (Metafora a Fragment) a snad poprvé v životě jsem byla dost trpělivá a rozbalila jsem si je až doma a ne hned na poště, takže jsem vám je mohla nafotit, protože vím, jak tyto články máte rádi. :)

Tady jsou dva balíčky, co jsem si přivezla z pošty.

Ten z metafory obsahoval tuhle krásku. Snažím se žít zdravým životním stylem. Taky mívám problémy se žaludkem a dlouho jsem hledala knížku, která by nebyla vyloženě jen kuchařkou, ale spíše takovým průvodcem zdravého životního stylu. Tahle je na to vážně ideální! Recenze brzy!

 Z Fragmentu mi pak přišly tyto tři krásky. Hunger Games jsem četla hend, když před pěti lety vyšly. V té době jsem nad knihami nepřemýšelela moc kriticky a zajímalo mě, jestli by se mi líbily i dneska. Teď už jsem v procecu re-readingu celé triologie a moc si to užívám. Recenzi na první díl čekejte každým dnem. :)

A tady je už hromádka dalších knížek pořízených v březnu.

První knížka je můj dlouho vysnívaný Batmanovský komiks z megaknihy.cz. Už jsem ho přečetla a recenzi hodlám napsat, jak brzo to půjde. Druhá knížka mi byla zaslána z Metafory a já už se nemůžu dočkat, až se k ní konečně dostanu. Poeho miluju a jsem zvědavá na tuhle knížku o jeho manželce a milence!

Tyto dvě nádhery jsem pořídila v levných knihách. O  dystopii Jak padne náš svět jsem slyšela mnoho chvály, tak jsem zvědavá, jak se bude líbit mě samotné. A navíc mě stála jen 49 korun. Cizinku si taky chystám přečíst už celé věky. Navíc ji měli ve slevě za 249 korun, takže jsem ji tam prostě nemohla nechat.

A teď už dvě knížky, které jsem pořídila za plnou cenu. Deník Bridget Jonesové se plánuju přečíst už celou věčnost, tak jsem si ji konečně pořídila. No a Odpusťte mi, váš Leonard snad ani nemusím vysvětlovat. <3

Batman Rok jedna

S Batmanam je to lehké - buď si jej zamilujete, nebo vám bude navždycky lhostejný. Ale spíše si jej zamilujete. A pro mě to byla láska na první pohled. Filmy jsem viděla již několikrát a proto jsem se již delší dobu chtěla pustit do nějakých komiksů. A jsem velmi ráda, že jako první jsem šáhla právě po tomto vydání Batmana od Franka Millera. Jelikož komiks Rok jedna mi přinesl všechno, po čem jsem toužila a ještě daleko více. A co je na tomto komiksu tak skvělého?

Pokud jste, stejně jako já, v Batmanovsko-komiksovém světě nováčci, tento bude pro vás úplně ideálním začátkem. Jedná se vlastně o čtyři samostatné kapitoly, každá z nich pojednávající o prvním roku Batmanovy "kariéry". Celý komiks je přehledně rozdělený daty, takže víte přesně, kde se zrovna v onom roce nacházíme. Na začátku je také kráský úvod, kde Frank Miller skvěle vysvětluje celý začátek tohoto komiksu a proč vůbec něco podobného vzniklo. Na konci komiksu si pak můžme prohlédnou první nákresy a počátky tohoto komiksu.

Co se příbehu týče, nečekejte moc akce, nebo komplikovaného a komplexního příbehu. Jedná se vlastně spíše o takový úvod do Batmanovského světa a proto je tu hodně zákulisních informací a rozvíjejících příběhů postav, které se v Batmanovi objevují. Ano, ke konci se dočkáme i nějaké té akce, pokud ovšem kupujete komiks se záměrem, že si chcete napětím kousat nehty, asi s vyberte jiný Batmanovský výtvor.
Co se umělecké stránky týče, kniha je naprostým skvostem. Některé ilustrace Davida Mazzucchelliho se mi líbily tak moc, že jsem byla v pokušení si dané stránky zarámovat a pověsit na stěnu. Ilustace jsou opravdu nádherné, postavy díky nim vypadají jako živé a příběhu dodávají na realističnosti.

