Let it snow (kniha v angličtině) | Recenze

Máte rádi Vánoce? Přijde vám, že o Vánocích je tak nějak přijatelnější koukat na filmy, s možná trochu přeslazenou tématikou, které vždycky skončí dobře? Je tohle jeden z důvodů, proč každé  Vánoce koukáte na Lásku nebeskou?  Už vás někdy napadlo, že by bylo fajn, kdyby někdo z Lásky nebeské udělal knížku? Pokud je na tyhle otázky vaše odpověď kladná, pak budete jásat, když vám povím, že Let it snow dokonale splňuje všechny podmínky pro dokonalou, tak-trochu-dost-předvídatelnou-ale-přesto-nehorázně-roztomilou knížku.

'“Once you think a thought, it is extremely difficult to unthink it.”

—  John Green, Let it Snow

Tato Vánočně laděná knížka v sobě skrývá tři romantické příběhy, tří naprosto různých lidí, jejichž osudy se nakonec knížky tak trochu propletou. Tyto tři příběhy jsou napsány různými autory, jedná se o samostatné povídky, ovšem v každé další povídce zjišťujete, že příběhy se vlastně navzájem tak trochu prolínají. Právě tento fakt dodával knížce na zajímavosti a originalitě a já se nemohla ubránit pocitu, že se tato knížka opravdu podobá Lásce nebeská s tím rozdílem, že v této knížce není tolik věcí, které by mi na ni vadili a zážitek byl tudíž ještě intenzivnější.

  Ale vezměme to pěkně popořadě. Hned první příběh od Mareen Jonson, od niž jsem ještě nikdy nic nečetla, mě hrozně mile překvapil. Přiznám se vám bez mučení, že jsem knížku chtěla čistě jenom proto, že jeden příběh psal můj milovaný John Green, o to překvapenější jsem ale byla, když už první příběh mě pohltil a nadchnul natolik, že jsem se bála, že ani Johnův příběh jej nepřekoná. První příběh s názvem The Jubilee Express vypráví o dívce jménem Jubilee, která je za zvláštních okolností nucena na Štědrý večer rychle odcestovat vlakem ke svým prarodičům. Ovšem venku zrovna řádí největší zimní bouře za posledních 50 let a vlak, ve kterém Julie, jak si sama radši říká, bohužel uvízne. Rozhodne se vzít osud do vlastních rukou a vydá se do Waffle Housu, který je nedaleko místa, kde vlak uvízl. No a tady příběh nabírá na grádech a Jubilee nakonec stráví Vánoce, o kterých se jí ani nesnilo. Musím uznat, že tento příběh byl plný nejrůznějších klišé, ovšem díky Vánoční atmosféře, a snad i díky autorčinu brilantnímu stylu psaní, který se až strašidelně moc podobal tomu od Johna Greena, toto klišé nebilo do očí a bylo spíše úsměvné. Postavy mi byly sympatické a i městečko, kde se příběh odehrával, mělo obrovské kouzlo, takže jsem byla nadšená, že i druhý příběh se odehrává právě v něm.
 

 Po tak skvělém startu jsem se vážně bála, že ani příběh Johna, nedokáže tuto laťku dosáhnout. Hodně lidí tvrdilo, že tento jeho příběh totiž není tak skvělý, jako ostatní věci, které napsal. S tímto tvrzením si ale dovolím nesouhlasit. I druhý příběh mě totiž opravdu mile překvapil. V tomto příběhu sledujeme tři kamarády - dva kluky a jednu holku - kteří o stejné noci, kdy bouří ona hrozná vánice, rozhodnou, že musejí jet do Waffle House, jelikož tak díky uvízlému vlaku tráví noc asi čtrnáct roztleskávaček. Postavy byly milé a originální a co se týče romantické linie, celý tento nápad mi snad přišel ještě romantičtější (a hlavně realističtější), než ten od Maureen. Nehledě na to, že Johna Greena opravdu považuju za nejvtipnějšího autora, kterého znám a já jsem se nejméně čtyřikrát přistihla, že se při čtení směju nahlas. Je sice pravda, že jeho příběh byl podstatně kratší, než ostatní dva příběhy a myslím, že to možná trochu ubíralo na kvalitě příběhu. Začátek byl možná trochu zdlouhavý a chvíli tvalo, než se pořádně rozjel a tím pádem mi přišlo, že ke konci už to bylo moc uspěchané a některé věci nebyly zcela dotažené do konce. Přesto zastávám názor, že to bylo velmi zdařilé dílo, které se svou kvalitou dokonale vyrovnalo příběhu prvnímu.

“One person’s crazy is another person’s sane, I guess.”

—  Maureen Johnson, Let it Snow

 
To bohužel nemůžu říct o třetím příběhu. Hlavní hrdinka třetího příběhu - Addie - má problémy se svým přítelem Jebem. Má pocit, že jí nedává dost najevo svou lásku, a i když ho neuvěřitelně miluje, dost se kvůli tomu trápí. A po jedné strašné hádce, kdy jsou oba na párty trochu připití, udělá neuvěřitelnou blbost a políbí jiného kluka. Už tehdy se cítí hrozně provinile, uvědomuje si, že Jebovi ubližuje, přesto se ale rozejdou. Addie je z toho neuvěřitelně nešťastná a snaží se Jeba dostat zpátky. Už jenom podle tohodle jsem věděla, že se mi příběh nebude líbit. A taky, že se mi moc nelíbil. Nesnáším číst o hrdinech, kteří mi jsou hrozně nesympatičtí. A Adiie byla opravdu otravná a sebestředná hrdinka. Autorčin styl psaní taky nebyl nijak barvitý a poutavý. Líbilo se mi, že tento příběh měl v sobě dotek nadpřirozena, ale vývoj hlavní hrdinky byl opravdu nerealistický. Celkově příběh zachránil konec, kdy dojde k propojení všech tří povídek, což bylo neuvěřitelně milé. Stejně mě ale mrzelo, že třetí příběh byl nejdelší...

   I přes ne-zrovna-moc-povedený třetí příběh si myslím, že knížka rozhodně stojí za přečtení. A to ne jenom o Vánocích. I když je knížka v angličtině, jazyk to není nijak složitý a musím říct, že je to perfektní knížka pro všechny začátečníky. Já osobně už jsem četla několik knížek v angličtině a tahle se svou úrovní obtížnosti řadí k těm nejlehčím na porozumění.

3.9

78%

Autor: Mareen Johnson, John Green, Lauren Myracle

Originální název:Let it snow

Žánr: Romantické, Young Adult, Fikce

Počet stran: 352

Nakladatelství: Peunguin

Mé hodnocení obálky: 5/5