Recenze | Eleanor & Park

Autor: Rainbow Rowell
Originální název: Eleanor & Park
Žánr: Fikce, Young Adult,  Romantické, Oddechové, Fikce
Počet stran: 328
Nakladatelství: Yoli
Mé hodnocení obálky: 4,5/5

Hodně lidí srovnávalo knížku s knížkami Johna Greena. Hodně lidí na knížku pělo básně. Hodně lidí tvrdilo, že Rainbow Rowell je génius. To je hodně chvály a já měla velká očekávání. Nechci říct, že jsem byla zklamaná, knížku miluju, ale stejně si myslím, že by bylo daleko lepší, kdyby knížka nebyla tak moc chválena. Dělalo by jí to speciálnější. Proto se, i přes to, že jsem knížku milovala, zkusím zaměřit i na negativní aspekty knihy.

Příběh Eleanor a Parka se na první pohled zdá, jako zcela běžná romance pro teenagery. Problém je ten, že hlavní

hrdinové si nepadnou kolem krku, hned když se poprvé uvidí. A taky nejsou dokonale krásní. On je napůl korejec, který má komplexy z toho, že není jako ostatní, ona je sebevědomá pihatá zrzka s pár kily navíc. Oba mají své problémy doma a ani jeden o lásku nestojí. Přesto se ale do sebe zamilují. A navrch vší té originalitě se příběh odehrává v osmdesátých letech.

"She never looked nice. She looked like art, and art wasn't supposed to look nice, it was supposed to make you feel something."

Hned na úvod musím poznamenat, že knížka je opravdu psaná krásných stylem. Autorka dokáže psát o postavách s naprostou lehkostí a přesto máte pocit, že je dokonale dobře znáte. Líbilo se mi, jak autorka dokázala nenuceně popsat, jak složité mohou být vztahy v rodině. A to nemluvím jen o Eleanor, protože s její rodinou situací se asi běžně (doufám) nesetkáme. I Park to neměl se svým otcem zrovna lehké. Zvláště, když je ve věku, kdy na uznání rodičů záleží nejvíce. To, jak nenuceně jeho situaci pojala Rainbow mi opravdu bralo dech.

"I love your name. I don't want to cheat myself out of a single syllable."

O autorce je známo, že je královnou dialogů. A já nemůžu jinak, než souhlasit. Knížka je přímo nacpaná úžasnými citáty u kterých jsem nemohla jinak, než si přát, abych jednou taky dokázala takhle krásně vyjádřit své myšlenky. 
Přesto musím poznamenat, že mi vztah hlavních protagonistů někdy přišel trochu přitažený za vlasy. Je sice pravda, že je hezké, že nešlo o lásku na první pohled. Přesto jsem si často kladla otázku - Proč se vlastně do sebe zamilovali? Vůbec se neznali. Skoro spolu nemluvili. Když jsem se ale přenesla přes tohle, knihu jsem si mohla opravdu užít.

"Don't bite his face, Eleanor told herself. It's disturbing and needy and never happens in situations comedies or movies that end with big kisses.''

Někdy jsem se nemohla zbavit pocitu, že v knížce se v podstatě nic neděje. Měla jsem podezření, že autorka se

tolik zaměřila na zkoumání postav, že úplně zapomněla na nějaký zajímavý děj. A je pravda, že žádnou velkou zápletku od knížky čekat nemůžete. Akce jsem se dočkala až v posledních pár desítkách stran, ovšem potom to stálo za to. A i když jsem četla hodně pobouřených komentářů a článků na to, jak knížka skončila, mě to přišlo geniální a hrozně uspokojivé. Kéž bych to tady s vámi mohla probrat, ale nechci spoilerovat. :) 
Myslím, že nedostatek akce ovšem knížku méně zajímavou, mě opravdu bavila a vždycky, když jsem ji odložila, musela jsem o ní přemýšlet a číst dále. Dalším pozitivem, který mě nutil číst dále byl fakt, že prostředí, ve kterém se knížka odehrává je hrozně zajímavá. Milovala jsem nádech osmdesátých let, komiksy, kazety i odkazy na hudbu. 

''Next time, I'll just say, Eleanor,  follow me down this dar alley, I want to kiss you. Next time, I'll just say duck behind these bushes with me, I'm going to lose my mind if I don't kiss you.''

Co se hlavních hrdinů týče, už dlouho jsem nečetla o tak zajímavých lidech. Park mi přišel hrozně zajímavý. Byl hrozně rozpolcený. Na jednu stranu se snažil každému zalíbit - svým kamarádům, lidem ze školy, otci a rodině, na druhou stranu vždycky chtěl být sám sebou  a obdivoval Eleanor, že to dokáže. A přiznejme si, kolikrát jste četli knížku o asiatovi? Bylo to hezké oživení a Park mi vážně přirostl k srdci.
Eleanor byla taky hrozně zajímavá. Vážně jsem ji obdivovala, jak zvládá svou rodinou situaci, myslím, že si alespoň trochu dovedu představit, jak se cítila a jak těžké to muselo být. Byla opravdu silná. Někdy jsem ale měla chuť jí vážně praštit. Třeba, když měla problémy důvěřovat Parkovi a pořád ho od sebe orážela. Ovšem jsem vážně vděčná pro její smysl pro humor, byla mi jím hrozně sympatická.

Rozhodně knížku doporučuju. Je to lehké oddechové čtení, které vás ovšem uspokojí i po vaší intelektuální stránce. Příběh je hlubší, než se na první pohled může zdát a postavy jsou daleko reálnější, než v jakékoliv jiné romanci. :) Půl hvězdičky strhávám čistě jenom proto, že myslím, že existují i lepší romány. A ještě pořád trvám na tom, že John Green je umělec, který daleko lépe dokáže ve svých knížkách spojit originální postavy, námět, humor i vážná témata.