Barvy do komiksu vybírala Richmond Lewisová a já před ní musím smekat. Sama bych si nedokázala představit komiks s lepšími barevnými kompozicemi. Snad sami z fotek pochopíte, jakou hloubku právě barvy celému příběhu dodávaly.
Co víc ještě dodat? Komiks me opravdu nadchl. Dodal mi všechny potřebné informace, které jsem si od prvního Batmanovského komiksu přála. Byla jsem moc vděčná za rozšíření informací o Jamesi Gordonovi, který byl vždycky mou oblíbenou postavou. Za vysvětlení vzniku Catwoman jsem byla také moc vděčná.

Knížku bych rozhodně doporučila všem fanouškům superhrdinů a komiksů. Ať už jste v Batmanovském světě noví, nebo se v něm pohybujete delší dobu, tento komiks vás nezklame. Obsahuje rozšiřující informace, takže budou spokojeni jak dlouholetí fanoušci, tak i ti, kteří stejně jako já, jesště žádný jiný komiks v rukou nedrželi.
Já bych ještě na závěr chtěla moc poděkovat internetovému knihkupectví megaknihy.cz. (Konkrétně tuto knížku najdete tady.) Jejich stránky mě opravdu nadchly, mají neuvěřitelné množství všemožných knížek a navíc je tam mají za velmi příznivé ceny. Rozhodně se na ně koukněte, celá moje rodina si je zamilovala.

97%

4.7

Abeceda Knihomola | A

Je tady úterý a s ním přichází i sloboavné pokračování projketu, který jsme s Marky vytvořily - Abeceda knihomola. Kdyby jste se ještě chtěli zapojit, nebo by jste chtěli lépe pochopit, o co jde, můžete si přečíst můj minulý článek, kde jsem všechno vysvětlila.
Dneska nás tedy čeká již první písmenko abecedy - tedy písmenko A. Musím se přiznat, že hned naše úvodní písmenko pro mě bylo docela výzvou, jelikož jsem musela nějakou chvíli přemýšlet nad literárními pojmy, které se mi s tímto písmenkem pojí, nakonec jsem ale z paměti vydolovala tyto tři, tak se na ně pojďme podívat.

1. Astrid Lingrenová
Jako první mi na mysl přišla právě tato spisovatelka dětských knížek. Čtenářka jsem odjakživa a v dětství jsem přečetla opravdu hromadu knih, ale je pár takových, které si pamatuju opravdu jasněji a které se možná zapříčinily za to, že dneska čtení tolik miluju. Její knížka Lotta z rošťácké uličky byla pro mě naprostou knižní bombou. Knížku jsem v dětství četla asi pětkrát a Lottu jsem úplně zbožňovala. Také detektiva Kalle a ár jejích dalších knížek  jsem si velmi oblíbila, a proto si myslím, že si zaslouží čestné místo na mém seznamu.

2. Austen Jane

Tato spisovatelka je mou srdeční záležitostí. Díky ní jsem si ve svých dvanácti letech naprosto zamilovala klasickou literaturu a otevřela tím pro mě naprosto nový svět. Její knížky patří mezi mé nejoblíbenější a naprosto jí zbožňuju. Pokud se chcete pro ni také nadchnout, doporučuji vám videa Ron Lit, která ji miluje minimálně stejně tak moc, jako já (a navíc o ní ví daleko více věcí a umí o ní hezky povídat). Taky vám doporučuju film Vášeň a cit, který by měl být jejím životním příběhem. Jane si ve filmu navíc zahrála symaptická Anne Hathaway, takže film je opravdu povedený. :)

3. Analfabetka, která uměla počítat

Tady takhle knížka je z mé strany možná tak torchu podvod, jelikož jsem ji ještě sama nečetla. Ovšem četla jsem Staříka, který se mi ohromě líbil a Analfabetka mi od Vánoc leží na poličce a já se moc těším, až se pustím i do ní. Taky jsem slyšela, že tato kníža Jonase Jonassona je ještě vtipnější, takže se na ní těším dvakrát tak moc. 

Pokud jste se projektu nezúčastnili, klidně mi dolů alespoň napište, které tři literární věci, by jste pro svůj seznam vybrali vy. Ráda si rozšířím obzory. :)

Abeceda knihomola | Chceš se zapojit?

Vzhledem k tomu, že je právě měsíc knih, myslím, že bychom toho měli pořádně využít. Všude se to jen hemží literárními články, soutěžemi a projekty, ale proč do toho nepřidat ještě jeden další, že ano? Společně s Marky jsme pro vás vytvořily projekt Abeceda knihomolů. Pokud jste knihomol a pokud rádi sdílíte svou vášeň pro všechno, co má něco společného s knihami, tak tento projekt bude to pravé pro vás. :)

 Jak to bude fungovat?

Každé úterý přidáme článek s jedním písmenkem abecedy. Budeme postupovat po řadě a abmecedu budeme brát bez háčků (tzn. první týden A, druhý B, třetí C, atd.). Na dané písmeno pak vybereme tři lierární věci, které se nám s daným písmenem nejsilněji pojí. Fantazii se meze nekladou, takže můžete přidat jak oblíbenou knížku či autora, tak klidně i fotku oblíbené záložky, místo, kde rádi čtete, či nejoblíbenějšího literárního hrdinu. Cílem je vytvořit takovou Abecedu knihomolů, kde bychom měli hezky abecdně seřazené to, co považujeme jako čtenáři za důležité či zmínění hodné.

Chceš se do projektu zapojit?

Pokud vás náš projekt zaujal, budeme vděčné, když se také zapojíte. Rády si přečteme i vaše odpovědi, je to super způsob, jak načerpat insiraci a lépe se navzájem poznat. Pokud vám tedy přijde projekt symatický, napište nám email, kde nám pošlete svou přezdívku a blog, abychom vás mohly zvěřejnit do seznamu pod tento článek. Nezapomeňte, napsat nám musíte na oba maily: marky48dsp@gmail.com & kristythereader@gmail.com. Po tom, co vám odepíšeme a přidáme vás na seznam, můžete každé úterý zveřejnit svůj článek s písmenkem. Do článku prosím dejte banner, který můžete vidět nahoře a taky pod banner dejte odkaz na můj i Marky článek, kde vysvětlujeme pravidla. Její článek naleznete tady. Pokud by jste nás chtěli follownout přes GFC či jiné soociální sítě, bránit vám nebudeme, ale není to podmínkou. :)

Účastníci:

1. Kristý
2. Marky
3. SISli
4. Melinda
5. Tinuš
6. A cup of Lucy
7. Ivcca
8. Natálie
9. Klára

Esej o tragédi | Recenze

Ducan má nastoupit do posledního ročníku Irvingovi školy a rozhodně nechce, aby události loňského roku nějak zasahovaly do toho letošního. Dokonce i když zjistí, že jeho nový pokoj je ten, ve kterém loni bydlel zrovna Tim, nechce se tím nějak nechat ovlivnit. Dokonce i když zjistí, že mu tam Tim nechal cédéčka s nahrávkou jeho převyprávění toho, jak události loňského roku prožíval Tim. Jenomže čím více se dostává do Timova příběhu, tím jasněji si uvědomuje, že odpoutat se od loňské tragédie a nenechat ji zasahovat do událostí letošního roku, bude daleko těžší, než se předem obával.

Tento románový debut americké spisovatelky Elizabeth Laban, který byl vydán nakladatelstvím Host, je opravdu jednečným dílem. V dnešní době není těžké odhadnout, o čem bude knížka ještě předtím, než se do ní člověk ponoří. Zvláště u knížek pro mladé je to bohužel často pravda. Ovšem to je něco, co se o Eseji o tragédii říci nedá. Knížka je psána z dvou úhlů pohledů. Začíná Ducanovým příjezdem do Irvingovy školy. Posléze se ovšem kapitoly střídají a do knihy je propleten i příběh albína Tima, který školu loni ukončil. Hned od počátku se zdá, že obou mladým hochům se loni stalo cosi strašného, ovšem mimo to se zdá, že se dva mladí studenti ani moc neznají a jejich příběhy jsou naprosto odlišné. Přesto se postupem knihy jejich příběhy proplétají a prolínají a celý příběh vyhraduje ve velké finále, kdy zjistíme, kdy a za jakých okolností se vůbec tito dva mladí hoši vůbec potkali.

“You did the best you could. Sometimes that is all you can do.”

—  Elizabeth Laban, The Tragedy Paper

Musím uznat, že knížka mě vtáhla do děje hned od první stránky. Zaujala mě jak příběh Tima, tak příběh Ducana. Trochu jsem se bála, aby se spisovatelce povedlo plně rozvinout příběhy obou hochů, ovšem teď už vím, že mé obavy byly nemístné. Přišlo mi, že ve chvílích, kdy příběh jednoho z chlapců ubíral na zajímavosti, příběh toho druhého mi přišel zrovna hrozně zajímavý a naopak. Také jsem si moc užívala zasazení příběhu do příjemného prostředí. Irvingova škola působila ohromě zajímavě a přítelsky. Na celé škole nestudovalo moc studentů a mě přišlo, že tam panovala až rodinná atmosféra.

Co se týče postav, musím uznat, že kromě Ducana mi nikdo nějak extra nepřirostl k srdci. A ani on

nebyl tak propracovaný a dokonale popsaný, že bych měla pocit, jako bych jej znala. Daisy působila sympaticky, ale nějaký hlubší pocit z ní bohužel nemám. A to je škoda. Chápu, že autorka se možná snažila skrze svou knížku poukázat na to, jací lidé občas bývají a že nikdy není dokonalý. Ale musím říct, že i když Tim ani Vanessa nebyli nejhoršími postavami, s jakými jsem se setkala, přesto m často lezli na nervy. Tim mě štval tím, jak byl slabý. Nedokázal se povznést nad to, že je albín. Lidem se stávají hrozné věci, ale je důležité, abychom se jimi nenechali stáhnout a ovládnout. Mohl to využít k tomu, aby ostatní povzbuzoval v tom, že i když je na tom někdo takhle "špatně", dá se přes to přenést a normálně s tím žít. On to takhle bohužel neviděl a často na svou hloupost doplatil. Taky se mi nelíbilo, jak sebou nechával zametat a všechno si líbit. Zamilovanost je často považována jako omluva pro špatné chování, s tím ale bohužel nemůžu souhlasit. Nelíbilo se mi, jak se pletl Vanesse do života, když viděl, že má přítele. Je mi jedno, jak na tom ve vztahu byla, měl jí nechat ať si to vyřeší a neplést se jí do života. A to samé platí pro ni. Hrozně si pohrávala s lidmi okolo a přišla mi dost náladová.

“His tragic flaw was that he didn’t believe in himself.”

—  Elizabeth Laban, The Tragedy Paper

Co se stylu psaní týče, jak jsem již výše zmínila, knížka se opravdu četla sama a stránky ubíhaly tak rychle, že jsem ani nestačila pořádně postřehnout, že jsem se začetla a už jsem byla na konci. Ovšem žádné literární veledílo to také není. Ze začátku mi trochu trvalo, než jsem si zvykla na to, že autorka zrovna poetickému vyjadřování se nefandí. Používala čistě základní přídavná jména, popisy také nebyly její silná stránka, takže se mi někdy knížka zdála trochu plytká. Taky mi přišlo, že z knížky mohla vytáhnout trochu víc. Během čtení mě napadaly různé scénáře toho, jak by to celé mohlo dopadnout a bohužel musím říct, že minimálně polovina mých zakončení byla daleko uspokojivějších a dramatičtějších. Netoužila jsem po žádném dramatu, trochu jsem tušila, že autorka se bude snažit více poukázat na to,  jak tragédie může ovlivnit chování člověka a jeho psychiku. Bohužel ani tohoto aspektu jsem se ovšem moc nedočkala.

Myslím, že Esej o tragédii je rozhodně jednou z těch jedinečnějších knížek na trhu. Zaujme vás hned od první stránky a budete nad ní přemýšlet, i když ji zrovna nebudete číst. Nejde o nikterak složité čtení, přesto dokáže knížka vyvolat úsměv na rtech. Proto bych knížku hodnotila jako ideální oddechovku pro lidi každého věku, myslím, že nejen mladé čtenáře dokáže zaujmout svým námětem.

Za poskytnutí recenzní e-knihy bych chtěla srdečně poděkovat nakladatelství host. Vy si tuto jedinečnou knihu můžete objednat tady, na jejich stránkách!